Dračí poselství

Dračí společnost 1/2

Kam mě to sakra nese?

Lance pomalu ale jistě začínal být imunní proti alicornovu kouzlu a znervózněl. V duchu volal Felixe, ale mělo to stejný efekt, jako kdyby hulákal do zdi. Jeho mokré vlasy se vlivem studeného vzduchu změnily na ledovou pokrývku, která z Lance vysávala poslední zbytek tepla, co mu zbyl. Klepal se zimou a strachy a vrtěl se víc a víc. Alicorn vycítil jeho neklid a Lance náhle pocítil, jak se něco cizího snaží navázat spojení s jeho myslí. Něco velmi silného. Lance tomu dal volný průchod a poté uslyšel slova. Jasná slova a hlas podobný lidskému mládenci, který řekl:

"Už tam skoro jsme, ještě vydrž."

Neznámá síla zmizela stejně rychle, jako se objevila. Lance poslechl a snažil se nevnímat mrazivou zimu v jeho žilách. Brzy alicorn sklopil křídla a oni se snášeli k zemi.

Přistáli na malé kruhové louce ohraničenou stromy. Lance seskočil a alicorn složil křídla a nervózně podupával. Pak si Lance všiml, že kouká kamsi do dálky, a tak se tam zahleděl taky. Mezi stromy se zjevil muž. Měl na sobě kožené kalhoty a vysoké boty s pérky, bílou tuniku, přes sebe měl přehozený plášť, který táhl po zemi a levou rukou si přidržoval meč zasunutý do pochvy u opasku. Lance si říkal, že vypadá až moc vznešeně. Na plášti měl horizontálně našité zlaté proužky a ty jsou obyčejnému lovci zbytečné. I přes kápi byly vidět žlutozlaté zplihlé vlasy a usmívající obličej muže středního věku. Lance si ho však nestačil pořádně prohlédnout, protože si všiml zálesku něčeho, co bylo za mužem. Podíval se za něj a otevřel pusu překvapením. Za mužem šel drak, obrovský zlatý drak. Byl sice podsaditý, měl menší baculaté nohy, kratší krk a placatější hlavu s výraznými lícními rohy, stále však svou mohutností Felixe mnohokrát převyšoval. Měl jemné zlaté šupiny, dlouhý ocas, bílé ostny a bystré bílé oči. Alicorn šel muži naproti a Lance ho následoval.

"Vítejte, oba dva," řekl muž srdečným a upřímným hlasem a roztáhl ruce. Alicorn k němu přiklusal a nechal se s uspokojením pohladit.

"Děkuji ti Glaeli, že jsi sem Lance přivedl. Už jsem se bál, že se mu něco stalo." Alicorn zařehtal na odpověď.

"Můžeš už letět, svoboda nepočká." Alicorn se otočil, pár metrů zacválal a pak už zmizel v oblacích. Lance přemítal, jestli ho ještě někdy uvidí. Pak se ale otočil zpátky na muže. Ten k němu vykročil.

"Jak znáte moje jméno? Jděte pryč!" Zpanikařil a chtěl couvnout, ale ozval se poraněný kotník.

"Klid chlapče, chci ti pomoci. Dostali jsme informaci, že se tu potuluje divoký jezdec a museli jsme zakročit. Já jsem Luke a tohle (ukázal na draka za sebou) je můj drak Frisk. Jsme velitelé dračí společnosti.

Dračí čeho? Lance se na Luka jen nechápavě díval.

"Dračí společnost shromažďuje draky a jejich jezdce a učí je společnému soužití. Draci si zde rozvíjí své dovednosti a jezdci se učí, jak ji správně využít. Protože když se člověk stane dračím jezdcem, dostane se mu do rukou moc, se kterou je třeba náležitě zacházet, aby nebyla zneužita. Hlavní cíl naší společnosti je však draky chránit. Vím, je to hodně stručný a zjednodušený, ale takhle nějak naše společnost funguje," vysvětloval Luke. "Našli jsme tvého draka i věci a vše jsme odnesli do našeho tábora." Luke vykročil směrem k Lancovi, ale ten opět poskočil dozadu.

"Chápu, že mi nevěříš, ale s vymknutým kotníkem se stejně nijak daleko nedostaneš. Prosím, nech mě ti pomoct." Lance konečně nechal Luka, aby k němu došel a ten si k němu klekl a ohmatal mu kotník.

"Nemělo by to být nic vážného. Frisku, vzal by jsi našeho jezdce prosím?" Lancovi přejel mráz po zádech, když velká hlava Friskova se k Lancovi sklonila, chytla ho za košili a zvedla ho do vzduchu jako pírko. Cítil jeho teplý dech a nemohl se zbavit pocitu, že by Friskovi stačilo jen otevřít tlamu a spolkl by ho jako jednohubku.