Dračí poselství

Bratrstvo

Uplynuly tři dny od toho dne, co Lance ulovil otráveného jelena. Nebyly to dny nijak příjemné. Museli se postit, protože Felix mohl chytat jen některou zvěř. Vlastně nemusel, ale Lance mu to přikázal, aby zjistil, jak rozšířený ten jed je. A aby mohl začít nějaké pořádné pátrání, musel najít ty návnady. Pak teprve může něco dělat. Po celé tři dny chodil lesem křížem krážem, převracel každý kout a hledal cokoliv, do čeho by se dala látka nastrčit, ale neúspěšně. Byl z toho pěkně mrzutý, ale co se dalo dělat.

Třetího dne navečer Felix jedl nějakou horskou ovci a Lance hodoval na ptačích vejcích, která našel při jedné ze svých cest lesem. Oba dva mlčeli. Po večeři si Felix hrál s jiskrami ohně a Lance cvičil lukostřelbu. Za ty tři dny, co trénoval, se hodně zlepšil. Stačil už sice ztratit jeden šíp a jeden zlomit, ale to nevadilo. Člověk by si říkal, jak to mohl stihnout při tom usilovném hledání, ale popravdě, když máte celý den, tak se nějaká ta hodinka najde. Dneska však Lance necvičil dlouho. Rychle se setmělo a oba proto šli spát. Nic jiného se v noci dělat nedalo.

Lance se probudil uprostřed noci. Protáhl si bolavá záda, za tu dobu si stále nestačil zvyknout, zívl a podíval se na oblohu. Mohla být tak půlnoc. Dal si ruce za hlavu a pozoroval hvězdy. Zároveň taky naslouchal lesu. Někomu noční lesní zvuky můžou připadat strašidelné, Lancovi však ne. Ve hvězdách se sice nikdy moc nevyznal, líbilo se mu však, jak svítí. Ale ne, teď myslí jako malý. Už to nebyl ten malý, neposedný Lance, který nevydržel na jednom místě ani minutu. Teď z něho je statný, klidný hoch.

Lance se díval na oblohu asi dvacet minut, když náhle uslyšel zvuky. Ano, v lese slyšíte všelijaké zvuky, ale tyhle rozhodně do lesa nepatří. Může to být zvíře. Ale zvíře rozhodně takhle nedupe, obzvláště ne v noci. Lance zbystřil, vstal a potichu se vydal tím směrem. Šel tak potichu, jak jen uměl. Bylo to ale velice těžké, když neviděl na cestu. Šlapal na větve pod sebou a ani o tom nevěděl, dokud se neozvalo jejich praskání. Podivní zvuk byl stále hlasitější...

"Hej, kdo je tam!?" ozval se silný drsný mužský hlas. Lance zůstal stát a téměř přestal dýchat. Utíkat se neodvážil. Naštěstí podle síly hlasu poznal, že je natolik daleko, aby ho muž neviděl.

"Á, to bude zase nějaká sova..." Lancovi se ulevilo. Muž začal něco dělat. Nevěděl co, ale dělalo to dost velký hluk na to, aby mohl přijít blíž...

Zvuky byly stále silnější a Lance už viděl v dálce paprsky lampy. Velmi slabé lampy. Schoval se do křoví a podíval se, co to je. Viděl shrbeného muže oblečeného do tmavých kalhot a černé bundy. Něco pokládal na zem. Ne, něco sázel do země. Nevydal při tom ani hlásku. Lance ho napjatě pozoroval. Když se zvedl, nebylo po jeho práci vidět vůbec nic. Popošel o kousek dál a tam zakotvil znova. Dost blízko na to, aby ho ještě bylo díky lampě vidět, a dost daleko na to, aby si Lance nevšiml, když si šel prohlídnout místo, kde pracoval. Na první pohled nebylo vidět vůbec nic. Lance přejížděl zemi pohledem a snažil se něco rozeznat, ale v té tmě se mu hledalo špatně. Počkat, ta tráva...byla tenká a lehce zahnutá, ale tenhle kousek tam rozhodně nepatří. Byl tlustší než ostatní a byl tam jenom jeden. Jedno tlusté stéblo trávy. Kdyby tam opravdu patřilo, mělo by kolem sebe své druhy. Lance za něj zatáhl a vytáhl ho ze země. Místo kořenů však vytáhl oranžovou kulatou...věc? Připomínalo to mrkev. Mrkev tady? Uprostřed lesa? To asi bylo to, co tady ten muž zakopal. Lance ji velmi tiše rozlomil. Vytekla z ní zeleno-bílá kašovitá směs. Stejná, jakou našel v těle toho jelena. Takže to on tady tráví zvěř! Lance zpanikařil a stálo ho dost úsilí, aby nějakým zvukem na sebe nestrhl nechtěnou pozornost. Zvíře ji najde, pomyslí si, jaké má štěstí, že najde něco chutného, ale přitom sní jed. V hlavě mu znovu vyskočila otázka, jak to, že to zvíře nepozná podle chuti, když ta látka smrdí úplně stejně jako předtím, ale teď nebyl čas to řešit. Otočil se za mužem. Musí ho sledovat. Světlo začínalo být slabší, zřejmě už odcházel...