Vzbudila jsem se a šla se nasnídat. Dneska musím vypadat dobře, když půjdu za šéfem mého kluka.
Dojedla jsem a vyčistila si zuby. Jemně jsem se nalíčila a oblékla si černé kalhoty. K tomu jsem si dala modrou košili s bílým tílkem. Hotovo. Můžu vyrazit.
Stála jsem před prosklenou budovou. Vešla jsem dovnitř a na recepci byla černovlasá žena.
"Promiňte pracuje tu Josh Jason?" zeptala jsem se.
"Moment. Podívám se." řekla a psala něco na počítači.
"Potřebuji mluvit s jeho nadřízeným." odpověděla jsem.
"Tak to jděte do nejvyššího patra. Tam vás ohlásí sekretářka." řekla s úsměvem.
"Dobře děkuji."
Jela jsem výtahem do střešního patra. Vystoupila jsem a šla k další ženě. Tentokrát měla blond vlasy. Chvíli jsem ji přemlouvala aby mě pustila dál.
"Dobře ale pokud vás vyhodí, nemohu s tím nic dělat." řekla a šla do jeho kanceláře.
Když vyšla, jenom na mě kývla a já věděla že můžu dovnitř. Naposledy jsem se nadechla a vešla.
U stolu seděl černovlasý muž. Měl na sobě oblek a něco zapisoval. Byl strašně sexy. Okamžitě jsem si představila několik poloh které bych s ním ráda dělala. Kousla jsem se do rtu a šla blíž.
Podíval se na mě a já spatřila ty nejhezčí oči na světě. Modro-šedo-zelené. Prostě dokonalé. Trochu jsem se zachvěla když šel ke mě.
"Co potřebujete slečno?" řekl dokonalým hlasem. V hlavě jsem si pořád opakovala tebe chci a hned!
"Mám takovou menší prosbu." řekla jsem nakonec.
"Spusťte." usmál se trošku.
"Chci abyste propustil mého přítele. Není kvůli práci vůbec doma." pokračovala jsem. On se jen zasmál.
"A jak se jmenuje váš šťastný přítel?" zeptal se a šel si sednout zpátky ke stolu.
"Josh Jason." odpověděla jsem s trochu rozklepaným hlasem.
"Vy jste ta co omdlela u sexu?" rozzářil se.
"Asi si s Joshem rozumíte když víte i o tomhle." styděla jsem se.
"Jo Josh je jeden z mých nejlepších přátel." řekl.
"Zvláštní že mi o vás nikdy neřekl." překřížila jsem ruce na prsou. On se zase zvedl a šel ke mě.
"Tak to abych se představil." řekl a podal mi ruku. Já jí stiskla.
"Sebastian Sanders." usmál se. Z toho jména se mi chtělo každou chvíli omdlít.
"Gemma Foxová." vydechla jsem. Pak mou ruku pustil a mě začaly bolet spánky. Rychle jsem si je chytila a celý svět se začal točit. Pak se mi podlomily kolena a já padala na zem. Sebastian mě chytil a vzal mě do náruče. V té chvíli jsem chtěla, aby se svět zastavil.
Posadil mě na křeslo a klekl si přede mě. Díval se mi do očí a já zase viděla normálně.
"Vy asi neomdléváte jenom u sexu že?" zasmál se.
"Nedávno jsem měla autonehodu. Od té doby se mi tohle stává. Správně bych měla ležet ale já jsem musela přijít." řekla jsem.
"Bohužel vaší žádosti vyhovět nemůžu. Dovolte mi alespoň, abych vás odvezl zpátky. Stejně už nemám nic na práci." usmál se zas.
"Ne to je v pořádku. Ráda se projdu." odpověděla jsem.
"Jo abyste uprostřed ulice omdlela. To tak. Pojedete se mnou a tečka." zavelel.
"Dobře." podlehla jsem.
Nastoupili jsme do výtahu a jeli do přízemí.
"A kde pracujete slečno Foxová?" zeptal se po chvíli.
"Dělám zdravotní sestru dětem s rakovinou." odpověděla jsem.
"Páni. Jste úžasná." řekl. Já se jen začervenala.
"Děkuju." usmála jsem se.
"Není zač slečno." odpověděl.
"Říkejte mi Gemmo." nabídla jsem mu.
"Dobře Gemmo. Vy mě zase Sebastiane." usmál se. Z jeho jména se mi chvěje dech. Co to se mnou je? ptala jsem se sama sebe. Dveře od výtahu se pak otevřeli a my šli ven.
Nastoupili jsme do černého porsche. Nemohla jsem se ubránit úsměvu.
"Tak kam to bude Gemmo?" zeptal se mě.
"Domů ještě nechci, akorát bych se nudila. Takže kamkoliv." usmála jsem se.
"Dobře." mrknul na mě a nastartoval.
Jeli jsme po silnici a pak odbočil na polní cestu. Na konci té cesty byl les. Jím jsme jeli asi deset minut. Najednou začala betonová cesta. Přijeli jsme před krásný, obrovský, bílý, prosklený barák. Byl oplocený vysokým kamenným plotem.
"Páni kde to jsme?" řekla jsem ohromeně.
"U mě doma." usmál se. Mě jen spadla brada.
"To..to je...úžasný." docházeli mi slova.
"Tak se pojď podívat dovnitř." vystoupil z auta a šel mi otevřít dveře. Podal mi ruku a já se jí chytla.
Otevřel bránu od plotu a šli jsme po kamenné cestičce přímo k jeho domu.
Vstoupili jsme do dokonalé místnosti. Sebastian mi nabídl že mi udělá prohlídku. Vlevo byla bílá kuchyň. Vedle ní prosklené dveře do zahrady. Na pravé straně bílý gauč a kolem něj bílé křesla. Uprostřed byl šedý huňatý kobereček a na něm skleněný stůl. Naproti kuchyni je chodba a v ní jsou na konci schody do dalšího patra. Tam je několik pokojů. Úplně vzadu jsou dvoukřídlé, bílé dveře. Tam má Sebastian ložnici. Jeho postel vypadala tak úžasně. Opět jsem si představila co všechno bych najednou chtěla se Sebastianem dělat.
"Máš žízeň?" zeptal se mě.
"A co tady máš?" zněla má otázka.
"Všechno Gemmo." zasmál se.
"No jasně. Že se vůbec ptám." usmála jsem se. On se zarazil a díval se mi pořád do očí.
"Máš nádherný úsměv." řekl po chvíli. Tím mi úplně vyrazil dech.
"Emm..díky." odpověděla jsem zaskočeně. Nejdřív jsem mu ale chtěla říct ty jsi nádherný celý! opakovala jsem si furt v hlavě.
Zavedl mě k baru a nalil mi vodku. Sobě nic protože mě chce ještě odvézt domů. Chvíli jsme si povídali o mé práci. Celou dobu mě poslouchal.
"Takže je každou sobotu navštěvuju. Teď mám ale auto rozbité takže ještě nevím jak to udělám." řekla jsem.
"Jestli chceš tak tě tam odvezu." nabídl mi.
"Ne to ne. Tohle po tobě chtít nemůžu." zavrtěla jsem hlavou a sklopila oči na svou skleničku.
"A co jiného bys po mě chtěla?" zeptal se a já se zase podívala do těch jeho očí. Chtěla jsem se po něm vrhnout a nekonečně ho líbat.
"Eh..no..já...já nevím." vykoktala jsem.
"Rád se s těmi dětmi seznámím." řekl s úsměvem.
"Dobře." usmála jsem se taky.
Šli jsme k jeho autu a mě se zase chtělo omdlít. Sebastian mě rychle chytil a v náruči mě nesl do auta.
"Takhle to bude snazší." zasmál se. Já se ho chytla okolo krku a užívala si každou sekundu kdy se mě dotýkal.
