Vzbudila jsem se a vedle mě seděl Josh!
"Joshi! Co ty tu děláš?!" zeptala jsem se udiveně a sedla si.
"Přišel jsem tě navštívit." usmál se.
"To kvůli tobě tu jsem?" ptala jsem se dál.
"Ty jsi byla vždycky chytrá Gemmo." usmál se.
"Proč mě tu máš?" zněla jsem zoufale.
"Protože tě miluju. Chci aby jsi byla se mnou a ne s tím idiotem který nám zničil vztah. Plánoval jsem s tebou budoucnost. Když jsi byla v nemocnici, chtěl jsem za tebou přijet s prstýnkem a požádat tě o ruku. Řekl jsem si ale nakonec že počkám až ti bude líp. Nakonec jsi mi utekla." řekl. Najednou mi ho bylo líto. Já jsem mu musela hodně ublížit.
"Joshi. Na světě je spousta jiných holek které by tě chtěly. Se mnou už ale nepočítej." odpověděla jsem.
"Ne já jinou nechci! Gemmo ty prostě patříš mě a ne jemu!" zakřičel.
"Já nikomu nepatřím! Tebe jsem milovala ale to už je pryč. Teď jsem se Sebastianem a ty na tom nic nezměníš." odpověděla jsem.
"Když nebudeš se mnou tak s nikým." řekl a odešel. To mě tu chce na věky věznit nebo co?
Po asi hodině přišli dva muži. Zavázali mi oči a někam mě vedli.
Slyšela jsem dveře jak se zavřely a byla jsem zase sama. Sundala jsem si šátek z očí. Stála jsem v dalším pokoji. Bylo tam více oken a postel. Tentokrát bez matrace.
---------------------------------------------------
Už jsem tu zavřená týden. K jídlu dostávám starou patku od chleba denně. Celkem hubnu. Jednou za dva dny mě odvedou někam do koupelny abych se umyla. Jak milé. Celý dny buď sedím na posteli, procházím se po pokoji nebo se koukám z okna. Pořád myslím na Sebastiana. Každou noc se mi o něm zdá.
Po chvíli přišel Josh.
"Ahoj Gemmo." řekl.
"Už mě pustíš?" zeptala jsem se.
"Ne. Přišel jsem si jen popovídat. Dneska jsem se sešel se Sebastianem. Nabízel mi za tebe výkupné. Jde vidět že je do tebe až po uši zamilovaný. Jeho nabídku jsem odmítl a začala přestřelka. Musím ti oznámit že tvůj Sebastian je mrtví. Zabil jsem ho hned na první výstřel." chlubil se mi.
"Ty jsi blázen! Jednou schniješ v pekle ty idiote!" křičela jsem na něj.
"Ale no tak. Přece by ses na mě nezlobila?" usmál se. Já se neudržela a jednu mu vrazila.
Okamžitě mě odstrčil na zem.
"Dřív jsi nebyla tak agresivní." řekl.
"Dřív jsi ještě nepotřeboval psychiatra!" křikla jsem.
"No vidíš jak se lidé mění." mrkl na mě a odešel.
Zase sama. Teď i s pocitem že Sebastian už není. Dlouho jsem nad tím přemýšlela. Pořád vím že žije. Prostě to tuším. Josh musí lhát. Pistolí a krve se vždycky bál. Navíc by se hned na poprvé do Sebastiana netrefil. To je prostě nemožné. Josh byl vždycky srab. Sebastian prostě žije!
