Je to tady!! Proboha.
"Ááá!" řvala jsem ze všech sil.
"Neboj už budeme v porodnici." uklidňoval mě Sebastian ale sám zněl moc nervózně.
"Já už to nevydržím! Nesnáším tě za tohle můžeš ty!" byla jsem naštvaná.
"Klid." řekl a tím mě totálně vytočil. Začala jsem ho mlátit do ramene.
"Ty jsi takovej kus vola!" mlátila jsem ho.
--------------------------------------------
Už mě posadili na vozík a vezli na sál. Já jen zhluboka dýchala a držela si břicho.
"Takže řekli jste že chcete přirozený porod bez různých tlumičů bolesti a tak. Že ano?" zeptala se doktorka.
"Cože? Kterej kretén by tohle říkal?!" zněla jsem zoufale.
"Nerad ti to říkám lásko ale ty ses tak rozhodla." zasmál se Sebastian.
"Tak za trest budeš rok spát na gauči. A taky nebude žádný sex." řekla jsem a zase začala rychle dýchat.
"Tak dlouho to beze mě nevydržíš." odpověděl.
"Zas tak moc si nevěř jo." okřikla jsem ho ale v hloubi duše jsem věděla že má pravdu.
"Tak jo myslím že můžeme." usmála se doktorka a koukla se mi tam dolů.
"Néé." zaskřehotala jsem a podívala se celá upocená na Sebastiana.
"Tak a teď tlačte." prohlásila doktorka.
"Néé!! Ááááá!!!"
---------------------------------------------
"Gratuluju. Máte nádhernou dceru." usmála se doktorka a ukázala mi moje dítě. Chtěla jsem si jí pochovat ale přepadla mě únava. Omdlela jsem.
--------------------------------------------
Otevřela jsem oči a byla jsem v nějakém pokoji. Vedle mě byla postýlka pro miminko a na druhé straně seděl Sebastian s naší holčičkou v náručí.
"Gemmo. Chceš si jí pochovat?" zeptal se mě Sebastian.
"Jo." řekla jsem a natáhla ruce.
Byla tak drobná a měla krásné oči. Dokonce i pár vlásků.
"Je nádherná." vyhrkly mi slzy.
"Je celá po tobě." usmál se.
"Pojď ke mě." řekla jsem a natáhla k němu jednu ruku. Přiblížil se a já ho konečně mohla políbit.
"Teď už jsme rodina. Já ty a.. jaké jí dáme jméno?" zeptal se Sebastian.
"Napadlo mě, Jodie. Po té malé holčičce kterou jsem měla ráda. Pamatuješ si jí?" usmála jsem se nad svou vzpomínkou na ní.
"Jo. Pamatuju. Co třeba Jodie Claire Sandersová?" zeptal se Sebastian.
"Jo. To zní krásně." odpověděla jsem.
-------------------------------------------
Po třech dnech jsme jeli domů. Přivítal nás náš už velký pejsek. Snad se mu Jodie zalíbí. Stejně jako všem kteří jí už viděli.
Mám skvělou rodinu. Svou vlastní. Nikdy v životě bych ji za nic nevyměnila.
#########################
Narodila se holčička. ^^ tohle je už bohužel poslední kapitola. Kdyby vám to ale nestačilo, jsem ochotná napsat ještě jednu kapitolu, která bude o pět let později a do podrobna tam popíšu jak to se všema dopadlo. :) takže mi prosím do komentářů napište jestli by vás to zajímalo a já to pak teda dodatečně napíšu. ;)
Děkuju vám :*
Hann
