Vzbudila jsem se v deset ráno. Sebastian nikde. Zase jsem se cítila strašně sama. Vstala jsem a šla si vyčistit zuby.
Oblékla jsem si volné šedé tričko a k tomu zase legíny. Vlasy jsem si svázala do drdolu a pomalu šla do obýváku.
Sebastian spal na gauči. Šla jsem k němu a políbila ho na čelo. Rozbité věci kolem už byly uklizené.
Rozhodla jsem se, že se půjdu projít po zahradě. Otevřela jsem dveře a vešla do zahrady.
Šla jsem rovně do lesa. Chvíli jsem se tam tak procházela, až kolem mě začaly praskat větve. Ztuhla jsem a rozhlédla se. Praskání se začalo přibližovat. Šíleně jsem se bála. Tiskla jsem se ke stromu a viděla stín nějaké postavy. Blížila se a já se sesunula k zemi a začala křičet.
"Gemmo." řekl hlas. Byl to Sebastian. Hned jsem zvedla hlavu a stál přede mnou.
"Sebastiane! Vyděsil jsi mě." začala jsem brečet. Nevím co to se mnou je. Pořád se bojím a nemůžu se zbavit divných pocitů.
"Promiň. To jsem nechtěl." řekl a klekl si ke mě. Já mu hned padla do náruče a schoulela se do kubíčka.
"Miluju tě." zašeptala jsem.
"Já tebe taky." odpověděl a políbil mě do vlasů. Pak mě odnesl domů.
"Jedla jsi?" zeptal se.
"Ne nemám hlad." řekla jsem.
"Fajn. Zajdeme někam?" usmál se.
"Nevím." koukala jsem smutně.
"Dobře takže jo." řekl.
Sedli jsme do auta a jeli do kavárny. Cestou jsem držela Sebastiana za ruku. Pořád jsem se klepala. Možná bych měla dostat nějaké prášky na uklidnění.
Zaparkovali jsme a šli do budovy. Sedla jsem si do jednoho boxu a Sebastian nám šel objednat nějaké jídlo.
--------------------------------------------------
Jeli jsme zpátky k Sebastianovy. Pořád jsem mlčela. Nechtělo se mi mluvit ani jíst. Dokonce ani pít. Jenom spát.
Lehla jsem si do postele a zavřela oči. Po chvíli přišel Sebastian s nějakou mastičkou. Sedl si vedle mě a vyhrnul mi tričko. Namazal mi každou ránu. Potom zase odešel.
Chvíli jsem tak ležela a přemýšlela. Nejvíc nad Joshem. Jak mi to mohl udělat? Mohl mě zabít. Nebýt Sebastiana a jeho rodiny, už bych tu asi nebyla.
Po několika minutách jsem usnula.
-------------------------------------------------
Vzbudila jsem se uprostřed noci. Byla bouřka. Kroupy mlátily do oken a blesky zářily víc než diamanty. Miluju bouřku. Je krásná a dokáže i zabíjet.
Koukla jsem se na spícího Sebastiana. Vypadal roztomile. Usmála jsem se a opatrně vstala. Šla jsem k oknu. Uchvátily mě barevné blesky.
Opět jsem přemýšlela. Tentokrát ne o Joshovi. Zajímalo by mě, jak to bude mezi mnou a Sebastianem. Rozejdeme se nebo spolu budeme až do konce života? Možná bychom se měli víc poznat než začnu přemýšlet o budoucnosti. Jedno vím už jistě. Miluju ho víc než cokoliv na světě.
