Přijely jsme před kostel a vystoupily z auta. Nic lehkého to rozhodně nebylo.
"Pojďte rychle. Hlavně ty Gemmo. Nesmí tě teď nikdo vidět." prohlásila Abby a hned nás táhla dovnitř kostela. Brianna a Ruth mi držely moc dlouhou, těžkou vlečku aby se nezašpinila od bláta, které bylo kolem.
Vešly jsme a zahly doprava. Po schodech jsme vystoupaly do místnosti, kde mě nikdo neuvidí. Hlavně Sebastian.
V půl druhé jsem slyšela přijíždějící auta. Malinko jsem vykoukla z okýnka, abych viděla kdo přijel. Z červeného auta vystoupila moje máma.
"Ruth běž pro mámu. Chci ji pozdravit." usmála jsem se celá nadšená.
"Jasně. Hned jsem zpět." odpověděla a vydala se za ní.
Ozvalo se zaklepání na dveře a pak vstoupila máma. Okamžitě se za mnou rozběhla a objala mě.
"Tobě to tak sluší holčičko." řekla a měla slzy na krajíčku.
"Děkuju mami." odpověděla jsem.
"Dámy, nechaly byste mě s mojí dcerou o samotě?" zeptala se máma. Abby nevypadala moc nadšeně.
"Jasně mami." odpověděla Ruth a táhla Briannu pryč. Abby chvíli stála na místě a potom taky odešla.
"Tak. Jak se cítíš broučku?" zeptala se.
"No jsem celkem nervózní. Máme strašně moc hostů. Doufám že se před nimi nějak neztrapním." odpověděla jsem.
"Ale prosím tě. Nic takového se nestane. A i kdyby tak všichni budou vzpomínat na ty tvé nádherné šaty než na nehody. Určitě to zvládneš." usmála se a položila mi ruku na rameno.
"To doufám. Sebastiana miluju z celého srdce. Tento den si určitě užiju a bude nejlepší ze všech."
----------------------------------------------
Každou chvílí se mám už blížit k oltáři. Můj tep i dech se zrychlil. Asi omdlím.
"Tak co, můžem?" zeptala se máma.
"Jo. Spusťte to." řekla jsem a naposledy si srovnala vlasy a šaty. Máma mi podala kytku a chytila mě za ruku. Tátu nemám a tak mě povede k oltáři ona.
Otevřely se dveře a první šla Ruth s Briannou. Potom Abby a po chvilce i já s mámou.
Šly jsme pomalu a já se usmívala na všechny kolem. I když jsem polovinu těch lidí neznala. Na tom mi už nezáleželo. Zvlášť když mé oči spatřily Sebastiana. Bože byl tak dokonalý. Cítila jsem jak se mi zastavilo srdce. Byla jsem z něj tak ohromená až jsem se přistihla s pootevřenými rty.
Máma mě políbila na tvář a pak už jsem se postavila vedle Sebastiana.
Chytili jsme se za ruce a on se ke mě nahnul a do ucha mi zašeptal ty dvě nádherná slova.
"Miluju tě."
"Já tebe taky." odpověděla jsem a políbila ho jemně na rty.
-----------------------------------------------
"Sebastiane Martine Sandersi, berete si zde přítomnou MacKenzie Gemmu Victoriu Foxovou? Budete ji ctít a milovat v dobrém i ve zlém, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?"
"Ano." řekl Sebastian odhodlaně a mě se opět rozbušilo srdce.
"Táži se vás MacKenzie Gemmo Victorio Foxová. Berete si zde přítomného Sebastiana Martina Sanderse? Budete ho ctít a milovat v dobrém i ve zlém, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?" a v tu chvíli mi to došlo. Samozřejmě si Sebastiana vezmu v dobrém i ve zlém. Ale pokud chceme spolu žít dlouho, musí své práce nechat. Jinak nás smrt rozdělí brzy.
"Ano." řekla jsem a s úsměvem se podívala na Sebastiana. Bylo vidět že se mu ulevilo.
Pak jsme si vyměnili prstýnky. To byla teprve sranda. Nejdřív jsem to Sebastianovi strkala na špatný prst a pak nešel sundat, až nám nakonec musel pomoct farář a lidé kolem.
"Prohlašuji vás za muže a ženu. Smíte políbit nevěstu." a už jsme to měli za sebou. Společně jsme odešli z kostela a nastoupili do auta. Teď jedeme konečně na hostinu a budeme slavit. Pozítří se můžu těšit na líbánky.
