Vzbudila jsem se sama v posteli. Vstala jsem a šla do koupelny. Umyla jsem si vlasy a vyfénovala je. Nechtěla jsem si je žehlit a tak jsem si je jen učesala a šla zpátky do ložnice. Postel byla krásně ustlaná a na ní ležel nějaký vak.
Šla jsem blíž a vedle ležela obálka. Otevřela jsem ji a v ní bylo napsáno: První dárek pro nejkrásnější ženu na světě.
Sebastian
Usmála jsem se a otevřela vak. Spadla mi brada protože v něm byly krásné bílo-zlaté šaty až na zem. Na prsou byly malé diamanty. Okamžitě jsem si je oblékla. Cítila jsem se jako princezna.
Šla jsem se namalovat a nakonec jsem si vlasy nakulmovala. Připadala jsem si dokonale. Ty šaty musely být šíleně drahé.
Šla jsem po schodech dolů. Všude bylo hrozné ticho. Přišla jsem do obýváku a několik lidí na mě zakřičelo "Překvapení!" a já se šíleně lekla.
Všichni se ke mě hrnuli a gratulovali. Několik lidí mi řeklo že mi to šíleně sluší a že jsem jako bohyně. Polovinu z nich jsem ani neznala.
Po chvíli mě z toho davu vysvobodil Sebastian.
"Děkuju." zašeptala jsem a on se zasmál.
"Sluší ti to." políbil mě na tvář.
"Děkuju. Nemusel jsi za mě utrácet." usmála jsem se.
"Máš pravdu nemusel, ale já chtěl." mrkl na mě.
Po chvíli mi přivezli dort. Asi jsem omdlela ve stoje. Byl obrovský a barevný jako duha. Strašně se mi líbil.
Od každé barvy jsem musela ochutnat. Sice všechny chutnaly stejně ale mě to bylo jedno.
Tančili jsme a užívali si. Dokonce přišla i Shannon a má matka s Briannou. Celý den jsem si užila.
Večer všichni odešli. Pozdě večer. Chlupáč brzy usnul. Byl unavený protože si s ním všichni hráli.
Zbytky dortu jsem schovala do lednice.
"Pojď se mnou. Teď ti dám ten slíbený dárek." řekl.
"Ale už jsi mi dal šaty, dort a zlatý náhrdelník." odpověděla jsem.
"Tahle věc je ale hodně důležitá." zašeptal.
Šli jsme do jeho kanceláře. Sedli jsme si tam na gauč a Sebastian mi podal větší semišovou krabičku. Otevřela jsem ji a vykulila oči. Okamžitě jsem ji položila na stůl.
"Co to má být Sebastiane?!" řekla jsem vyděšeně.
"Věř mi. Bude to tak lepší." uklidňoval mě.
"Tím že mi dáš pistoli nic nebude lepší!" křikla jsem.
"Ale no tak. Naučím tě s tím zacházet. Je to pro tvou bezpečnost." usmál se.
"Tohle je šílený Baste." sklonila jsem hlavu.
"Já vím ale dokud nebudu mít jistotu že ti nic nehrozí tak ji budeš muset mít." řekl.
"Dokud mi nebude hrozit Josh? To ho chceš zabít nebo co?" mračila jsem se.
"Když budu muset tak ano." políbil mě do vlasů a odešel.
Zavřela jsem krabičku a nechala ji na stolku. Šla jsem do ložnice. Sundala jsem si šaty a všechny doplňky. Odlíčila jsem se a šla si konečně lehnout.
