Vzbudila jsem se a musela jsem přemýšlet jestli to zasnoubení nebylo jen sen. Podívala jsem se na svou ruku a viděla ten krásný prsten. Musela jsem se usmát.
"Dobré ráno." řekl Sebastian, když se vrátil z koupelny. Měl kolem sebe jen ručník a dokonale rozcuchané a mokré vlasy.
"Dobré ráno." odpověděla jsem. On šel ke mě a políbil mě. Bože jak já ho miluju!
"Možná bychom měli naše zasnoubení oznámit." řekla jsem.
"Nechceš s tím počkat až se vrátíme?" zeptal se.
"No, a proč chceš čekat?" divila jsem se.
"Aby nás pak celé naše rodiny neválcovali telefonátama a my pak tady nemohli v klidu odpočívat." usmál se.
"Jo. Tak teda radši počkáme." odpověděla jsem.
Celý den jsem se musela koukat na svůj prsten. Je tak krásnej. Nejspíš mám novou lásku. Pořád se na něj musím usmívat. Asi si už nikdy nevšimnu ničeho jiného než toho prstýnku.
"Líbí se ti?" zeptal se Sebastian.
"Moc." odpověděla jsem.
"Víc než já?" zasmál se.
"No, jste tak nastejno." oplatila jsem mu úsměv.
"Už ti někdy někdo řekl že jsi milá?" zeptal se.
"Ne." odpověděla jsem.
"Tak ode mě to taky neuslyšíš." zavtipkoval.
-----------------------------------------------
Večer jsem zavolala Ruth.
Haló? ozvalo se z telefonu.
Ahoj sestřičko. odpověděla jsem.
Gemmo! Ahoj. Jak se máte? zeptala se.
Už je nám líp. Brzy se vrátíme. ujistila jsem ji.
To je dobře. Už se těším až se uvidíme. řekla.
Jo to já taky. Mám jedno obrovské tajemství které ti musím říct. odpověděla jsem.
Tak povídej! jásala.
Ne po telefonu ne. Ale hned jak se vrátíme tak spolu někam zajdeme a tam ti všechno vyklopím jo? zeptala jsem se.
Jasně. Ale už musím. Zítra jdu na schůzku a chci vypadat dobře. odpověděla.
Ahá. Tak mi pak řekneš jaká ta schůzka byla jo? řekla jsem.
Fajn fajn. Tak ahoj. zasmála se.
Pa. odpověděla jsem.
Před spaním jsem ještě dlouho koukala na svůj prsten.
"Už zase na něj koukáš?" vyrušil mě Sebastian.
"Jo. Asi ho pojmenuju." usmála jsem se.
"Dobře. Tak jak mu teda budeme říkat?" zeptal se.
"Leon." odpověděla jsem. To bylo první jméno které mě napadlo.
"Leon?" začal se smát.
"Jo." odpověděla jsem.
"Ale jména pro naše děti budu vymýšlet radši já." řekl.
"My budeme mít děti?" usmála jsem se.
"Jo. Alespoň tři." odpověděl.
"Tak v tom případě bychom na tom měli začít pracovat. Co myslíš?" mrkla jsem na něj.
"Máš obrovskou pravdu." řekl a hned potom se na mě vrhnul. Já ho tak miluju.
