Všude byla krev a několik mrtvých lidí. Sebastianově rodině se naštěstí nic nestalo. Josh ležel kousek od nás v bezvědomí. Mě krvácela noha a Sebastianovi ruka a hrudník. Ležel na zemi u mě v náruči. Abby se k nám rozběhla když už nikdo nestřílel.
"Pojedeme. Musím vás ošetřit." řekla Abby.
"Jo. A co uděláme s těma mrtvýma?" zeptala jsem se.
"O ně se postarají kluci." odpověděla a pomáhala mě i Sebastianovi vstát.
------------------------------------------------
Přijeli jsme k nějakému domu. Spíš to byla chata. Vypadalo to hodně opuštěně. Brianna a Abby nám pomáhaly dovnitř. Hned to vypadalo jinak. Uvnitř bylo všechno moderní.
"Kde to jsme?" zeptala jsem se.
"Tady mám menší nemocnici. Vždycky když je někdo z nás zraněn tak jedeme sem. Konec konců, jsem doktorka. Ale jen pro svou rodinu." odpověděla.
"Aha. To je skvělý." usmála jsem se.
Nejdřív ošetřovala Sebastiana. Vytáhla mu tři kulky z těla. Jednu z ruky a ty dvě z hrudníku. Sebastian byl hodně vyčerpaný. Po chvíli usnul.
"Tak jak je na tom?" ptala jsem se.
"Neboj se. Bude v pořádku." usmála se.
"Díky bohu." oddechla jsem si.
"Tak teď se mrkneme na tu tvou nohu." řekla a šla ke mě.
--------------------------------------------------
Už mě to skoro nebolelo. Z postele jsem koukala na spícího Sebastiana vedle na lůžku. Byl napíchnutý na kapačce. Pak jsem se zamyslela co by se stalo kdyby zemřel. Bylo mi najednou hrozně. Bez něj bych nemohla žít. Po chvíli se mi začaly spouštět slzy.
"Gemmo?" zašeptal hlas.
"Sebastiane?!" řekla jsem a slezla z postele. Dokulhala jsem se k němu a chytla ho za ruku.
"Ahoj." usmál se.
"Měla jsem takový strach. Kdybys umřel asi bych umřela taky. Moc tě miluju." brečela jsem.
"Gemmo neboj se. Jsem tady. Všechno bude dobrý. Já bych tě neopustil. Taky tě miluju." šeptal ze všech sil. Naklonila jsem se k němu a políbila ho. Konečně jsem se trochu uklidnila.
