Vstali jsme a dali si společnou sprchu. K snídani jsem udělala palačinky.
"Dneska pojedeme na výlet." řekl Sebastian.
"Kam?" zeptala jsem se s plnou pusou.
"Uvidíš." usmál se.
Vyčistila jsem si zuby a nalíčila se. Oblékla jsem si volné bílé šaty a vlasy si nechala rozpuštěné.
---------------------------------------------------
Jeli jsme asi hodinu.
"Tak už mi řekneš kam mě to táhneš?" zeptala jsem se ho zvědavě.
"Nech se překvapit." odpověděl.
"Asi za chvíli zvědavostí prasknu!" řekla jsem.
"To by byla velká škoda." odpověděl s úsměvem.
"Takže mi to řekneš?" ptala jsem se s nadějí.
"Ne." zasmál se.
"Sebastiane Sandersi! Okamžitě mi řekněte kam jedem!" zavelela jsem.
"MacKenzie Gemmo Victorio Foxová, jednou se to dozvíte." odpověděl s úsměvem.
Přijeli jsme před nějakou velkou budovu. Byl to pětihvězdičkový hotel. Moc se mi líbil.
"Sebastiane. To je nádhera." koukala jsem s otevřenou pusou.
"Já vím. Proto jsme tu na týden." řekl.
"Ale já tu nemám žádné oblečení." odpověděla jsem.
"Neboj se. Objednal jsem ti různé společenské šaty." usmál se.
"Proč společenské?" zeptala jsem se.
"Protože rád ukazuju že si můžu koupit všechno." odpověděl a šli jsme do hotelu.
Máme střešní pokoj. Je obrovský. Velká postel a koupelna. Dokonce i bar a balkón s výhledem na pláž. Byla to nádhera.
Po úžasném obědě jsme šli na pláž. Drželi jsme se za ruce a chodili po břehu. Voda mi cákala na kotníky a písek se mi lepil na nohy.
"Nemám tu plavky." řekla jsem.
"Já taky ne." odpověděl Sebastian.
"A v čem se budeme koupat?" zeptala jsem se.
"V noci tu nikdo není a tak nebude problém se svléknout." usmál se.
"To myslíš vážně?" divila jsem se.
"Ano." odpověděl a políbil mě.
"Chci aby ses ke mě nastěhovala." řekl po chvíli.
"Já nevím. Není to moc brzy?" zeptala jsem se.
"Ne. Už u mě částečně bydlíš. Znám už tvojí rodinu a ty zase mou. Víš o mě všechno. Já tě miluju a chci abys byla u mě." odpověděl.
"Dobře." usmála jsem se.
"Vážně?" celý se rozzářil.
"Ano a taky tě miluju." políbila jsem ho.
----------------------------------------------------
Po večeři jsme šli rovnou na pokoj. Byli jsme šíleně unavení a nevěděli z čeho. Sebastian si lehl a okamžitě usnul. Bylo mi to divné a snažila jsem se ho probudit. Třásla jsem s ním ale vůbec to nepomáhalo.
"Sebastiane? Sebastiane?!" křičela jsem a hlava se mi motala. Začala jsem se hodně bát. Slzy se mi spouštěli a já byla strašně vyděšená.
Otevřely se dveře a vstoupili dva muži. Někoho mi připomínali. Jako bych je už viděla. Šli ke mě a jeden z nich mě silně uhodil. Okamžitě jsem omdlela.
