Vzbudila jsem se a Josh už byl pryč. Musím se přiznat že mi to ale vůbec nevadilo. Po chvíli přišel pošťák. Otevřela jsem krabici, kterou mi dal a v ní byly paruky. Některé byly vícebarevné a dlouhé, jiné zase jednobarevné a krátké. Některé kudrnaté nebo rovné. Spousta druhů prostě. Spočítala jsem je a bylo jich přesně dvacet šest.
Zrovna jsem obědvala, když mi zazvonil telefon.
Haló? řekla jsem s plnou pusou.
Ahoj Gemmo. ozvalo se z telefonu. Rychle jsem polkla abych mohla mluvit.
Ahoj Sebastiane. řekla jsem zaskočeně.
Tak co dneska podnikem? zeptal se.
No já nevím. Ty nemusíš pracovat? zněla má otázka.
Ne a už jsem před tvým domem, čekám tu na tebe . a zavěsil. Popadla mě panika.
Rychle jsem si vyčistila zuby a nalíčila se. Zapla jsem si žehličku na vlasy a šla se obléct. Hodila jsem na sebe černé kalhoty a bílou košili. K tomu boty na podpatku a šla zpátky do koupelny. Rychle jsem srovnala své vlny a hotovo. Koukla jsem na hodinky. Trvalo mi to patnáct minut! Sakra!
Vyběhla jsem z baráku a kousek ode mě stálo černé porsche. Nastoupila jsem na místo spolujezdce.
"Ahoj." vydechla jsem celá udýchaná.
"Ahoj Gemmo. Tak kam pojedeme dnes?" zeptal se a přitom se mi díval do očí. Bože je tak sexy.
"Netuším. Někam se projít?" zvedla jsem obočí.
"V tvém případě procházky nejsou moc dobrý nápad." usmál se.
"Já bych měla správně ležet, ale kdyby mě s tebou viděl Josh v naší posteli, nebylo by to moc fajn." zasmála jsem se.
"Dobře, tak pojedeme do mojí." šibalsky se na mě usmál a nastartoval. Ani jsem mu na to nestihla nic říct.
Přijeli jsme před jeho dům a zaparkovali jsme v garáži. Vylezla jsem z auta a rozhlédla se. V řadě vedle sebe bylo dalších několik aut. Opět mi spadla brada. Nic jsem ale radši neříkala.
Sebastian nám udělal nějaký drink. Bylo ro úžasný. Mohla bych to pít pořád. Dlouho jsme si povídali. S ním jsem šťastná.
"To mi připomíná že jsme si něco dohodli o posteli že?" řekl a vzal mě do náruče. Vynesl mě do schodů a pak otevřel dveře od své ložnice. Odložil mě do té boží postele a lehl si vedle mě.
"Tak co budeme dělat?" zeptala jsem se po chvíli.
"Napadá mě spousta věcí." mrknul na mě. Rozbušilo se mi srdce.
"A co navrhuješ?" zeptala jsem se nakonec.
"Řekni mi jak je ro mezi tebou a Joshem." řekl. Čekala jsem úplně jinou odpověď.
"No jsme spolu už od střední a vždycky pro mě dělal první poslední ale.." mlčela jsem.
"Ale?" zeptal se.
"Ale poslední dobou mi přijde že už to mezi námi není to co to bývalo. Už spolu jen žijeme. Dlouho jsme nikde nebyli. Ani v tom posraným mekáči!" řekla jsem a utekla mi jedna slza. Sebastian ji jedním prstem setřel.
Pomalu se jeho obličej blížil k tomu mému. Dala jsem mu ruku na tvář a pootevřela rty. Když už byl celkem blízko nahnula jsem hlavu trochu na stranu a zavřela oči. Čekala jsem na polibek.
Zazvonil mi mobil a oba jsme se od sebe rychle odtáhli. Nestihli jsme se ani trochu políbit. Sáhla jsem do kapsy a zvedla to.
Ano? řekla jsem.
Gemmo. Přijeď ke mě do nemocnice.. potřebuju tě. ozval se hlas.
Joshi kde jsi?! bála jsem se.
"Co se stalo?" zeptal se Sebastian.
"Potřebuju do nemocnice." odpověděla jsem.
"Proč? Děje se něco?" divil se.
"Joshe postřelili."
