Vzbudila jsem se brzy ráno. Slunce teprve vycházelo. Sebastian spal jako zabitej. Vstala jsem a šla do koupelny.
Svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Jen jsem stála pod teplým proudem vody. Po chvíli jsem zapla studenou. Postupně mi mrzlo celé tělo. Zavřela jsem oči a zhluboka dýchala. Měla jsem všude husí kůži. Zuby mi drkotaly a já jsem pořád jen tak stála a nechávala na sebe proudit ledovou vodu. Cítila jsem jak mi tuhnou žíly. Nevím proč ale začala jsem brečet. Mrzelo mě co Josh udělal. Nečekala jsem že by byl něčeho takového schopný.
Vylezla jsem celá promrzlá. Stoupla jsem si před zrcadlo a dívala se na své skoro zahojené rány. Měla jsem je snad všude.
Vzala jsem mastičku a namazala si jizvy. Teda jen ty na které jsem dosáhla. Po chvíli ke mě přišel Sebastian.
"Co děláš?" zeptal se mě.
"Mažu. Pomůžeš mi?" odpověděla jsem.
"No jasně. Kdo maže, ten jede." řekl a já se zasmála.
Jemnými pohyby prstem natřel mé rány. Z jeho doteků mi naskočila husí kůže. Potom mi rty přiložil na krk a jemně mou kůži pokousal.
Přesunuli jsme se do postele. A tam se líbali. Prsty jsem mu přejížděla po zádech.
"Máš studené ruce." zašeptal.
"Já vím." odpověděla jsem a své rty jsem spojila s jeho.
Zrovna když jsme se chystali na věc, mi zazvonil telefon. Volali z nemocnice.
"Néé.." řekl Sebastian naštvaně.
"Promiň tohle musím zvednout." zašeptala jsem mu do rtů.
Ano? řekla jsem.
Gemmo asi byste měla přijet. řekla doktorka.
Proč co se stalo? zeptala jsem se.
To se dozvíte tady. odpověděla a zavěsila. Zněla smutně.
"Musím jet do nemocnice." řekla jsem.
"Proč?" zeptal se.
"Nevím. Asi se něco stalo." odpověděla jsem.
"Tak jedem." zavelel Sebastian a zvedl se ze mě.
----------------------------------------------
Přijeli jsme a já hned běžela k dětem. Vtrhla jsem do dveří a zamířila k doktorce.
"Tak co se tu děje?!" zeptala jsem se.
"Mám špatnou zprávu." odpověděla smutně. Ke mě došel Sebastian a chytil mě kolem ramen.
"Jodie zemřela." řekla doktorka. Já se zarazila a jen z mých očí tekly slzy. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ještě nedávno to s ní vypadalo dobře.
"Končím." řekla jsem.
"Cože?" řekla doktorka.
"Už tu nemůžu dál pracovat. Trápí mě koukat na umírající děti. Omlouvám se." odpověděla jsem celá ubrečená.
"Chápu. Budete nám tu chybět Gemmo." řekla.
"Vy mě taky. Už ale nemůžu jinak."
