Dneska se mi nechtělo vůbec vstávat. Bolela mě strašně hlava. Nevím jestli to bylo z toho střílení nebo něco takovýho.
Každopádně jsem vstala a šla se najíst. K snídani jsem si dala chleba s máslem a šunkou. Sebastian nikde nebyl. Tak nějak jsem tušila že bude v kanceláři.
Seděla jsem sama u stolu a koukala na chlupáče. Běhal sem a tam. Párkrát uklouzl a tak jsem se neubránila smíchu.
Vyčistila jsem si zuby a namalovala se. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Na sebe jsem si oblékla bílé tričko s dlouhým rukávem a legíny.
Sešla jsem schody a Sebastian stále nikde. Tipovala jsem že pracuje a tak jsem ho nechtěla rušit.
Sedla jsem si na gauč a pustila televizi. Dávali nějakou černo-bílou komedii. Chlupáč se drápal na gauč.
"Sebastian tě zabije když tě uvidí na gauči." řekla jsem a on jen zakňučel.
"Dobře. Ale jen jednou." slitovala jsem se a pomohla mu vylézt na gauč. Hned si ustlal na mém klíně.
--------------------------------------------------
Uběhlo pár dní. Sebastian má moc práce. Vstává moc brzy a vrací se pozdě večer. Je mi jasné že se něco děje a Sebastian mi to nechce říct.
Každý den se valím s chlupáčem na gauči a nudíme se. Sem tam jdeme na zahradu. Léto už končí takže se moc nedá chodit do bazénu.
Už byla půlnoc. Sebastian stále nikde. Už mě to začíná štvát. Lehla jsem si na gauč a zavřela oči. Už na něj nehodlám čekat.
---------------------------------------------------
Vzbudila jsem se a sedla si. Byla jsem celá rozlámaná. Šla jsem se podívat do ložnice. Sebastian snad ani nepřišel. Postel byla ustlaná jako včera. Vzala jsem mobil a vytočila číslo Shannon.
Haló? ozvalo se z telefonu.
Ahoj Shannon. odpověděla jsem.
Gemmo! Ahoj. řekla.
Mohla bys pro mě prosím přijet? zeptala jsem se.
Cože? Stalo se něco? zněla vyděšeně.
Ne jen potřebuju abys mě někam odvezla. odpověděla jsem.
Dobře. Hned budu u tebe. řekla.
Oblékla jsem si bílé tričko s tenkými modrými proužky a modré džíny. K tomu černou koženou bundu a vyrazila jsem před dům.
