"Panebože." řekla jsem.
"Tak co Gemmo? Co se děje?" volala na mě Brianna za dveřmi do koupelny.
"Já..já..má to dvě čárky." odpověděla jsem.
"Gemmiii! Gratuluju! Otevřeš už ty dveře abych tě mohla obejmout?" zasmála se nadšeně.
Šla jsem ke dveřím a odemkla je. Okamžitě mi Brianna padla kolem krku a já začala brečet.
"Budeš mít dítě." radovala se a pak se ode mě odtáhla.
"Jo.." vzlykla jsem.
"Počkej. To ale nejsou slzy štěstí." řekla.
"Nejsou." rozbrečela jsem se.
"Co se stalo? Ty nechceš děti?" divila se.
"Ale jo chci. Jen ne v těchhle podmínkách." odpověděla jsem.
"Ale co to tu plácáš? Se Sebastianem se milujete. Jste zdraví. Máte spoustu peněz a teď čekáte i dítě! Měla bys děkovat a ne plakat." utírala mi slzy.
"Ne ty to nechápeš.. nechci aby Sebastian prodával drogy. Ohrožuje tím svůj život a životy všech kolem něj. Radši bych byla chudá než se stále ohlížet jestli mě nechce někdo zabít." řekla jsem.
"Aha. Tak to máš pravdu. Taky mě ten strach o život unavuje. Dneska uděláme rodinnou večeři a zkusíme to nějak vyřešit. Postaráme se o to, aby byli všichni v bezpečí." odpověděla odhodlaně.
"Nebudou nás poslouchat. Se Sebastianem jsem se kvůli tomu i párkrát pohádala." zesmutněla jsem.
"Neboj. To zvládneme." usmála se a objala mě.
--------------------------------------------
Blížil se večer a my dodělávaly jídlo. Prostřely jsme a všichni si sedli ke stolu. Abby, Leonard, Brianna a ještě bratři Sebastiana.
"Vypadá to skvěle holky." řekla Abby když jsme před ní daly jídlo.
"Děkujeme. Věřím že bys to udělala líp." řekla jsem a ona se usmála.
"Kde je Sebastian?" zeptala se Brianna když už všichni jedli.
"Musí vyřešit jednu objednávku." odpověděl Leonard. Mě se hned sevřel žaludek.
"Dobře. Tak mu to řekneme potom." prohlásila Brianna.
"O čem to mluvíš holčičko?" zeptala se Abby.
"Musíme skončit s drogama." odpověděla Brianna.
"Co? To by nešlo." řekl Leonard.
"Proč? Kazí nám to život! Čekáme jen na to aby nás zabili kvůli prachům!!" začala křičet.
"To přeháníš Brianno. Uklidni se." zvýšila na ní hlas Abby.
"Ne mami. Nemůžu se uklidnit dokud máme takovou blbou práci. Mám strach. O naše životy!" pokračovala Bria.
"Ale no tak už dost!" zařval Sebastian když přišel k nám.
"Sebastiane. Pojď přidej se k nám. Týká se to i tebe." usmála se na něj.
"Gemmo to napadlo tebe? Přemluvit mou sestru aby podpořila tvůj hloupej návrh?!" křičel zas na mě.
"Nezlob se." pípla jsem a sklonila hlavu. Nechtěla jsem se s ním hádat. Bylo mi špatně a poslední dobou se pořád hádáme.
"Ne Gemmo! Neustupuj! Máš pravdu. Tahle práce nás může zabít a ohrožuje i naší budoucnost!" vztekala se Brianna.
"Jak to myslíš?!" křičela Abby. Pak tam na sebe všichni křičeli a mě rozbolela hlava. Už jsem to nemohla vydržet.
"Kurva už držte všichni hubu!!" zařvala jsem a všichni sklapli. Strašně jsem se z toho zadýchala. No a najednou se mi zvedl žaludek. Vůbec jsem nečekala a běžela na záchod. Ano pozvracela jsem se.
Po chvíli jsem se vrátila zpátky ke stolu a všichni byli zticha.
"V pořádku Gemmo? Snědla jsi něco špatného?" zeptala se Abby.
"Ne. Poslední dobou mi prostě není dobře. Proto jsme s Briannou udělaly tuhle večeři. Chci abyste s drogama přestali obchodovat protože...." pak jsem se zhluboka nadechla a pokračovala.
"....protože jsem těhotná a nechci aby mé dítě bylo v ohrožení." a hned byli všichni omámení.
"Sebastiane..buď se rozluč se svou prací a nebo se s tebou rozloučím já. Je to blbý to takhle říct ale už nemám na vybranou. Chci aby mé dítě bylo v bezpečí. Promysli to. Miluju tě." řekla jsem a odešla.
Rychle jsem nastoupila do auta a jela pryč. Přesněji řečeno jela jsem k mámě. Jinam ani nemůžu. Shannon je mrtvá a Josh se zbláznil.
Pak mě napadlo ještě jedno místo. Nemocnice s dětmi s rakovinou. Neváhala jsem a namířila si to přímo tam.
Všechny děti které jsem kdysi ošetřovala už nebyly. Zato přišly nové. Bolelo mě to a při myšlence že by mělo zemřít i mé dítě jsem se skoro zhroutila. Chtěla jsem tam být dýl ale nešlo to. Byl to strašný pohled.
Seděla jsem v autě a přemýšlela kam jet. Proč vlastně nejedu k Sebastianovi? Ke svému muži?
"Já jsem tak blbá." řekla jsem. Jenže pak mě začalo strašně bolet v podbřišku.
"To ne."
Skončila jsem v nemocnici.
"Zlato! Jsem tu!" řekla máma vyděšeně a přišla ke mě na pokoj.
"Ahoj." zašeptala jsem.
"Díky bohu že se nic nestalo. Dítě je prý v pořádku. Byla jsi jen hodně rozčílená a to bys být neměla když jsi těhotná." odpověděla.
"Já vím." usmála jsem se.
"Chceš něco přinést? Třeba čokoládu?" zeptala se.
"Jo díky." vydechla jsem.
Pak najednou přišel Sebastian.
"Ahoj." řekl a já jen kývla.
"Volala mi tvá matka. Doktorům jsi to prý zakázala." pokračoval a šel ke mě blíž.
"Promiň. Nechtěla jsem tě vidět dokud jsi neskončil se svou prací." odpověděla jsem.
"Já vím. Na tu večeři jsem dneska přišel pozdě kvůli tomu že jsem rušil objednávky. Všichni jsme se rozhodli že toho necháme hned jak jsi řekla že jsi těhotná." usmál se.
"Vážně?" zaradovala jsem se.
"Ano. Miluju tě Gemmo a naše dítě ochráním."
#########################
Tak tady je delší kapitola. :D doufám že se vám líbila. Kdyby vás cokoliv zajímalo tak mi napište do komentářů :)
S láskou Hann ^^ :D
