Vzbudila jsem se a cítila jsem slabost. Nemohla jsem se vůbec hýbat. Kolem mě byly střepy a krev. Ležela jsem na koberci uprostřed konstrukce bývalého stolu.
"Seba...sti...ane." nemohla jsem skoro mluvit.
Otevřely se dveře a někdo křičel mé jméno.
"Gemmo! Kde jsi?!" volal povědomý hlas. Pak přiběhl do obýváku nějaký muž.
"Myslím že jsem ji našel Sebastiane." řekl. Mohlo mu být asi tak stejně jako mě. Dívala jsem se na něj vyděšeně.
Přiběhl Sebastian a okamžitě šel ke mě.
"Gemmo! Není ti nic?!" křičel a chytil mě za ruku.
"Vyp...adám..na..to?" šeptala jsem. Sebastian se trochu mé odpovědi zasmál.
"Pomoz mi ji zvednou Matte." řekl. Ten muž, Matt mě chytil pod koleny a Sebastian pod rameny. Pomalu mě zvedli.
"Ááá!!" křičela jsem bolestí.
Odnesli mě do postele a položili na břicho. Pak přišla nějaká žena.
"Nebude to tak vážné. Střepy jí vytáhnu a rány vyčistím." řekla.
"Dobře. Díky mami." odpověděl Sebastian. Skvělý teď mě bude ošetřovat Sebastianova matka.
Vzala nůžky a rozstřihla mi svetr a legíny. Teď jsem byla jen ve spodním prádle. Něco mi píchla a pak mi vytahovala střepy. Vždycky mi ránu něčím přetřela a zalepila.
"Hotovo teď odpočívej. Hlavně moc nevstávej." usmála se a já se jen zmohla na souhlasné mrknutí. Po chvíli jsem usnula.
--------------------------------------------------
Probudila jsem se a už byla tma. Rozsvítila jsem lampičku a opatrně se zvedla. Celkem to bolelo. Oblékla jsem si Sebastianovo triko.
Šla jsem po schodech do obýváku. Nikde nikdo.
"Sebastiane?" zavolala jsem zoufale.
"Sebastiane?!" tekly mi slzy. Začala jsem se bát.
"Gemmo!" otevřely se dveře od jeho kanceláře. Okamžitě se ke mě rozběhl.
"Máš ležet ne mě tu volat." řekl a já ho pevně objala.
"Bála jsem se. Nebyl jsi v posteli ani tady." brečela jsem mu do trika a klepala se.
"Gemmo co je ti?" ptal se udiveně.
"Je jen v šoku. Měla hrozný den." řekla nějaká žena. Koukla jsem se na ní. Byla to ta jeho matka.
"Já jsem Abby." řekla a šla ke mě.
"Já Gemma." pípla jsem a pořád se držela Sebastiana.
"Tohle je můj manžel Leonard." ukázala na muže, který vyšel z kanceláře.
"Já jsem Brianna Sebastianova sestra." řekla asi osmnácti letá holka.
"Já jsem Matthew ale říkej mi Matte."
"No a já jsem Joe. Jsem o rok mladší než tady Matt a i přesto chytřejší." zazubil se.
"Gratuluju. Právě jsi poznala mou rodinu." usmál se Sebastian. Já se mu podívala do očí a zatočila se mi hlava. Prostě jsem omdlela.
--------------------------------------------------
Otevřela jsem oči. Už bylo ráno. Ležela jsem na břiše v posteli a vedle mě ležel Sebastian. Připlazila jsem se k němu. Pořád se ho musím držet. U něj se cítím v bezpečí.
"Mm..Gemmo." zamručel. Já ho pevně stiskla.
"Kolik je hodin?" zeptal se.
"Asi pět." řekla jsem.
"Panebože musím do práce!" vyjekla jsem.
"Ne volal jsem tam." odpověděl.
"A co jsi jim řekl?" ptala jsem se.
"Že jsi onemocněla." odpověděl.
Dál jsem k tomu nic neřekla a položila mu hlavu na rameno.
