25. Kapitola

3.5K 198 3
                                    

Sebastian utíkal se mnou v náruči chodbami. Doleva, doprava, po schodech a zase doleva. Vyběhli jsme ven z té hrozné budovy a utíkali k autu. Všude na zemi byli mrtví lidé.

Sebastian mě hodil na zadní sedačky auta a zavřel za mnou. Na místě řidiče seděla Sebastianova matka a vedle ní byla jeho sestra.

"Ahoj Gemmo. Ráda tě zase vidím." usmála se na mě jeho sestra.
"Ahoj Brianno. Zdravím vás Abby." řekla jsem na ně.

Přijeli jsme k nějakému domu. Byl velký a krásný.
"Tak tě u nás vítám." usmála se Abby.
"Děkuju." odpověděla jsem slabě.

Šli jsme dovnitř a mě se zamotala hlava. Spadla jsem na zem a zavřela oči. Tak napůl jsem omdlela. Hlasy kolem sebe jsem ale slyšela.
"Brianno zavolej Joea ať nám s ní pomůže! Rychle!" zavelela Abby.

---------------------------------------------------

Vzbudila jsem se na gauči. Sedla jsem si a rozhlédla se. Po chvíli přišla Brianna.
"Konečně jsi vzhůru. Pojď se mnou. Umyješ se a já ti dám čisté oblečení." usmála se.
"Děkuju moc." odpověděla jsem a vstala z gauče.

Přišly jsme do mramorové koupelny. Uprostřed byla velká vana plná vody s pěnou.

Umyla jsem se a oblékla si legíny s černým svetrem. Vlasy jsem si vyfénovala a namalovala se.

Šla jsem zpět do obýváku a tam už na mě čekala Abby.
"Gemmo. Jen tě zkontroluju a pak se pořádně najíš ano?" zeptala se.
"Dobře." usmála jsem se a šla k ní.

Po prohlídce a jídle mi Abby píchla nějakou injekci na posilnění nebo co.

Lehla jsem si a odpočívala. Po chvíli se otevřely dveře a vstoupil Leonard, Matt a Sebastian. Zvedla jsem se a šla ke své lásce. Padla jsem mu kolem krku a nechala proudit slzy.

"Strašně jsi mi chyběl." zašeptala jsem mu.
"Ty mě taky. Už mi tě nikdo nevezme." řekl a políbil mě do vlasů.

----------------------------------------------------

Večer jsme jeli k Sebastianovi. Otevřel dveře a ke mě se rozběhlo štěně zlatého retrievera! Klekla jsem si na kolena a začala ho okamžitě hladit.
"Ahoj chlupáči!" řekla jsem ohromeně.
"Je to uvítací dárek. Teď už bydlíš se mnou vzpomínáš?" usmál se.
"Ano. Jak se jmenuje?" zeptala jsem se.
"Jak budeš chtít." odpověděl.
"Vymyslíme spolu nějaké super jméno. Zatím mu budu říkat chlupáč." zazubila jsem se.
"Fajn. Teď ale pojďme spát. Dnešek byl náročný." řekl a chytil mě za ruku.

Lehli jsme si do postele a chlupáč mezi nás. Rád se mazlí. Je strašně roztomilý. Společně jsme všichni spokojeně usnuli.

Who is my love?Kde žijí příběhy. Začni objevovat