Ležela tam a všude kolem se rozléhalo pípání přístrojů. Tekly mi slzy. Určitě stříleli na mě ale schytala to ona. Zazvonil mi telefon. Sebastian. Teď jsem mu to brát nechtěla.
Seděla jsem na chodbě a přemýšlela. Stojí za tou střelbou Josh? Doufám že ne. Shannon byla i jeho kamarádka.
Po chvíli se chodbou přiřítil Sebastian.
"Gemmo?!" zavolal na mě. Stoupla jsem si a čekala až ke mě přijde. Okamžitě mě stiskl v náručí.
"Není ti nic? Prý po vás stříleli." zněl vyděšeně.
"Jo. Shannon postřelili ale mělo by to být naštěstí dobrý." odpověděla jsem.
"Neboj já ty hajzly dostanu a pak jim zakroutím krkem!" vztekal se.
"Pojď odvezu tě domů." řekl Sebastian.
"Dobře." pípla jsem.
"Pro dnešek jsi už trpěla dost. Musíš si trochu odpočinout." pokračoval a dal mi ruku kolem ramen. Společně jsme odešli k autu.
---------------------------------------------------
Celou cestu jsem mlčela. Aby v autě nebylo ticho tak Sebastian pustil písničky. Podařilo se mi i na chvíli usnout.
---------------------------------------------------
Přijeli jsme a já si sedla do obýváku na gauč. Chlupáč si lehnul ke mě a Sebastian mi donesl vodku.
"Díky." řekla jsem a kopla to do sebe.
"Jsem rád že se ti nic nestalo." zašeptal Sebastian.
"Málem jo. To co mělo zasáhnout mě, ale zasáhlo Shannon. Je to moje vina." spouštěly se mi slzy.
"Ne není. Ty za to nemůžeš." utěšoval mě.
Ležela jsem v posteli na boku a koukala před sebe. Nic jsem neříkala, jen sem tam zavzdychala.
Sebastian kolem mě lítá a utěšuje mě. Celá jeho rodina se snaží vypátrat toho, kdo to udělal.
Nemůžu na ní přestat myslet. Modlím se aby to přežila. Bez ní by tenhle svět stál za nic.
----------------------------------------------------
Shannon je už tři dny v nemocnici. Sebastian se snaží vypátrat toho kdo nás napadl a já pořád jen myslím na Shannon. Prý se to lepší ale nikdy nevíte co všechno se může stát.
Každý den chodím k rybníku, který je kousek od lesa. Tam si sednu a koupu si nohy ve vodě. Je to příjemný. To jediný mě teď uklidňuje. Našla jsem si konečně své oblíbené místo.
