I'am lesbian, sorry...

25.

"Měla jste někdy někoho v nemocnici?" zeptala jsem se a ona kývla.

"Tak asi víte, jaké to je žít v nevědomí... Jestli se někdo probudí... Nebo vůbec přežije do druhého dne... Takže kde je..." zkusila jsem to naposledy. Potom snad budu prolejzat veškerý oddělení a budu ji hledat.

"Pokoj 183." řekla potichu. "Ode mě to nemáte." dodala a já jsem se na ní usmála. Co se to sakra děje?!

***

"Charley?" nakoukla jsem do pokoje. Brečela. "Co se stalo?" sedla jsem si k ní a hned jí objala.

"Chci domů... Bála jsem se, že mě nenajdeš... Neslesla bych další dny bez tebe..." šeptala.

"Jsem tu..." hladila jsem jí po zádech, aby se aspoň trochu uklidnila. Ale tohle bylo divný...

"Doktor říkal, že mužů jít domů." zamumlala. A to bylo to, co jsem právě teď potřebovala slyšet. (Zázraky se dějí...)

"To je úžasný..." stiskla jsem jí ruku a natáhla se pro polibek.

"Co to je?" otírala si oči a dívala se mi do ruky.

"Nevím... Dala mi to pošťačka, potkala jsem jí, když jsem vyjížděla..." zamumlala jsem a snažila se otevřít krabičku. Když se mi to povedlo, došlo mi, co to je... Snubní prsteny... Vyndala jsem je tedy, aby na ne viděla i Charley.

"Jsou nádherné..." rozplývala se nad jejich krásou. A já se rozplývala nad jejím rozzuřeným obličejem...

***

Byla jsem s ní celý den a domů jsem došla až k večeru, co jsem tam ale našla mě docela dost překvapilo.

"Joshi? Co tu sakra děláš?" zvedla jsem obočí a odhodila tašku na stranu.
"Čekám na tebe..." pokrčil rameny.

"I s Harrym..." podívala jsem se ke dveřím, kde bylo víc bot, než moje a Joshovi.

"Jasně... Už jsme se dlouho neviděli..." pokrčil rameny a objal mě. "Chyběla si mi víš? Už 3 roky mi tu chybíš..." řekl.

"Nech toho Joshi... Tohle už jsme probírali nejmíň milionkrát." zamračila jsem se a šla se převléknout z džín do mých oblíbených tepláků.

"Ano, to jsme probírali, ale nikdy jsme to nedobrali!" zakřičel za mnou.

Debil... "Já se ti taky nepletla do tvých vztahů..." bránila jsem sebe a Charley.
"Chelsea... To je něco jiného... Nemůžeš mě vyměnit za nějakou holku..." stoupl si do dveří.

"Joshi!" nevěřila jsem svým vlastním uším.

"Už prostě nemůžu... Chci být s tebou... Chodit na party... Bavit se... Užívat si života... Ještě na to máme věk..." sedl si na postel. "Jsi strašně hubená..." zamračil se.

"Dej mi pokoj." odbyla jsem ho, natáhla na sebe tepláky a odklusala do kuchyně pro čaj. Už zítra tu zase budeme dvě.

"Nedám ti pokoj! Jak dlouho si nejedla?!" mračil se. Moc dobře ví, jam změnit téma...

"Do včera něco kolem týdne." pokrčila jsem rameny a mávla nad tím rukou.

"Nakoupil jsem ti." ukázal k lednici.

"Děkuju." řekla jsem potichu a zabývala se umýváním nožů. Tahle konverzace se mi nelíbí... A bude to jenom horší... Až přijde i ten druhej.

"Ahoj." ozval se druhý hlas.

"Čau." řekla jsem a otočila se k ním čelem. "Co potřebujete?" zvedla jsem obočí.

"Nic... Přišli jsme se na tebe podívat..." pokrčil rameny a usmál se. "Pořád jsi strašně sexy..." ušklíbl se a odešel si sednout. Já jsem se jenom nechápavě podívala na Joshe a s čajem si šla sednout na svoje místo.

"Tak jak se máš?" usmíval se Harry.

"Jak bych se asi mohla mít? Debilnější otázku nemáš?" zamračila jsem se. Ještě mě bude provokovat..

"Slyšel jsem, že zítra Charley pustí domů." přidal se Josh.

"Ano... Konečně ji zase budu mít pod dohledem." usmála jsem se a zavrtala se do její deky. Strašně krásně voněla. "A ona mě.." dodala jsem s úsměvem. "Tohle pro mě bylo peklo... A pro ní určitě taky..." zašeptala jsem tak potichu, že jsem to skoro neslyšela ani já.

"Chelsea..." sedl si ke mě Josh a objal mě. A v ten moment se mi po tvářích spustili slzy. "Nebreč... Bude to dobrý..." uklidňoval mě. "Mám vás rád obě... Jenom na Charley trochu žarlím... To je všechno..." usmál se a políbil mě na čelo.

"Mám té ráda Joshi..." šeptla jsem tak aby to slyšel jenom on. "Až se Charley uzdraví... Zase to rozjedem. Slibuju." usmála jsem se a pevně ho objala.

"Super lidi... Já mám ještě něco na práci rád jsem tě viděl..." políbil mě Harry a odešel.

"Posledních pár dnů se chová strašně divně..." zavrtěl hlavou. "Vůbec se v něm nevyznám..."

"Na tom nesejde... Mimochodem. To je Harry... STYLES, že jo? Ten co se mi předtím líbil..." zasmála jsem se.

"Jo, to je přesně on. Docela vyrost, co?" Natáhl se pro svůj čaj a mrkl na mě.

"Je sice hezčí... Ale nechápu, co zkouší..."

"Mimochodem..." začal, ale zasekl se. "Promiň. Měl jsem být s tebou... Měl jsem tě podržet a neudělal jsem to... Promiň..." řekl a podíval se mi do očí.

"Ty se omlouváš mě? Co se děje?" zvedla jsem obočí.

"Něco jsem si uvědomil..." zamumlal.

"Dobře, omluva se přijímá..." usmála jsem se a povzbudivě ho chytla za ruku.

"Jenom, kdy si naposledy viděla Caroline?" to mě vyvedlo z míry.

"Nevím..." pokrčila jsem rameny.