I'am lesbian, sorry...

40.

"Můžu tě o něco poprosit?" nervózně se usmála. "Hodíš mě domů?" kousla se do rtu.

"Klidně... Stejně ještě pojedem s Joshem..." mrkla jsem na ní a zvedla se.

"Nemáš hlad? Žízeň?" Zavrtěla hlavou.

"Ne. Děkuju..." řekla slušně a následovala mě do kuchyně.

"Obývák je v cajku..." řekla jsem a doklidila v kuchyni. "Dáte si čaj?" zeptala jsem se s úsměvem a zapla konvici.

"Budeme teda tady?" zeptala se Charley a chytla mě za ruku.

"Ještě odvezu Joshe a Laru domů... Aby nemuseli utrácet za taxi... Je mi to jedno... Ale doma je lepší postel..." zazubila jsem se.

"Tak pojedem..." kývla. "Sejdeme se doma, jo? Jsem tu svým autem..." dostala jsem pusu na čelo a opustila kuchyň. "Mějte se lidi!" ozvalo se z chodby, potom už jenom bouchnutí dveří a ticho.

"Trochu jsem si s ní popovídal, doufám, že se nezlobíš." řekl Josh a podíval se na mě. Oh neee...

"Ne, v pohodě.." lehce jsem se usmála.
"Tak, kdy bude svatba?" zeptala se Lara.

"Ještě nevíme... Ale asi bude v severním Irsku..." usmála jsem se a podívala se do hrnku s čajem.

"V severním Irsku?" kulil oči Josh. "A letenku si vycucám z prstu..." kroutil hlavou.

"Letenka i hotel jsou na mě..." povzdechla jsem si.

"Jsi nejlepší..." usmál se.

"Já vím... Přesně o tohle ti šlo... Jsi chudej, jak kostelní myš... Manažere nahrávací společnosti..." otočila jsem oči v sloup...

"Samozřejmě... Modelky vydělávají daleko víc..." založil si ruce na prsou.

"Jistě..." otočila jsem oči v sloup.

"Nechcete mít svatbu v Indii? Tam jsem ještě nebyl..." zazubil se.

"Ne díky..." zavrčela jsem.

"Dělám si srandu, Sea..." drkl do mě a já se jenom podívala na Laru. Culila se jako sluníčko.

"To není vtipný..." ukázala jsem na ní prstem a ona se rozesmála.

"Tady je někdo nabručenej..." drkl do mě Josh.

"Víte co... Podejte si ruce..." Zavrtěla jsem hlavou a taky se usmála. Samozřejmě to udělali... To by totiž jinak nebyl Josh...

***

"Vůbec se mi nechce domů..." zaskučela jsem. "Nejradši bych se vrátila zpátky na fesťák..." odpovědí mi bylo souhlasné zamručení.

"Tak jedem? Charley s tebou má ještě plány..." usmál se Josh.

"Plány?" kulila jsem oči.

"Je... To jsem neměl říkat..." chytl se za pusu. "Tak jedem..." zakecal to a už se zvedal. Na Laře jsem viděla smutný úsměv. Zvedla telefon a rovnou si ho přiložila k uchu.

"Ahoj... Jo, Chelsea mě hodí..." usmála se. "Pokusim se... Ne, už jsme jedli... I já tebe..." potom se zvedla s bundou a mohli jsme vyrazit. Ještě se sem zítra budu muset vrátit...

Nejdřív jsme jeli k Joshovi, protože to bylo blíž... A potom k Laře.

"Chelsea?" zeptala se tichým hláskem a já tušila něco šíleného...

"Hm?" dál jsem sledovala cestu.

"Rodiče by tě chtěli vidět..." culila se.

"Rodiče? Proč?" zvedla jsem obočí.

"Chtěli by tě zase vidět..." pokrčila rameny. "Prosíííím..." dělala psí oči. Sakra.

"Na chvilku... Ale nechápu, proč mám chodit za tvýma rodičema..." Zavrtěla jsem nad tím hlavou. Jednou jsme je potkali v obchoďáku, když jsme byly s Larou nakupovat. Nikdy jsem sice milejší lidí neviděla, ale objímat a líbat mě nemuseli... Což mi připomíná, že jsem slíbila Charley, že jí dořeknu svojí minulost... A já jsem zvědavá na tu její... A hlavně kdy si nechala udělat první tetování... A proč!

"Děkuju..." usmála se a dál sledovala silnici před sebou. Cesta k ní domů trvala něco přes hodinu v téhle době... "Tak jak je to s tím Joshem?" kousla se do rtu.

Jen jsem se ušklíbla a podepřela si hlavu pěstí. "Ehm.. Proč tě to zajímá?" nechápala jsem.

"Nevím... Jste dobří kamarádi, už tak hodně dlouho..." pokrčila rameny.

"Dobře... No... Možná bys to do nás neřekla, ale ze začátku jsme se nesnášeli. Přestěhovali jsme a naše matky se začaly bavit... Takže jsme museli i my. On a jeho starší brácha si že mě dělali poskoka. Tahali mě za culíky, házeli po mě bláto... A tak podobně. Ze začátku jsem se smála s nima, ale pak mě to přestalo bavit a už jsem k nim nechtěla chodit. To mi byli tak 5... Máma mě už pak ani nenutila... Našla jsem si jiné kamarády... A jak jsme stárli, bavili jsme se víc a víc... A zůstalo nám to do teď. To je všechno... Věřím mu jako nikomu..." pokrčila jsem rameny.

"On po tobě házel bláto?" rozesmála se.

"Jo... Vážně vtipné." otočila jsem oči v sloup.

"Možná bych měla jet domů a tebe jenom vyložit." řekla jsem do ticha

"Ne, prosím." vyhrkla vystrašeně.

"Proč? Nechápu to! Nechápu nic..." zašeptala jsem a na to už jsem odpověď nedostala.

Zastavila jsem tedy před jejich domem a následovala Laru k ní domů. Tak na tohle jsem zvědavá... Hodně zvědavá... Ale trochu z toho mám strach...

Ahoj! Protože si pár z vás vyžádalo začátek přátelství mezi Joshem a Chelsea... A protože mám pár dílu ještě napsaných dopředu... Tak jsem to tam jenom vepsala takhle. Také si matně pamatuju, že jsem o nich něco psala dřív... Ale nejsem si přesně jistá co... A nechci se opět dostat do situace kdy bych musela příběh přepisovat podle předchozích událostí, tak bych to nechala asi takhle... :) doufám, že se na mě nezlobíte... A rozhodně se máte na co těšit!! Protože už to chce nějakou akci... No ne? ;)

Kdyžtak mi ze soucitu zanechte komentář, nebo hvězdičku.

Terry*