I'am lesbian, sorry...

52.

"Děje se něco?" vyděsil se David. Elisabeth chvíli stála.

"Asi jsem zapomněla vypnout sporák! Cítíte tu spáleninu?" rychle mi podala skleničku s vodou a pelášila do kuchyně. Všichni jsme se rozesmáli a když se Elisabeth vrátila, posedali jsme si ke stolu.

"Tak dobrou chuť."

***

"Po večeři jsme si šli všichni sednout do obýváku, kde všichni kolem mě měli alkohol a já pila colu.

"Jsi si tím jistý?" šeptla jsem k Davidovi.

"Až jsem půjdeme příště bude to vidět mnohem víc..." namítl a měl pravdu. Ale já nechtěla nějaké velké oznámení a všichni si z toho sedněte na prdel.

"Nechceš vážně počkat na příště?" chytla jsem ho kolem pasu.

"Dobře..." usmál se a políbil mě na čelo. Cítila jsem dotek na mém bříšku.
"Davide?" oslovila ho jeho matka.

"Ano?"

"Nechtěli byste nám něco říct?" usmála se.

"Ehm..." podíval se na svoji ruku. "My... No..." podíval se mi do očí. Měl strach! Musela jsem se na něj usmát a dodat mu odvahu. Ruku stáhl a něžně mě vzal kolem ramen.

"Chelsea je těhotná." řekl děsně diplomaticky až jsem se musela rozesmát.

"To je skvělé!!!" vyběhla teď už skoro babička a začala mě objímat.

"Mám strašnou radost!!" potom objala i Davida a začala ho líbat na tváře.

"Gratuluju i já!" přeskočila ke mě švagrová.

"Děkuji, Gretho."

"A to ještě chodíš mola, jo?" kulila oči.

"Ještě to není moc vidět a do tisku se to nedostalo, tak jo." kývla jsem. "I když se mi v těch podpatcích neskutečně blbě chodí..."

"To věřím!"

"Volala Charley..." pošeptal mi David. "Tak my vás opustíme panstvo... Děkujeme za večeři, mami... Mějte se všichni hezky a dobrou noc..." usmál se a vedl mě ke dveřím.

"Je opilá." dořekl a pomohl mi do kabátu.

"A kde je?" vyděsila jsem se.

"U nějakýho Joshe." dořekl.

"Mužů řídit? Prosím?" naléhavě jsem se na něj podívala.

Bez řečí mi podal klíče a spěchal za mnou.

***

"Mohla bys zpomalit prosím?" zněl vyděšeně... No aby ne, když jsem jela 110 v ulicích Londýna.

"Neboj... Jednou jsem jela čáru, jestli víš... Byla jsem první." řekla jsem jenom tak mimochodem.

"Čáru? Myslíš ty ilegální závody v zadu na dráze?" jen jsem kývla.

"To je na dlouho..." mávla jsem nad tim rukou.

***

Zazvonila jsem u Joshe. "Chelsea?" vypadal vyděšeně.

"Kde je?" řekla jsem nasraně.

"Kde je kdo?"

"Joshi, prosím..." podívala jsem se na něj.

"Tady není..." podíval se na Davida, který stál za mnou. "Koukám, že máš jiné přátele... Tak tě nebudu zdržovat..." řekl a zabouchl mi dveře před nosem.

"Joshi!!!" zakřičela jsem a zazvonila znovu. "Joshi!!!" zabouchla jsem na dveře. "Kde je Charley!!" měla jsem na krajíčku. "Ty to víš!" vytáhla jsem mobil a vytočila její číslo. Kromě Volaný účastník není dostupný. Jsem se nic nového nedozvěděla.

"Pojď, odvezu tě domů." vzal mě kolem ramen.

"Díky..." otřela jsem si tváře. V autě jsem se jí pořád snažila volat.

"Děkuju Davide... Uvidíme se." usmála jsem se na něj a spěchala k nám nahoru. Otevřela jsem dveře a vlítla do ložnice. Nikde nebyla. "Doprdele!" třískla dveřma. Hodila jsem na sebe tepláky, tričko a běžela k autu. Naskočila jsem dovnitř a ještě jednou ji zavolala.

"Halo?" smála se.

"Charley kde jsi?!"

"Miluju té Chelsea..." smála se.

"Kde jsi?!"

"U Caroline... Proč?" nechápala.

"Jen tak..." potom jsem to zavěsila.

Dojela jsem před Carolinin dům a zaparkovala. Rychle jsem vyběhla všechny schody a rovnou otevřela dveře. Na sedačce seděla Charley s Caroline na klíně.

"Co?!" nechápala jsem. Caroline rychle vyskočila a civěla na mě jak na blba. Přes obličej se jí mohlo několik dní emocí. Od vyděšenosti, přes šok až do zlosti. Zatla pěsti a šla ke mě.

"Co tady děláš?!" zavrčela. Taky měla něco málo vypito.

"Jdu pro svoji snoubenku." chtěla jsem ji obejít a vzít Charley domů ale to mi ta svině nedovolila...

Jejej... ^^