I'am lesbian, sorry...

44.

"Fajn." bylo jediné co řekla.

"To je všechno?" zvedla jsem obočí.

"Věřím ti..." dodala. Najednou mi bylo do breku. Co se to děje? Sedla jsem si na gauč a rozbrečela se.

"Chelsea?" nechápala a sedla si ke mě. "V pohodě?" objala mě kolem ramen.

"Jo... Jenom mě to dojalo..." zašeptala jsem. "Díky."

"Co ta Itálie?"

"Pojedeš taky?"

"Ne... Budu tady." dostala jsem pusu na čelo a byla odkázána do postele.

***

"Můžete..." řekl sekuriťák a pokynul mi rukou do obchodu, kde bylo spousta lidí a čekali jenom na nás. Celý 3 hodiny jsme se jenom flotily a fotily a podepisovaly se... A tak podobně...

"Dáte mi taky podpis, slečno?" ozvalo se za mnou a já strnula s propiskou v ruce. "Copak, překvapená?" dostala jsem pusu na tvář.

"Co tady děláš?" koukala jsem na ní s otevřenou pusou.

"Přijela jsem za svou snoubenkou..." usmívala se. A já nevěděla, jestli mám radostí skákat, nebo plakat.

"Proč si mi o tom neřekla?" ptala jsem se stále omámá tímto faktem.

"Potom už by to nebylo překvapení..." pokrčila rameny. "A pak se půjdem projít, souhlasíš?" usmívala se jako sluníčko. Nezmohla jsem se na nic, jenom na přikývnutí. Já tu holku miluju...

***

"Vážně?" zvedla jsem obočí.

"Ne, dělám si srandu." otočila oči v sloup.

"Já di říkala, že to nemůže být pravda." přitakala jsem.

"To byla ironie zlatíčko." zasmála se a posadila se na deku. Když jsem spala, odnesla mě do auta a 2 hodiny se mnou jela k pobřeží, jenom aby si se mnou mohla dat snídani na pláží před odletem. Velice logické, ale strašně romantické... Kromě toho, že jsem se probudila zimou na úplně cizím místě.

"Tak nebuť naštvaná... Za 5 hodin nám odlétá letadlo domů..." prohrábla mi vlasy.

"Já nejsem naštvaná... Jenom rozespalá a překvapená a je tu strašně krásně." vydechla jsem a zhluboka nasála mořský vzduch.

"Tak dobrou chuť." podala mi skleničku s pomerančovou šťávou.

"Tobě taky." usmála jsem se a konečně se napila. Bylo příjemné teplo, slunce zrovna vycházelo... Krása.

"Nechceš změnit místo svatby?" zeptala jsem se prostě z ničeho nic.

"Tady?" zvedla obočí.

"No a proč ne?" usmála jsem se.

"No klidně..." pokrčila rameny.

"A co Indie?" zvedla obočí.

"Ajé... Mluvila si s Joshem?" rozesmála jsem se.

"Ne, něco říkal?" zamračila se.

"Ne, proč?"

"Nic..." tajemně se usmála a pohled stočila na moře.

"Aha.. Je mi to jasný..." ušklíbla jsem se.

"Ne... Jenom mě to napadlo..." pokrčila rameny...

"A do Austrálie se ti nechce?" zavtipkovala jsem.

"Ne, to je na druhé straně světa."

"No právě..." rozesmála jsem se.

"Nesměj se mi." řekla naštvaně.

"Nebo co?" zvedla jsem obočí a štouchla ji do ramene.

"Nebo se vykoupeš." řekla naprosto vážně a já se rozesmála ještě víc. To už se ale zvedla a nesla mě k moři.

"Ne, Charley! To neuděláš!" pištěla jsem.

"Víš... Někdy jsi jako kluk a někdy jako holka..." zasmála se. Držela jsem se jí kolem krku jako klíště, to jsem ovšem nepočítala s tím, že se potopí se mnou. Ani jsem se nestihla nadechnout a už jsme byly dole. Zabiju ji! Jakmile jsem se vynořila, začala jsem kašlat, div jsem si neroztrhla plíce.

"Dobrý?" smála se a objala mě kolem pasu.

"Ne..." zamračila jsem se a strčila ji zpátky do vody. Ona se ale se smíchem zvedla a stáhla mě sebou.

"Miluju tě..." smála se.

"I já tebe." mrkla jsem na ní.

"Slečno Cox!" zavolal na nás nějaký chlapík že břehu a když jsme se na něj otočily, zvedl palce nahoru a zase odešel.

"Co to bylo?" nechápala jsem.

"To byl signál." zasmála se a zvedla se.
"Pojď." vzala mě za ruku a šly jsme k nějakému domu.

"Co tady?" nechápala jsem.

"Tady je sprcha, čisté oblečení a taxík na letiště." políbila mě na tvář a ukázala ke dveřím do koupelny.

"To je dokonalý... Ty jsi..." plácla jsem ji po zadku a zapadla do sprcháče.

Hezčí ráno jsem asi nezažila...

Takže po mě dlouhé reaktivitě tu máte další díl... A abych pravdu řekla... Moc se mi nelíbí... Ale už je to napsaný, takže... :D no uznejte samy...

Love Terry*