I'am lesbian, sorry...

51.

"Budeš si ťukat na čelo, ale otec našeho dítěte." zamumlala jsem.

"Není to anonymní?" zvedl obočí.

"V tomhle případě ne..." zvedla jsem obočí. "Ale je strašně v pohodě... Obě s ním vycházíme... Podmínkou bylo, že potřebuje dědice jeho firmy a jednou za měsíc večeři u jeho rodičů..." pokrčila jsem rameny. "A potom co se Charley dostala z tý nemoci, nechtěla, aby jsme dostali jen tak někoho..." pokrčila jsem rameny. "To je hlavní důvod, proč budu rodit já... Bojí se, aby to nebylo dědičné..." povzdechla jsem si.

"Mrzí tě to?" zvedl obočí.

"Ne, pro Charley bych obětovala svůj život... Jenom je to teď těžký... Jsem unavená... Ještě chodím mola... Normálně pracuju a až se to rozkřikne..." Pokrčila jsem rameny. "Mám strach. To je všechno. A navíc Charley je teď strašně divná..." složila jsem si hlavu do dlaní.

"Je divná?" zamračil se. Přikývla jsem a snažila se si otřít slzy. "Od kdy?" zvedl obočí.

"Od té doby co se vrátila od Caroline..." jen odvrátil pohled.

"Zvláštní..." zamumlal.

"Co je zvláštní?"

"Nic..." zakroutil hlavou.

***

"Připravená?" Usmívala se Charley. Ale nebyl to upřímný úsměv. Až se vrátím, dostanu to z ní.

"Můžeme?" zeptal se David.

"Dávej mi na ní pozor." dostala jsem pusu na čelo. Bříško jsem měla už hodně vidět, obvzlášť v upnutých černých šatech.

"Sluší ti to." usmál se David.

"Díky..." špitla jsem a začetla se do pracovního e-mailu. Burbery startuje novou kolekci.

"Je všechno v pořádku?" zeptal se.

"To jenom Charley... Vrtá mi hlavou... O svatbu se vůbec nestará... Nemluví se mnou... Nevím jestli na tebe žárlí, nebo cokoliv jiného, ale nemůžu to z ní dostat..." povzdechla jsem si se slzama na krabičku.

"Bude to dobré, uvidíš..." povzbudivě se usmál a věnoval se řízení. Na Davidovi oceňuji, že respektuje mé soukromí... Když jsme spolu, jsme prostě nejlepší kamarádi a na veřejnosti, (zatím tedy jenom před jeho rodinou, do tisku jsem se ještě nedostala) mi poskytuje oporu a lásku, která mi u Charley už delší dobu schází.

"Matka se na tebe těší..." přerušil ticho.

"To jsem ráda..." prohodila jsem aby se neřeklo. "Vážně ji to chceš říct?" zeptala jsem se nervózně.

"Ano... Měla by to vědět... Stejně už neni cesty zpět... S téma šatama, co máš na sobě ji to docvakne hned..." zasmál se. "Neboj se... Vezme to." chytl mě za ruku a krátce ji zmáčkl. Potom už jsem se úplně ponořila do myšlenek ohledně Charley a nové kolekce Burbery.

***

"Jsme tu Sea..." zasmál se vedle mě David. Ani jsem si nevšimla, že už mi otevřel dveře a nastavil rámě.

"Promiň..." úsměv jsem mu vrátila.

"Tady jsou!" ozývalo se z domu. A z póza rohu obývacího pokoje vyběhla Davidova matka.

"Dobrý večer, Elisabeth. Jak se máte?" dostala jsem polibek na tváře a služebná mi vzala kabát.

"Teď už skvěle, doufám, že máte hlad!" pohladila Davida po tváři a vedla nás dovnitř. "Máme lososa..." vydechla nadšeně a podala mi sklenku s vínem.

"Chelsea víno nepije, mami..." připomněl ji David a vzal mě kolem pasu.

"Já zapomněla... Co si dáš k pití, drahoušku?"

"Jenom vodu..." přejela jsem pohledem místnost a zastavila se na fiktivní švagrové. Už na mě mávala a usmívala se.

"Dojdu ti pro ni." pohladila mě po tváři.

"Chelsea! Ahoj! Jak se daří?!" objímala mě jako smyslů zbavená.

"Skvěle, děkuji, co ty?"

"Jde to... Zrovna včera jsme byly na opeře, řeknu Davidovi, ať tě tam vezme... Je to nádherný! S Danielem se nám to moc líbilo!" říkala nadšeně.

"Jeminkote!" vyjekla najednou Elisabeth. Podívala se na Davida a potom na mě. A potom na skleničku s vodou.

Ahooj! Tak po dlouhé době zase něco málo... Budu se snažit nějakým způsobem přidávat častěji... Teď už snad budu mít víc času... Tak se můžete těšit a rozhodně mi sdělte svůj názor do komentářů!! Díky

Terry*