I'am lesbian, sorry...

43.

"To je ono! Super!" ozývalo se z poza foťáku.

"Dobrý!" mával rukama fotograf.

"Dneska jsi skvělá Chelsea!" zavolal a odebral se pryč. "Běž se převléknout..." řekl ještě, než zmizel. Debil... Mango a takhle debilní fotograf... To snad není ani možný...

"Dneska jsi skvělá Chelsea..." ozvalo se znovu, ale to mi vykouzlilo mnohem větší úsměv na tváři.

"Od tebe to zní líp..." usmála jsem se a skočila ji kolem krku. "Co tu děláš?" zkoumala ji celý obličej a rukama ji vjela do krátkých vlasů.

"Přišla jsem se na tebe podívat." pokrčila rameny a následovala mě do šatny.

"Takhle by ses měla malovat častějš..." svalila se na židli a zkoumala všemožné věci na stole.

"To by mě to muselo bavit..." ušklíbla jsem se a šla se převléknout. Za chvíli by měla dorazit Kate a budem fotit párovky.

"Ahoj Chelsea... A další mě neznámá osobo..." zasmála se a objala mě. "Já jsem Kate..." podala ji ruku.

"Charley..." řekla s úsměvem a ruku jí opětovala.

"Ehm... Tak já vas nechám... Mám na tebe počkat?" zeptala se ještě.

"Nemusíš..."

"Dobře, takže se uvidíme až večer v hospodě..." začala se zvedat. Řekla v hospodě? Vážně řekla v hospodě?

"V hospodě?" zastavila jsem se v přetahování trička přes hlavu.

"Napíšu ti..." dala mi pusu a byla ta tam.

"Roztomilá..." usmívala se Kate.

"Jo... To je..." Zavrtěla jsem nad ní hlavou.

"Tak jdem, pojď..." vzala mě kolem ramen a šly jsme.

***

Poté co mi přišli informace od Charley jsem se vydala do kavárny, kde prý čekají všichni. Hospoda...

"Támhle je!!!" ozvalo se hned, jak jsem vešla a než jsem se vzpamatovala... Už jsem měla v ruce panáka.

"Něco slavíme?" zvedla jsem obočí. "Kromě toho, že za 2 měsíce jsou Vánoce... Caroline má narozeniny..." řekl Josh.

"Kurva..."

"Naštěstí pro tebe jsme se složili na její dárek..." zasmál se a přitáhl si ke mě a Charley židli.

"Díky... Proč si mi to neřekla?!" otočila jsem se na Charley.

"Neptala ses..." pokrčila rameny a já otočila oči v sloup. To je koza...

"Co Kate?" byla další otázka od Joshe.

"V pohodě..." povzdechla jsem si. Neměla jsem náladu na oslavu... A už vůbec ne na Caroline...

"Ahoj Chelsea..." ozvalo se za mnou.

"Ahoj Car... Všechno nejlepší..." řekla jsem s úsměvem a objala jí, aby se neřeklo...

"Už na mě skoro vůbec nemáš čas... Co naše kávové pátky?" řekla smutně a našpulila spodní ret.

"Promiň... Mám teď hodně práce..." pokrčila jsem rameny. "A pak odletáme do Milána..."

"Ouch... Smůla... Musím do řady..." pokrčila rameny a smutně se usmála. Potom se otočila a šla za dalšíma lidma.

"Taky se Vám to zdálo tak divný, jako mě?" zašeptala jsem, aby to neslyšeli a odpovědí mi bylo kývnutí.

"Potom ti něco řeknu..." zašeptala mi Charley do vlasů a zamaskovala to pusou. Na veřejnosti nikdy nevystupujeme jako pár... Nebo se spíš snažíme neprovokovat lidi. Ne každý to bere a my to chápeme... Ani jedna nechceme skončit s obličejem plným nadávek a nebo s něčím horším...

Přikývla jsem tedy a objednala si čaj. Čaj. Můj život je plný čaje... A Charley... A těším se na našeho malého drobečka... I když... Nejsem si jistá, že jsem na to připravená... Mám z toho strach... Ale zároveň se strašně těším!

Viděla jsem, jak Josh něco mluví, ale nedokázala jsem ho poslouchat.

"Chelsea?" drkla do mě Charley.

"Hm?" zabručela jsem. Nějak na mě padla únava... Radši bych šla spát, než tu vysedávat... S Caroline, která ze mě ještě nespustila pohled.

"Chceš jít?" jen jsem kývla.

"Jsem strašně unavená..." zamumlala jsem. Připadala jsem si, jako kdybych se vrátila zpátky časem do dob, kdy jsem byla malá. S mámou jsme jezdili pozdě autem z návštěv a já jsem tam usínala...

Vážně jsem teď přirovnala Charley k mojí mámě?

"Můžeme?" usmála se a nandala si kabát. Kývla jsem a objala Joshe. Na Car jsem mávla a šly jsme.

"Byla hodně nasraná?" zeptala jsem se v autě.

"Nevím... Vzala to, nic si z toho nedělej..." usmála se a vzala mě za ruku. Stejně ji ale zase pustila, aby mohla zařadit...

Do toho Milána se mi nechce.

"Chelsea... Posloucháš mě?" koukala na mě jako na blba.

"Ne" řekla jsem a snažila se dostat z auta.

"Stůj... Stojíme na červený!" chytla mě za ruku a táhnutím mě vrátila zpátky na sedadlo.

"Jo... Na červený..." zamumlala jsem a za zvuku jejího nádherného smíchu jsem usnula.

***

"-ávej..." pomalu jsem rozlepila oční víčka a podívala se Charley do očí. "Usnula si jako mimino..." zubila se.

"Miluju tě..." řekla jsem místo odpovědi a natáhla se pro pusu.

"I já tebe..." zasmála se a vystoupila z auta. Už jsme asi tady... Sledovala jsem Charley jak obchází auto a otevírá moje dveře. "Tak jdeš šípková růženko?" opět se zasmála a potom jsem jí už následovala domů.

"Ještě na tebe mám jednu otázku..." zastavila mě v obýváku.

"No?" snažila jsem si sundat bundu.

"Co je tohle? A proč dneska volala Lara, jestli platí ta večeře?" podala mi časopis. Na titulce jsem byla já, jak jdu za Larou do domu jejích rodičů.

"To je Lařin dům." řekla jsem a podívala se ji do očí.

"Proto si přijela pozdě?" zvedla obočí.

"Bylo mi to divný..." začala jsem přemýšlet nahlas.

"Takže, jak to bylo?" založila si ruce na prsou.

"Jeli jsme autem, vyhodily jsme Joshe, a pak Laře volali rodiče, a ona jim řekla, že ji vezu domů, a pak řekla, že mě její rodiče chtějí vidět, a pak mě šíleně dlouho přemlouvala, a když jsme tam přišly tak mi vecpali čaj do ruky, potom se Lara rozbrečela a utekla, potom jsem jim řekla, že jsme se před 3 lety rozešly a oni, že si mysleli, že ten prstýnek není jenom tak... A pak jsem jela sem." jela jsem jako kolovrátek. Nemám páru, jestli mi něco rozuměla, ale nechtěla jsem to říkat znovu. Podívala jsem se jí do tváře...

Ani já nebudu pozadu... :)

Přeji Vám ŠŤASTNÉ A VESELÉ VÁNOCE!!! ❤