I'am lesbian, sorry...

47.

Při vstupu do restaurace jsem se dívala do země. Nebyla jsem připravená vidět budoucího, biologického otce mého dítěte... "Vítám Vás, slečno Tyndall..." usmál se číšník. "Následujte mě." poukázal mi rukou. "Jaký jste měla den?" šel pomalým krokem směrem ke stolům, kde bylo maximální soukromí.

"Trochu dramatický Hektore, děkuji. A co Váš den?" tenhle chlapík je plný takovým množstvím pozitivní energie, až to není možné...

"Dramatický, slečno..." usmál se a otevřel mi dveře do salónku a pak jsme pokračovali dál. "Vypadáte utrápeně..." podotkl.

"Chystáme se s Charley udělat velký krok, víte?" povzdechla jsem si. "Naprosto upřímě, Hektore" chytla jsem ho za ruku a podívala se mu z příma do bledě modrých očí.

"Jaký máte dojem z chlapíka, který tam sedí s mojí přítelkyní?"

"Pan Gandy, je náš stálý host. Nikdy si nestěžoval, stejně tak jako vy..." usmál se. Potom se spiklenecky nakrčil "Ale neformálně jen mezi námi... Je to fajn chlapík, jak jste řekla..." usmál se a potom se narovnal. "Už ale čekají delší dobu. Pan Gandy nemá rád, když se něco opozdí." pokynul mi rukou ke dveřím, kde byla cedulka s rezervací. "Čekají vevnitř." jen jsem kývla.

"Asi bych se měla převléknout." řekla jsem a on se rozesmál.

"Záchody jsou Vám k dispozici..." rychle jsem zaběhla za dveře a z kabelky vytáhla šaty a boty na podpatku.

"Sluší Vám to." řekl hned jak mě uviděl.

"Děkuji, Hektore." pohladila jsem ho po paži.

"Ať se děje cokoliv, slečno, určitě to zvládnute." povzbudivě se na mě usmál a otevřel dveře.

"Váš poslední host právě dorazil, pane." obešla jsem ho a noblesním krokem přešla ke stolu. "Velice se omlouvám... Zdržela jsem se v práci a ve městě byla kolona..." zkontrolovala jsem hodinky a podívala se na mé společníky. Charley měla společenský overal a pan Gandy, jak ho Hektor nazval, oblek nejvyšší kvality.

"Velice mě těší, slečno Tyndal... Jsem Gandy... David Gandy..." podal ke mě ruku.

"Na formálnosti si moc nepotrpím, jsem Chelsea..." usmála jsem se a posadila se na poslední volné místo.

"Dobře tedy... Pro tebe David..."

"Jsem rád, že vás obě vidím... Takže navrhuji oběd, a potom si popovídáme." mávl na Hektora a ten mi podal již otevřený jídelní lístek.

"Děkuji Vám, Hektore." ten mi pouze věnoval úsměv a já si nemohla nevšimnout pohledu, který mi pan Gandy věnoval.

"Co kdybyste mi, dámy, zatím sdělili pár základních informací..." usmál se a začal listovat v jídelním lístku.

" Zajímalo by mě, která z vás
nakonec-"

"Poslyšte Davide, darujete sperma často?" přerušila jsem ho a zadívala se mu do očí. Charley byla rudá. A David zaskočený.

"Totiž... Ne. Doktor se mi svěřil s vaším požadavkem a poprosil mě o pomoc s hledáním... A já nemám ani manželku, ani děti... Proto jsem vám tam přidal poslední bod. Na ženy si zrovna nepotrpím-"

"Jste kariérista..." opět jsem mu skočila do řeči.

"Ano, to jsem..." řekl mírně rázným tónem.

"Jsem raději sám, ale můj podnik potřebuje dědice... A má matka jednou za měsíc pořádá rodinné večeře... Těžko by se vysvětlovalo, kdybych najednou předal podnik někomu koho ani nezná..." dořekl. A tím mi vzal úplně vítr z plachet.

"Zajímavé," vložila se do toho Charley. "Nebylo by prostě lepší najít si přítelkyni?"

"Která žena by s vámi chtěla mít dítě po měsíčním vztahu?"

"Proč zrovna měsíčním?" zamračila jsem se.

"Déle nemůžu čekat..." povzdechla si.

"Takže která z vás-"

"Ještě nejsme rozhodnuté, takže-"

"Já." přerušila jsem Charley. Podívala se na mě překvapivým pohledem.

"Sea..." zavrčela.

"Hele... Nebudeme si tu hrát na nějaký formálnosti... Stejně všichni víme, že jsme toho schopni... Spolu budeme trávit jeden den v měsíci... Možná i víc..." zvedla jsem ruce do vzduchu na obranu. "Tak nevidím důvod, proč bysme si měli vykat, nebo něco." zakončila jsem svůj proslov. "Jde o to, že Charley byla nemocná a teď se z toho jen tak tak dostala... Nechci aby tě to vajíčko ohrozilo na životě." podívala jsem se na ní a chytla ji za ruku.

"Ale tvoje kariéra."

"Řešily jsme to včera! Na tu kašli. Postavu si můžu vypracovat i po těhotenství... Proč si mi to vůbec říkala, když jsi ted proti?!" otočila jsem oči v sloup. "Jenom nechci, aby ses cítila jako 3 kolo u vozu." podepřela jsem si čelo dlaní.

"David bude vystupovat, jako strýc." utla to.

"Souhlas." ozvalo se od něj.

"Souhlas." řekla jsem, zvedla skleničku s vínem, a všichni jsme si ťukli.

Zdravím!! Již z ČR...

Doufám, že jste na mě moc nezapomněly... A nezapomenete, protože teď budu mít ve škole šrumec... Tak vás prosím o strpení, ať se děje cokoliv... Mimochodem moc děkuji za všechny hvězdičky a komentáře!!

Terry*