I'am lesbian, sorry...

5.

3rd person P.O.V.

"Jak jako, nepřeje si, abych nevěděla nic o jejím zdravotním stavu?" zeptala se Chelsea celá vyvedená z míry.

"Slečna Cox, si nepřeje, abychom Vám sdělovali žádné informace." zopakoval. Ani jeden z dvojice, která se na Charley ptala, nemohla uvěřit vlastním uším... Ale tohle už bylo moc, jak na Chelsea, tak na Joshe. Akorát Chelsea už byla na pokraji sil.

"Chelsea... Zlatíčko..." vzal jí Josh kolem ramen a snažil se jí utěšit. Ale nic nezabíralo. 

"Můžete mi říct alespoň, jestli se už našel dárce a jestli přežije?" zvedla zrak k bíle oděnému muži. Ale ani doktor nedokázal udržet tajemství... Klekl si k plačící dívce a podal jí kapesník. 

"Dárce se našel." usmál se. "Přežije podle toho, jak se krev přizpůsobí jejímu oběhu. Měla by být v pořádku, ale hned to nebude... Za měsíc a něco by mohla být venku z nemocnice." s mateřskou láskou jí pohladil po tváři. "Běžte domů a uvařte si čaj." usmál se "Bydlí s Vámi?" obrátil se na Joshe. 

"Ne, ale samotnou jí v tomhle stavu nenechám... Navíc ještě od rána zvrací..." pomohl své dobré kamarádce na nohy a podepíral jí, aby znovu neupadla. 

"Bylo by dobré, zajít ke svému obvodnímu lékaři... U dospělých tohle není sranda... Mimochodem, děláte dobře... Pokud by to šlo... V jejím zájmu by bylo dobré, aby rozhodně nezůstávala sama." podíval se na ní. Vůbec ho nevnímala. Před očima jí jel pás vzpomínek na Charley. 

"Na shledanou." řekl Josh a vzal si Chelsea do náruče. "Bude to dobré Sea..." konejšil jí, ale sám moc dobře věděl, že takhle rychle to nepůjde... Jel rovnou k ní domů, aby jí sbalil nějaké věci a ona mohla zůstat u něj. 

***

Týden za týdnem se táhl jako voda v líném potoce. Nedá se říct, že by Chelsea byla úplně v pohodě, ale už se dokázala usmát. Každé ráno měla ranní nevolnosti, až se Josh dopálil a odvezl jí do nemocnice, aby jí prohlédli. 

"Jak jako těhotná?" ptala se. 

"Normálně těhotná..." odpověděla nepříjemná sestra. "Prostě to chodí tak, že muž-"

"Proboha, vím, jak se dělají děti, do prdele! Myslíte si, že jsem úplně blbá?!" zakřičela. 

"Promiňte." řekla nakvašeně a odkráčela. 

"Můžete jít slečno, bylo by dobré navštívit svého gynekologa, aby Vás seznámil s tím, jak dál postupovat. Na shledanou." řekl doktor a vyprovodil jí ze dveří. 

"Tak co?" ptal se hned Josh. 

"Jsem v pořádku." řekla nepřítomně. 

"A co ti teda je?" mračil se. 

"Máš číslo na Harryho? Potřebuju s ním mluvit." řekla místo odpovědi. Josh kývl a podal jí mobil. 

***

Vytočila tedy jeho číslo a čekala. "Joshii!! Tak dlouho ses neozval! Jak se máš?" ozvalo se z telefonu. 

"Tady Chelsea, Harry..." řekla naštvaně. 

"Ahoj, co se děje?" zeptal se zaraženě. Nečekal, její hlas a nečekal, že by mu mohla vůbec zavolat...

Podívala se na Joshe a odstoupila o pár kroků dál. "Ty si na těch záchodech nepoužil kondom?!" Řekla potichu, ale důležitost z jejího hlasu nevyprchala.

"Ne... Myslel jsem, že bereš prášky..." odpověděl. 

"Proč bych měla brát prášky?! Jsem lesba, zapomněl si?! Jsem těhotná... A kromě tebe jsem s nikým kromě Charley nespala a ta mě logicky oplodnit nemohla..." zavrčela.

"Ty jsi... Ty... Čekáš moje dítě?" zeptal se plačtivě. 

"Zítra už ne..." řekla rozhodně. Není nad čím uvažovat...

"Ne, to nemůžeš udělat! Je to i moje půlka... Podílel jsem se na něm! Mám právo rozhodovat o jeho budoucnosti!" zakřičel. 

"To ano, ale je ve mě a já si nechci zkazit kariéru... Je mi teprv 22 sakra!" zakřičela.

"Uklidněte se slečno, jste v nemocnici!" okřikla ji sestra. Chelsea otočila oči v sloup a dál si jí nevšímala...

"Sejdeme se u Joshe a tam to proberem." potom zavěsil. 

Chelsea se vrátila k Joshovi a podala mu telefon. "Přijede Harry, nevadí?" zeptala se nevinně. Jen zavrtěl hlavou a vzal jí kolem ramen. 

"Joshi?" zeptala se potichu. 

"Ano, Sea?" usmál se a věnoval ji pusu na čelo. 

"Harry tehdy nelhal... Opravdu jsme spolu spali." řekla a snažila se udržet.

"Jak si na to přiš-" úsměv mu slezl z tváře. "To je idiot!" zařval a bouchl do nemocniční zdi. "Přísahám, že ho zabiju!" vzal jí za tváře a podíval se jí do tváře. "Jsem na tvojí straně Sea... Ať se děje cokoliv..." dal jí malou pusu na nos a vzal jí kolem ramen. 

"Díky, Joshi." smutně se usmála. "Vůbec nevím, co mám dělat..." postěžovala si plačtivě.

Chelsea's P.O.V.

"Co mám dělat?! Co mám sakra dělat?!" chodila jsem po bytě Joshe sem a tam. Nechat si to? Pche... Ne! TO by byl konec modelingu na minimálně 3 roky. Odebrat si to? To by bylo riziko, že už nikdy nemusím mít děti... Navíc s Harrym?! spadla jsem na gauč a čučela do stropu. "Proč je to teď tak těžké?!" mumlala jsem si pro sebe a z očí mi zase padaly slzy. "Charley... Jak si mi to mohla udělat?!" zavzlykala jsem trochu víc nahlas a to už u mě byl Josh. 

"Jsi v pořádku? Co se stalo?" hladil mě ve vlasech. 

"Nevím, co mám dělat Joshi... Chci tu mít Charley... Tak strašně mi chybí... Alespoň, kdybych o ní něco věděla..." zamumlala jsem skrz slzy. 

"Chelsea..." zašeptal a vzal si mě na klín. Upřímně, obdivuju ho, že mě ještě pořád poslouchá... Má to 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, už skoro měsíc...

"Nevím, co bych bez tebe dělala Joshi... Mám tě tak strašně ráda... Děkuju... Ani nevíš, co pro mě znamenáš..." položila jsem si hlavu na jeho rameno a pevně ho objala. On alespoň trochu zaplňuje tu díru po Charley... Kamarádskou láskou...

"Četla jsi už ten dopis?" zeptal se a já zavrtěla hlavou.

"Nemám na to... Spadla bych do toho znovu... Nemůžu to otevřít... Měla bych potřebu jí najít... A když zmizela... Něco na tom muselo být..." zašeptala jsem. "Ona je chytrá... I když... Tohle gesto tak úplně nechápu... Věřím, že to udělala, protože musela..." šeptala jsem.

"Máš pravdu... Nikdy nic nedělala bez rozmyslu..." hladil mě po zádech. 

"Měla bych jít zpátky k sobě do bytu... Už jsem tu dost dlouho... A také chceš mít svůj klid..." 

"Co blbneš?! Mě tady nevadíš... Jsem rád, když tu nejsem sám... A i pro tvoje dobro je to nejlepší... Tam by ti jí to všechno připomínalo." jen jsem přikývla. Měl pravdu, ale mám až moc tvrdohlavou hlavu a taky potřebuju být chvíli sama...

Naši konverzaci přerušil až zvonek. "Jdu otevřít." zamumlal a zvedl se. Já jsem se schoulila do klubíčka, omotala jsem ruce kolem nohou a snažila se myslet na něco jiného. Tohle je šílený...

"Tohle je zlý... Tohle je hodně zlý..." mumlala jsem si sama pro sebe. 

"Chelsea..." ozvalo se vedle mě a velká ruka přejela po mých zádech.

Potřebuju se posunout dál. A tohle mi v tom brání. Chci najít Charley a tohle je veliká páka zpět. Musím ji najít a vrátit věci zpátky.

"Chelsea..." zopakoval. Pomalu jsem rozlepila víčka a podívala se mu do očí.

"Co budeme dělat?" zašeptala jsem na pokraji sil.