I'am lesbian, sorry...

35.

"Tak co? Kde byla?" držel mě kolem ramen, abych se vůbec zvládla dostat k autu. Potom už to bude v pohodě, ale teď to fakt nedávám...

"Byla za nějakým stanem... Někdo ji znásilnil..." řekla jsem potichu a sáhla si na nos. Samozřejmě byl od krve... A to samé jeden ret. Možná od toho, jak mi dal do břicha.

"Panebože..." i v té tmě jsem viděla, jak vykulil oči. "Jak?" nechápal. A na to jsem mu nemohla odpovědět.

"To je hrozný..." pokračoval v monologu. "A proč jsi zticha... Většinou klábošíš, že se ti pusa nezastaví a teď ticho..." pošťouchl mě, ale bylo to na houby.

"Michel je svině..." podívala jsem se na něj a nějak se snažila si utřít ten nos a pusu.

"Co udělala?" zvedl obočí.

"Bojím se o Charley..." zašeptala jsem a on me opět vzal kolem ramen.

"To je pinda..." zašeptal a povzdechl si. Já mezitím vytáhla klíčky z kapsy.

"Nemám klíče..." zastavila jsem se a podívala se na Joshe.

"Cože?" kulil oči.

"Ha... Sledl si mi na tooo!" zasmála jsem se a šla dál. "Jako každý rok!" poskakovala jsem a smála se. Ale dál jsme pokračovali v tichosti.

"Víš... Napadlo mě, co bych dělala kdyby místo Lary, byla Charley... Nevím proč... Ale prostě mě to tak napadlo..." pokrčila jsem rameny.

"Co bys dělala?" zeptal se a kousl si ret.

"Zabila bych ho. Bylo by mi jedno, jestli pujdu sedět, nebo ne, ale zabila bych ho. Přísahám bohu, že jestli někdo Charley ublíží, zabiju ho!" řekla jsem smrtelně vážně a radši odemkla auto. Tak strašně se těšim do postele, až to není možný... A ještě víc se těšim na Charley... Bude ji to slušet s bříškem! Jsem si jistá!

"Co se ti stalo?" vyhrkl Josh, jakmile si dosedl.

"Dostala jsem pár šlupek od toho imbecila..." natáhla jsem se k němu pro kapesník a otřela si obličej. Jak od potu, tak od krve.

"Nemáš zlomenej nos?" dotkl se ho a já se malém rozesmála nad jeho výrazem.

"Ne, jsem v pohodě..." ušklíbla jsem se a co nejrychleji jsem se snažila dostat ke karavanu.

"Tak dáme posledního panáka na cestu ne?" usmál se Jason, jakmile jsme dorazili.

"Okey... Ale rychle, už chci být doma..." usmála jsem se a nalila si.

Všichni jsme si ťukli i s Larou... Ta spíš pila, aby se uklidnila...

"Tak jedem..." řekl Jason a cpal se na místo spolujezdce. Harry ho ale jednoduše odpálkoval a tak musel dozadu k Joshovi. Bylo půl 5 ráno, když jsme vyjížděli, a tak jako každý rok jsem doufala, že nás nechytí policie... To by totiž nedopadlo moc dobře. Všichni spali a já se snažila soustředit na cestu. Byla jsem unavená... Co si budem povídat... Jediné štěstí bylo, že na silnicích nebylo jediné auto.

"Dáváš to?" zabrblal Harry.

"Jo, jsem zvyklá..." odsekla jsem.

"Ehm... Chtěl jsem se ti omluvit... Za tu pusu..." řekl a otočil se na mě.

"Super..." zamumlala jsem.

"Jsi první holka o kterou fakt stojím... Jakože fakt... Ani si nedokážeš představit, jak moc na Charley žarlím... A jak ji závidím..." zašeptal.

"Tak už to prosím nedělej... Ubijí mě to... Psychicky... A nejsi sám..." zamumlala jsem, otočila jsem se na spící Michel a konečně odbočila na parkoviště.

"Jsme tady." řekla jsem víc nahlas, než jsem plánovala a všechny probudila.

"Kufr je otevřenej." řekla jsem opět a šla si pro svoji tašku.

***

"Kam si můžeme lehnout?" zeptala se ospale Michel.

"Kamkoliv, kromě mojí ložnice. Joshi, jdeš do vany?" pouze kývl a vydal se ke dveřím, kam jsem ho následovala. On zalezl do mojí soukromé koupelny a já, s přáním dobré noci, jsem zapadla do peřin a byla tuhá během pár sekund. Do večera mě nikdo nedostane z postele!