I'am lesbian, sorry...

7.

3rd person's P.O.V.

Další týden byl ten tam a Chelsea stále bádala zda si svého potomka nechat, nebo ne. I když už se těšila až si ho poprvé pochová, stále měla výčitky kvůli Charley... Měla pocit že na ní přestala myslet dost rychle. Dopis stále neotevřela a Harryho nápad se jí docela líbil.

"No... S Gemmou nás napadlo, teda jí to napadlo... Napadlo jí, že bychom měli někam jet, jako spolu a líp se poznat... Ale muselo by to být nejspíš do několika týdnů, že?" zeptal se a Chelsea kývla. Potom už by potrat nebyl možný. "Co na to říkáš?" usmíval se. Už dopředu věděl, že na to Chelsea kývne... Ale i tak měl obavy... Protože zatím mlčela.

"Není to špatný nápad, ale zítra jedu za matkou..." řekla opatrně.

"V pohodě... Já mužů kdykoliv... Tak mi potom dej vědět." mrkl na ní a otočil se za zvukem pískající trouby, která oznamovala, že sušenky jsou hotové.

Chelsea's P.O.V.

"Možná, že kdyby sis přečetla ten dopis... Tak by ti to všechno cvaklo... Zapadlo do sebe... Charley je lehce odhadnutelný člověk s nečekanými překvapeními... Mimochodem... Jak dlouho si pracovala na tom, aby ses v modelingu dostala takhle vysoko, Chelsea... Přece to nezahodíš... Dneska už jsou potraty na vysoké úrovni... Je minimální šance, že by udělali chyby..." řekla a rozhodně nehodlala skončit. "Navíc... Když se na to tak podívám... Nejsem ještě tak moc stará, abych byla babička... A ty matka... Smířila jsem se s tím, že jsi na stejné pohlaví, Chelsea... Oblíbila jsem si Charley... Těšila jsem se na vaší svatbu a ty mi řekneš, že jsi těhotná s nějakým šaškem..." bouchla se do stehen. Vytáčí jí to. "Být tebou, Charley se o tom ani nezmiňuju.. " řekla a protočila oči.

"Jak bych jí to asi mohla říct, nevíš?!" vykřikla jsem najednou. "Abys ty nebyla babička? Zase ti jde jen o sebe! Nenapadlo tě třeba mě nějak povzbudit? Umírá mi přítelkyně a ted ještě tohle!" vyjela jsem na ní. "Tohle nemá cenu... Neměla jsem sem jezdit... Pozdravuj ostatní..." vzala jsem si věci a rozhodnutá udělat další krok jsem vyjela do nemocnice.

"I když tě schodila, Chelsea, má pravdu... Sem jsem se dostávala strašně dlouho a já to nechci zahodit! A už vůbec ne kvůli němu..." bouchla jsem do volantu. "Vždyť se dá říct, že mě znásilnil!" mumlala jsem si sama pro sebe. Mojí rozbouřenou náladu přerušil telefon. "Co je?!" ohradila jsem se na volajícího.

"Jé, asi špatná chvíle, co? Tady Caroline." ozvalo se a já okamžitě začala litovat počáteční reakce.

"Jo, promiň... Nechtěla jsem být hnusná." zamumlala jsem.

"Chtěla jsem ti říct něco o Harrym... Už se to k nám také dostalo." řekla opatrně.

Jenom jsem si povzdechla. "Co si mi o něm chtěla říct?"

"Neznám ho moc dlouho... Stejně jako ostatní tady..." ozvalo se souhlasné zamumlání.

"Kolik Vás tam je?" zeptala jsem se.

"Jenom já, James, Mandy s Petem a Georgia s Clausem." řekla nervózně.

"Ahoj lidi." řekla jsem místo hulákání. "Máš to na repord hádám..." zacvakla jsem telefon do stojánku a také si je zapla nahlas.

"Ano... Totiž... Jediný kdo ho zná je Josh... A ty víš, jaký Josh je..." řekla.

"To vím..." zamumlala jsem. Moc dobře to vím... Nemá řád ostatní lidi, ale já bych mu svěřila svůj život... Věřím mu.

"Chtěli jsme tě před nimi varovat. Než se definitivně rozhodneš si to mimino nechat... Slyšeli jsme je se o tobě bavit. Říkali něco o kondomech a záchodech v baru. A Harry něco o tom, že si byla dobře ožralá. To bylo všechno, co jsme dokázali slyšet. Mám o tebe strach. A o Charley. Jak na tom je?"

Místo odpovědi jsem jenom natáhla a otřela si tváře. "Ona..." nedořekla jsem. "Nechce, abych o ní něco věděla." dořekla jsem potichu.

"To je blbost!! Když jste u nás byly, říkala mi, že kdyby tě neměla asi by se zbláznila..." ohradila se okamžitě.

"Já nevím... Když jsem přišla z přehlídky všude bylo prázdno... Nenašla jsem jedinou její věc... Jako by se vypařila... A nechala mi jenom dopis a klíče od bytu."

"Panebože... Chelsea... To je mi líto. Nechceš společnost?"

"Jedu do nemocnice. Na potrat. Společnost by docela bodla..." zamumlala jsem.

"Dobře, přijedu za tebou do nemocnice taxikem a potom tě odvezu... Stejně by tě nepustili samotnou." řekla a já nemohla než souhlasit.

"Děkuju Caroline."

***

Seděla jsem v autě v garážích nemocnice a rozmýšlela se. "Všichni mají pravdu... Víš to..." s tím jsem vylezla ven. "Chci dítě s Charley... Ne s Harrym..." vyslovila jsem, to co mi leželo na srdci. I kdyby Charley nechtěla, abych o ní něco věděla... Nemůžu jen tak nečinně sedět a nic nedělat... Vyjela jsem do gynekologického patra a ohlásila jsem se.

***

"Tady to podepište." ukazovala sestřička. "Ještě tady." přidala další papír. "A tady. Samozřejmě máme přísný zákaz sdělovat jakékoliv informace lidem bez vašeho souhlasu. Buť s nimi přijdete sama, nebo váš telefonický souhlas. Je nějaká výjimka?Nebo chcete potvrzení?" zeptala se.

"Ne, nikomu to nesdělujte, ani kdyby tvrdili, že jsou moje máma..." řekla jsem tvrdě, ale potichu.

"Dobře, můžete za paní doktorkou." mateřsky se usmála a pokynula mi rukou k bílým dveřím. Jen jsem kývla a myslela na Charlie a na všechno, co mi řekla Caroline a na to, co mi říkal Josh a Harry, a nápad jeho sestry...

Ten už nebude třeba...

Tak strašně moc jsem jí toužila políbit, obejmout, nebo snad i jenom vidět. Chybí mi... Strašně moc mi chybí... A Harry? Je něco jako náplast? Jestli to tak můžu říct. A nebo mi dal naději, že nemusím být sama... A tu teď zahazuju... Ale moje budoucnost s Charley, jestli ještě nějaká je, je důležitější, než cokoliv jiného.

***

"Chelsea Tyndall, bereš si zde přítomnou Charley Cox za svou právoplatnou manželku?" ptal se oddávající. "Ano." řekla jsem s úsměvem a podívala se na mou překrásnou snoubenku.

"Charley Cox, bereš si zde přítomnou Chelsea Tyndall za svou právoplatnou manželku?" i ona se usmívala. Byla nádherná... Opravdu, jako bohyně. Moje bohyně. "Ano." řekla s úsměvem.

"Nyní si můžete vyměnit první manželský polibek." řekl chlápek a podíval se vedle. Ale nám to bylo jedno... Nyní jsme existovaly jen my dvě a nikdo jiný. Char si mě k sobě přitáhla a vlepila mi pusu. "Miluju tě," zašeptala. "Tak strašně moc."

Světlo rozostřilo obraz a já jsem byla v bílé místnosti. "Dobrý den." usmívala se sestra.

"Dobrý..." zamumlala jsem a sedla si.

"Jen Vám změřím tlak, prohlédnu Vás a budete moci domů. Máte tu návštěvu, chcete jí dál?" řekla mile a vydala si všechny pomůcky. Jen jsem kývla. Otevřela dveře a kývla. "Jak se cítíte?" omotala mi tlakoměr kolem ruky.

"Zničeně, zlomeně a ospale." zamumlala jsem.

"Ahoj Sea..." usmívala se Caroline.

"Ahoj. Jsem ráda, že tu jsi." oplatila jsem jí úsměv.

"Tak jste v pořádku. Zákrok proběhl naprosto bez problémů." ujistila mě. Jen jsem přikývla a těšila se domů.