I'am lesbian, sorry...

24.

"Jo, to si pamatuju. Lepší jídlo jsem snad nikdy nejedla!" zazubila se.

"Ani já ne. Celý svět je lepším místem... Už jenom že jsem s tebou..." zamumlala jsem.

"Miluju tě Chelsea... Tak strašně moc..." zašeptala a snažila se zvednout, ale to jsem jí nedovolila.

"Lež... Zavolám ti sestru." políbila jsem jí na čelo a vydala se do sesterny. To zase bude keců... Jestli tam bude ta stará bába... Asi ji odstřelím...

***

"Už se probrala?" kulila oči sestra. Samozřejmě, že to byla ta stará...

"Ano..." zopakovala jsem nejmíň po třetí.

"Dobrá, zavolám doktora." nuceně se usmála a odešla. Jakoby mi nevěřila... Zavrtěla jsem nad tím hlavou a mířila si to zpátky k Charley, ale to už nebyla sama... Někdo seděl u ní na posteli.

"Joshi?" zvedla jsem obočí.

"Chelsea...!" oddechl si. "Proč si nezavolala? Nebo nenapsala?!" zavrtěl hlavou a objal mě.

"Dobrý den..." vešel do pokoje doktor.

"Dobrý..." pozdravila jsem a podívala se zpátky na Joshe.

"Proč?" kulil oči.

"Promiň... Chtěla... jsem být sama..." zamračila jsem se. Co blbne? Z čista jasna se tu objeví... U Charley, kterou zrovna dvakrát nemusí... Týden se neukáže... Nenapíše... Nic.

"Víš jaký jsem o tebe měl strach?" vrtěl hlavou a objal mě. Zaskočeně jsem se podívala na Charley, která měla plné ruce práce, aby odpověděla doktorovi na všechny otázky, ale i tak se pořád stíhala koukat na mě.

"Co tu děláš?" zaklel.

"Co bych tu dělala, co myslíš?" zamračila jsem se a odstoupila od něj.

"Myslel jsem, že jste s Harrym..." mával rukama "...tak nějak... Jakože dohromady..." pokrčil rameny.

"Cože?" zvedla jsem obočí. "Co tě přimělo myslet si takovou blbost?" rozesmála jsem se.

"Nevím..." zavrtěl zamyšleně hlavou. "Uvidíme se potom." ještě jednou mě objal. "Charley..." mávnul jí a byl ten tam.

Sedla jsem si zpátky na svou židli a pozorně poslouchala doktora, který právě řekl, že s Charley to vypadá víc než nadějně, a že jestli se jim podaří srazit teplotu na minimální a začít zase s normální stravou bude moct do týdne domů, což je pro mě víc než dobrá zpráva. Přímo boží.

"Můžeme začít s přípravama na svatbu." usmála se a chytla mě za ruku.

"Jo, to můžeme." zazubila jsem se, ale stejně jsem byla duchem u Joshe.

"Víš... Tu noc, kdy ses rozešla s Larou... Jsem opilá nebyla. Jenom mi to dodalo odvahu... Protože kdyby se to posralo... Mohla bych to svést na to. Strašně mi záleželo na tom, co mi řekneš..." zašeptala.

Tak teď jsem nejspíš naprosto a úplně bez dechu. To jsem netušila. "Víš jak dlouho mi trvalo, než jsem Caroline ukecala, aby mi dala tvoji adresu?" vrtěla hlavou. "Roky... Ne-li staletí!" odfoukla si vlasy z čela. "Stejně pořád nechápu, proč to dělala..." dodala.

"Ani já ne..." zamumlala jsem. Co tu sakra dělal?! Ten kluk se mi přestává líbit... Od té doby co jsem s Charley se chová extrémně divně a hlavně poslední dobou...

"Chelsea?" chytla mě za ruku a pevně ji stiskla.

"Poslouchám..." ujistila jsem jí, ale to co říkala mi stejně uniklo... Nejen Josh, ale i Harry... Oba jsou divní... I když... Harryho nemůžu soudit... Harry... Harry... Jakže se to jmenoval?

Zůstala jsem sedět s otevřenou pusou. Tohle nebyla JENOM přátelská návštěva Joshe... Bude to zlý... Jestli mu necvakne v hlavě zase zpátky...

"Chelsea... Mluvím na tebe!" poplácala mě po tváři.

"Jo... Promiň... Jsem jenom unavená..." promnula jsem si oči a usmála se, abych odlehčila situaci.

"Jeď domů... Uvidíme se zítra. A pořádně se vyspi..." přitáhla si mě k sobě a po tak dlouhé době opět políbila.

"Dobrou." usmála se a pohladila mě po tváři.

"Dobrou." šeptla jsem téměř bez sil.

***

Doma jsem se okamžitě svalila na postel a usnula. To jsem ovšem netušila, že mě ve 3 ráno probudí hlad... A v lednici nic nebylo...

"Sakra." zabouchla jsem dveře lednice a zapla kávovar... Byla jsem TAK unavená a hladová... Maj vůbec ve 3 hodiny ráno otevřenou čínu?

Popadla jsem kafe a nasedla do auta. Náhradní řešení byl mekáč... Ne, že bych tam jedla nějak často, ale když je hlad... Co to tu placám?

***

S kávou a raním menu jsem seděla s mobilem v ruce a zkoumala aktuálnosti ve světě módy. Nebylo to zábavné, ale dva měsíce jsem teď byla mimo a budu muset najet zpátky. Pěkně rychle, jinak se můžu rozloučit se vším na čem jsem tak pracovala...

"Chelsea?" ozvalo se vedle mě, nebo spíš nade mnou. Mám se zvednout, nemám se zvednout? "Ahoj... Málem jsem tě nepoznala." usmívala se přede mnou krásná mladá blondýnka.

"Ehm... Jo... Ahoj... Co ty tady?" zeptala jsem se s napůl plnou pusou.

"Mám tu sraz s jednou holkou..." zasmála se.

"Takhle brzo?" mrkla jsem na hodiny a zděsila se.

"Ehm... Už budu muset jít... Ráda jsem tě zase viděla, Laro." mrkla jsem na ní a olízla si rty. Jakmile si toho všimla, celá okamžitě zrudla. Sice jsou to už 3 roky, ale líbí se mi, jak je ze mě na měkko...

9 hodin ráno, jak jsem si toho mohla nevšimnout?! Rychle jsem vyběhla na ulici a mířila si to k autu.

"Slečno Tyndall!" zavolala na mě starší dáma se spoustou pošty v ruce.

"Ano?" zastavila jsem se.

"Přišel vám balíček... Tady mi to podepište, prosím..." usmála se a podstrčila mi desky s tužkou. Rychle jsem tedy podepsala potvrzení o převzetí a s balíčkem jsem nasedla OPĚT do auta a vydala se rovnou do nemocnice. Charley už jsem tam ale nenašla.

***

"Jak jako, nevíte, kde je?" zamračila jsem se na vedoucí sestru. "Podívejte se, tohle už ste na mě jednou zkoušely... Takže jestli mi okamžitě neřeknete kde je..." zatla jsem čelist a třískla do jejího stolu.

"Nemůžu vám říct kde je..." Zavrtěla hlavou.

❤