I'am lesbian, sorry...

31.

"No... Tak už se vymáčkni, prosím..."

"Chtěla bych rodinu... S tebou..."

Ehm... Tohle jsem nečekala... Rodinu? Miminko... Dítě... Naše. Něco co mi bude dražší, než cokoliv na světě...

Do očí se mi nahrnuly slzy.

"Chelsea?" ozvalo se z telefonu.

"Jo..." kvíkla jsem a zastavila auto. "Moment..." omluvila jsem se a vystoupila ven.

"Co na to říkáš?" ozvalo se opět.

"Rodinu..." brečela jsem. "Já..." neměla jsem co říct...

"Chápu to... Ještě je moc brzy..." zesmutněla.

"Ne... Právě naopak... Já... Promiň... Moc se ti omlouvám za ten včerejšek... Chtěla jsem být s tebou... Po dvou měsících... Spát u tebe... Ne u Joshe... Být prostě s tebou... A ty ses mi zavřela do ložnice a pak si mi prošla říct jenom dobrou, miluju tě..."

"I já se omlouvám... Potřebovala jsem si to nechat projít hlavou... A... Doufám že to chápeš..."

"Už jo... Sice mě to nikdy nenapadlo, ale... Nikdy jsem nebyla šťastnější... Miluju tě Charley... Strašně moc. Příště mi to prosím řekni rovnou... Nechci se s tebou hádat..."

"Dobře... Můžeš si to zatím nechat pro sebe? Prosím... Josh je samozřejmě výjimka..." zasmála se.

"Spolehni se..." usmála jsem se a otřela si slzy.

"Ty pláčeš?"

"Dojetím... Strašně jsem se bála, že se se mnou chceš rozejít, nebo něco podobného... Miluju tě Charley... Ani nedokážu říct, jak moc..."

"Taky tě miluju... Pařmenko... Budu tě čekat v pondělí... Měj se a dávej na sebe pozor budoucí mamko..." potom to zavěsila. A já se nemohla přestat usmívat... Stála jsem tam a koukala na louku. Po tvářích mi tekly slzy a já netušila proč... Prohrábla jsem si vlasy a otřela si slzy.

"Sea?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se k Joshovi a pevně ho objala.

"Co se stalo?" hladil mě po zádech...

"Já... Ona..." vzlykala jsem mu do hrudi.

"Rozešla se s tebou?" zatvářil se smutně.

"Ne... Vlastně naopak... Budeme mít rodinu?" zeptala jsem se s úsměvem a Josh na mě vykulil oči.

"Je těhotná?"

"Ne... Ještě ne... Až po svatbě... Jenom se mě chtěla zeptat na můj názor... A... Bože Joshi..." objala jsem ho ještě jednou.

"Půjdeš za kmotra?" zeptala jsem se ho a podívala se mu do očí.

"Samozřejmě..." usmál se a pevně mě objal.

"A za svědka?" zazubila jsem se.

"Že se ptáš! Mám té řád Chelsea... A chyb už jsem udělal hodně... Jsem rád, že si v mém životě a jsem rád, že já mužů být v tom tvém... A mít tam takhle důležitou roli..." dál mi pusu na čelo.

"A teď to oslavíme!" rozběhl se zpátky ke svým dveřím. "Mimochodem, asi si to mám nechat pro sebe, že?" jen jsem kývla a sklouzla se po kapotě auta.

"Tak za půl hoďky jsme tam." usmála jsem se a šlápla na plyn.

"V pohodě?" zeptal se Harry.

"Naprosto." mrkla jsem na Joshe a zapla rádio.

***

"Dobrý den... Slečno Tyndall... Máte rezervované místo za pódiem... Už jsme vám převezli karavan. Je to číslo... 137. Přeji příjemnou zábavu." usmál se, podal mi visačky a jelo se.

"V karavanu je místo pro 5 lidí... S Larou se nepočítalo... Promiň Lar..." usmála jsem se.

"V pohodě..." pokrčila rameny a opět zčervenala. Michele se zamračila a majetnicky ji objala kolem ramen.

"V pohodě to je, protože my s Joshem jsme většinou tam venku s naší partou... Takže vždycky nejspíš budete mít možnost si někde lehnout pohodlně. Od pódia jsme relativně hodně daleko, takže by tu mohl být i klid..." řekla jsem.

"Klíče ke karavanu jsou 3... Takže, Harry a Jason jeden. Holky druhej a já s Joshem třetí. Klíče od auta si nechám u sebe a sjedu zaparkovat dál... Po zkušenostech z minulého roku. Viď Joshi..." zasmála jsem se.

"Jasně..." usmál se.

"Věci si můžete nechat buď tady v autě nebo vevnitř... Je mi to celkem šumák... Jo a k odjezdu..." odmlčela jsem se. "Kdo s náma nikdy nebyl, takže Harry a Lara. Mich? Pamatuju si tě dobře?" zvedla jsem obočí.

"Ne, nikdy jsem tu nebyla..." Zavrtěla hlavou a zamračila se ještě víc.

"Ok, promiň... Takže... Vzhledem k tomu, že nejspíš všichni budem vožralý a unavený... Chodí to tak, že se přespává u mě v bytě, který je kousek odsud. Asi jedenáct, nebo třináct kilometrů, což se autem dá zvládnout. Policajti hlídaj až pozdějš. Jde o to, že odjíždíme tak ve 4 maximálně v 5 ráno v pondělí. Aby nebyly fronty... Zásobu prášků mám. Je to byt určený přímo k tomuhle a... Ehm.. To je jedno..." odmlčela jsem se. "Joshi. Máš slovo." zasmála jsem se a dál se pomalu přibližovala až ke karavanu.

"Díky... Takže... Já bych rád řekl, že kdo v těch 5 hodin nebude v okolí 2 metrů v karavanu bude ponechán svému osudu... Ohledně chlastu... Jak jste viděli máme spoustu svých zásob, které se Sea potom dovezeme do stanu, kde se budeme nejvíc zdržovat... Konkrétně já, Sea, Jason a možná Harry, když bude chtít... Tam bude všechen alkohol i nealkohol... Klidně vám tu mužů nechat pár kousků, jestli budete chtít pít tady... U našeho stanu je vždycky nejvíc lidí hlavně kvůli Chelsea..." zasmál se. "No... Každopádně... Jsme tady. To velký žlutý je naše." ukázal předním sklem a já zaparkovala.

"Tady jsou visačky. Harry. Lar. Mich." usmála jsem se a šla jsem odemknout. "Přesně takové, jako v loni, co Joshi?" zavolala jsem. Bylo tam 5 postelí. Lednice a nějaké skříně. Já svou tašku nechala v autě.

"Chelsea? Můžeš?" zavolal Josh ode dveří.

"Už letim! Mějte se lidi... Zpátky jsme asi za hodinu... Jasi?" mrkla jsem na něj a on mě konečně pořádně objal.

"Zatim!" Zařval Josh a nasoukal se na místo spolujezdce.

Ahoj! Omlouvám, se že teď dlouho žádná část nebyla, ale mám teď hodně práce s natáčením jednoho videa a potřebuju se do toho nějak dostat... A pak to ještě musím sestříhat a bla bla bla... Pokusím se přidávat častěji, ale nic neslibuju... Mám práce nad hlavu...

Doufám, že jsem Vám vyrazila dech.. Hihi :3