I'am lesbian, sorry...

34.

První den až do 1 hodiny odpoledne byl fajn. Potom jsme ztratili Laru s Michel a kolem 9 hodiny večer i Harryho. Ne, že bych je nějak hlídala, ale občas jsem je někde zahlédla. Hlavně teda ve stanu, kam jsme se potom přesunuli a chtěli zůstat až do plánovaného odjezdu. Kocovina byla minimální. Teda alespoň u mě a Joshe... Ale našli se jedinci, co se váleli v příkopu na sračky celý poblitý.

Celý fesťák by byl naprosto bombastickej, kdyby v neděli Snad to byla neděle večer nepřilítla Michel, že neví kde je Lara a že už ji neviděla přes dvě hodiny. Byla celá nervama vedle sebe a byla zelená strachy. Teda doufám. Za 2 hodiny se melo odjíždět a Lara nikde.

"Musíme ji najít!" pištěla Michel a slzy se jí řinuli z tváří.

Sama byla opilá a tak by mohla někde skončit, jako ty lidi v příkopu.

"Byla si v karavanu?" zeptala jsem se a ona zavrtěla hlavou.

"Běž se tam podívat. My s Joshem se půjdeme podívat mezi lidi." přikázala jsem a ona jenom kývla.

Joshe jsem popadla za rukáv a snažili jsme se hledat blonďatou hlavu mezi lidma.

"Musíme se rozdělit!" zařval Josh a ukázal mi směrem kterým jsem měla jít. Jen jsem kývla. Otáčela jsem všechny blondýny k sobě, abych jim viděla do obličeje, ale žádné stopy...

"Chelsea!" zakřičel někdo za mnou, ale neměla jsem na něho čas. Pokračovala jsem dál.

"Doprčic! Co děláš?!" otočil si mě k sobě dotyčný a já se mu jenom dívala do očí.

"Za chvíli se odjíždí Harry! Běž zpátky ke karavanu." řekla jsem jenom a chtěla jít dál, ale nenechal mě. Otočil mě k sobě a přilepil se mi na rty. Byla jsem v šoku. Už 2 polibek za celý fesťák... To je snad zlý sen...

"Nech mě!" odstrčila jsem ho od sebe a běžela pryč. Po tvářích mi tekly slzy. Proč mi nedá pokoj... A potom jsem viděla Michel, šla ke mě a Usmívala se na mě.

"Chelsea..." zamumlala. Bylo mi špatně. Motala se mi hlava a zvedal se mi žaludek.

"Našla si ji?" zeptala jsem se.

"Ne..." Zavrtěla jsem hlavou a ona mě políbila.

"Myslela sis, že té nechám jenom tak být? Charlieho si najdu." zvedla obočí a opět spojila naše rty. Snažila jsem se jí od sebe odstrčit, ale byla jsem strašně slabá a ona mě držela tak pevně.

"Charley..." zamumlala jsem a konečně ji od sebe dostala. "Nesahej na mě!" zavrčela jsem a snažila se od ní dostat co nejdál. Zaběhla jsem za roh nějakého stanu a tam jsem ztuhla na místě. Na zemi ležela Lara a na ní nějakej kluk. Brečela a natahovala ke mě ruku.

"Chelsea... Prosím..." šeptala, ale rozuměla jsem jí víc než dobře.

Všechen vztek, co jsem v sobě měla, za Charley, i když už jsme si to vyříkaly, za Laru, protože nedokáže pochopit že už ji nechci, za Michel, protože je úplně vypatlaná a sobecká, za Harryho, protože mě nenechá být, jsem najednou sebrala a odkopla jsem od ní toho hajzla. Ten se ale hned zvedl a bránil se. Dostala jsem jednu do nosu a druhou do břicha, ale tohle mu jenom tak neprojde. Když jsem se sebrala, kopla jsem mu pořádnou perdu mezi nohy a pak jsem si kopla ještě do jeho břicha. Potom jsem si k němu klekla.

"Ještě jednou se jí, nebo mě dotkneš, a vlastnoručně tě zabiju!" sykla jsem k němu a on se jenom zasmál.

"Ty by sis to zasloužila taky." řekl jenom a to mě nasralo ještě víc. Natáhla jsem se a vrazila mu pěstí přímo do čelisti.

"Zmrde." sykla jsem a odplivla si na jeho obličej. Teď přišla řada na Laru.

"Jsi v pohodě?" zeptala jsem se a objala jí. Strašně brečela a klepala se.

"Můžeš chodit?" vzala jsem jí za ruku a vedla do davu, ale moc jí to nešlo, tak jsem jí vzala do náruče a šla jsem směrem ke karavanu. Nebyla lehká a cesta nebyla krátká s takovým nákladem, ale nakonec jsem to zvládla. Všichni už tam byli a když jsem došla celá ztrhaná, předala jsem jí Jasonovi a nechala ho donést ji dovnitř karavanu. O chvíli později přilítla úplně ubrečená Michel a hnala se k Laře.

"Pizda." kopla jsem do karavanu a otřela si nos.

"Kde byla?" sedl si ke mě Josh. A já se opět rozbrečela. Ten Harry mě psychicky deptá... Ale jak! A teď ještě kráva Michel... A Lara...

"Sea... V klidu... Dojdem pro auto a pojedem, jo?" usmál se a objal mě kolem ramen. Jen jsem kývla a oba jsme si pomohli stoupnout. Potom jsme se mlčky vydali k autu.

No... Takovej slabší díl... Jinak děkuju za komentáře holky! Moc to pro mě znamená!!!! ♥