I'am lesbian, sorry...

46.

Přesně v tenhle moment jsem chtěla být úplně někde jinde, než zrovna tady.

"Jseš si tím jistá?" zeptala se ještě jednou.

"Jsem." kývla jsem a zvedla se, když zavolali moje jméno. Už jsem se zvedala, ale nakonec mě zastavila ruka mojí přítelkyně.

"Nechci abys toho litovala Chelsea... Máš kariéru... Máš všechno o čem jsi kdy snila... A teď se toho vzdáš jenom kvůli mě?" v očích měla slzy a pevně mě držela za loket.

"Charley..." pohladila jsem ji po tváři a bez odpovědi se vydala do ordinace.

"Dobré odpoledne, slečno..." usmál se můj doktor. "Sehnali jsme vám skvělého dárce..." usmíval se. "Tohle si pečlivě přečtěte, jsou to podmínky." podal mi papíry a dal se věnoval svojí práci.

"Co má znamenat bod číslo 17?" zvedla jsem hlavu.

"S Vaší přítelkyní jste si určily podmínky... Náš klient je splňuje do té poslední... Šestnácté..." láskyplně se usmál. "Souhlasil s dárcovstvím pouze v případě bodu číslo 17... Pokud budete souhlasit, podepište..." podal mi propisku. "Naprosto upřímě, Chelsea..." naklonil se ke mě, aby ho sestra neslyšela. "Je to jednou do měsíce... A je jediný, kdo splňuje vaše požadavky... Jestli to chceš probrat s Charley..." ukázal ke dveřím.

"Asi jo..." pípla jsem a prozvonila ji. Za pár okamžiků byla v ordinaci a já jí strkala papíry pod nos.

"Všechno splňuje?" zvedla obočí. Doktor přikývl.

"Jednou do měsíce se budu muset Chelsea vzdát?" vykulila oči. Doktor opět přikývl. Potom mi věnovala pohled. "Je to na tobě... Ale jestli s tím mám souhlasit, chci ho nejdřív vidět osobně." prohlásila.

"Doufám, že jste si vědomy, obě dvě, že toto není standardní postup..." změřil si nás pohledem. "Za normálních okolností se toto nesmí stát." jen jsem pohodila hlavou na důkaz souhlasu a stejně tak i Charley.

"Dobře." řekl si pod vousy. Už se natahoval po telefonu, když mi v hlavě uvízla otázka, které se nešlo zbavit, ale nešla ani vyslovit.

"V tom případě ti pošlu datum a místo schůzky na soukromé číslo." podíval se mi do očí. Jen jsem přikývla a zvedla se ze židle.

Mlčky jsme šly k autu, ruku v ruce. "Jsi si t-"

"Hlavně se mě neptej, jestli jsem si tím jistá." vykřikla jsem.

"Promiň." špitla.

***

Doma jsme byly každá v jedné místnosti. Já si opět vyřizovala
e-maily a Charley ležela na posteli. Ještě jednou jsem si pročítala všechny podmínky a dívala se na velký, mohutný podpis. Skoro až prezidentský. Gandy. "Tak jsem na tebe zvědavá chlape..." řekla jsem si sama pro sebe a založila papíry.

***

"Chelsea? Co se děje? Jsi jako prkno..." zastavil fotograf celé focení.

"Jsem v pohodě... Jenom unavená..." zakecala jsem to.

"Potřebuješ uvolnit, kotě?" ozvalo se za mnou. Následně na mých ramenech přistáli dvě velké ruce a masírovali mi záda.

"Dej si pohov Ricku!!" okřikl ho fotograf. "Jedeme dál!!! Chelsea, vím že to teď máš těžký... Udělej pro mě alespoň pár dokonalých fotek, jako vždycky." Usmál se a k oku si opět přiložil obrovský Canon.

"Tak co je?" vzal mě kolem ramen a podíval se mi do očí.

"Mám jednu důležitou schůzku..." zamumlala jsem a protřela si spánky.

"Tak běž..." pokynul mi hlavou ke dveřím.

"Díky." usmala jsem se a rychle se převlékla do svých teplaků s ananasem. Udělala jsem si culík, nasadila brýle a spěchala na schůzku, kde bude čekat i Charley.

Samozřejmě jsem uvízla v zácpě... Prsty jsem bubnovala o volant a snažila se uvolnit. Byla jsem napjatá jako struna... A z přemýšlení mě vytrhl až zvuk telefonu.

"Tyndall." zabručela jsem.

"Sea?" ozvalo se z druhé strany a mě spadl obrovský kámen že srdce.

"Ahoj..." vydechla jsem.

"Kde jsi, čekáme tu už 10 minut..."

"Promiň, ale měli jsme focení... Teď stojím v zácpě... Tak to nějak vysvětli..." zakňourala jsem.

"Pohoda... Tak pojeď rychle..." z jejího hlasu byl slyšet úsměv, což je první dobré znamení.

Zdravíčko!!
Při 3 hodinové cestě autem jsem si řekla, že je čas dopsat pár dílů. A to se mi také povedlo!! Tady je jeden z nich... ❤

Terry*

P.S. Kdybyste měli nějaké dotazy tak pište do zpráv :)