I'am lesbian, sorry...

53.

Místo toho do mě strčila a já narazila na zeď.

"Co děláš?!" zamračila jsem se.

"Charley se nedotkneš, jasný?!" ukázala na mě prstem.

"Co prosím?!" rozesmála jsem se.

"Slyšela si mě moc dobře a měla jsi mě poslechnout, když jsem ti řekla, že ji máš nechat na pokoji!" chytla mě pod krkem a dal jsem viděla jenom bílý kapesník a zvláštní pach.

***

Probudila mě zima a bolest hlavy. Nic jsem neviděla... Všude byla tma.

Charley's P.O.V.

Probudila jsem se doma v posteli. Tyhle pařby u Caroline mě jednou zabijou... Musela jsem se zasmát sama sobě... Hlava mě třeštila až hrůza... "Chelsea?" zavolala jsem do bytu. Postel vedle mě byla ustlaná. Půl 10 ráno... To je divný... V 6 mám důležitou plastiku, ale do ty doby budu v pohodě...

Došourala jsem se do kuchyně a kopla do sebe rovnou 3 prášky. Chelseiny šaty se válely na zemi před koupelnou. "Chelsea?!" pomalu jsem otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Nikde nic... To je divný.. Dneska žádný focení nemá... Vytočila jsem její číslo ale nezvedla to. Kromě toho jsem tu od ní měla snad 40 zmeškaných hovorů...

A ta Caroline mi nedá spát... Vždycky volá, že přijde i Josh a Harry a všichni... A pak najednou všichni odchází... A lejeme to do sebe horem spodem... Poslední dobou nám to s Chelsea neklape, to je pravda... Ale ona je asi jenom nervózní z toho porodu... To bude v pohodě... Pomůžu ji. Jenom bych se jí měla trochu víc věnovat...

Třeba jenom zůstala u Davida, protože se jí nechtělo jezdit domů... To nevadí... Rychle jsem si udělala zelený nápoj vystřízlivění a vypila jo na ex. Tohle vždycky pomůže! Naučil mě to strýc, byl to ochlasta a tak se ráno vždycky musel dát dohromady... Za 10 minut budu v pohodě a můžu jet do nemocnice... Převlékla jsem se a vyjela. Do operace mám ještě několik schůzek...

***

"Chelsea?!" zavolala jsem do bytu. Ticho. Šaty pořád na zemi. Doma není. To už by tam ty šaty nebyly...

Rychle jsem vytočila Davida.

"Halo?" ozvalo se na druhé straně.

"Ahoj, tady Charley... Můžu mluvit s Chelsea?" řekla jsem mile a svalila se na gauč.

"Ale ona u mě není... Kromě toho už jsem nějakou chvíli v práci... Teď to bude tak 14 - 15 hodin" zněl zaneprázdněně a hlavně unaveně.

"A neříkala ti včera něco v tom smyslu, že má dneska nějakou práci? Není doma a vůbec se mi neozvala..."

"Já bych to taky neudělal, potom či si včera předvedla..." řekl naštvaně.

"Co jsem provedla?" nechápala jsem.

"Mě si řekla, že jsi u Joshe, totálně na mol... Tak jsme jeli k Joshovi... Chelsea nás malém zabila s tím že vyhrála čáru. Tam se s Joshem pohádali a ten ji zabouchl dveře před nosem. Potom ti asi milionkrát volala a nakonec jsem ji odvezl domů, protože z toho byla špatná... Potom jsem jel do kanceláře... Nezůstala u mě..." řekl.

"Kde může být?!"

"Nevím..." odpověděl. "Pokusim se jí zavolat... Pak mi dej vědět." zavěsil.

"Oh bože, ne..." chytla jsem se za vlasy.

Vytočila jsem Joshe. "Ahoooj!" včera jste to pořádně rozjely!" smál se.

"Nevíš kde je Chelsea?" spustila jsem bez pozdravu.

"Ne, opravdu nevím kde je." řekl nasraně.

"Co se stalo?"

"Nic... Ta svině mi tu včera zvonola s tím svým papalášem, že s tebou potřebuje mluvit..." řekl.

"A cos ji řekl?" vyštěkla jsem.

"Nic... Poslal jsem ji pryč."

"Zabouchl jsi ji dveře před nosem..."

"Jo... Ještě chvíli na ně bušila, ale pak to vzdala..." ušklíbl se.

"Jsi fakt svině Joshuo... Jestli se jí něco stalo, zabiju tě vlastníma rukama!" tipla jsem to a volala všem jejím a mým kamarádkám. Caroline nezvedala... Jasné... Leží s kocovinou...
Sebrala jsem klíče od jejího druhého bytu a jela tam. Prázdno.

"Mám čekat do zítra?" mluvila jsem si pro sebe. Ráno moudřejší večera.

***

Probudil mě až telefon v 7 hodí. ráno.

"Chelsea?!" vykřikla jsem okamžitě.

"Tady David... Nenašlas' ji, co?"

"Ne... Vůbec nevím, kde by mohla být... Nikde není..." povzdechla jsem si a bylo mi do breku. Rychle jsem vyskočila a prohledala byt. Prázdný...

"Už druhý den..."

"Jeď na policii." řekl rozhodně.

"Vážně?"

"Dva dny nebyla doma... Přijde ti to málo?!" zněl podrážděně.

"Dobře. Dam vědět."