I'am lesbian, sorry...

49.

Toby je hezké jméno...

"16,50."

Ale Charley se asi líbit nebude...

"16,50!" ozvalo se hlasitěji.

"Oh, pardon." sáhla jsem do kapsy pro peníze. Už jsem se těšila domů, takže jsem mu nechala drobné za 20 dolarovku a spěchala po schodech do našeho bytu.

Mohly bychom se přestěhovat do domečku...

"Charley?!" vešla jsem do obýváku, ale nikde nebyla. Hodiny odbíjeli půl 10. Kde ta holka je? Rychle jsem tedy proběhla sprchou a v pyžamu si sedla na gauč. Neměla jsem ani náladu koukat na televizi... A tak jsem jenom seděla v dece a přemýšlela o zítřku.

Čas plynul a stejně tak se dostavila moje únava... To se ale nedalo říct o Charley. Nakonec jsem zabalila stanoviště a šla do postele... Mohla aspoň napsat.

***

"Chelsea..." probouzel mě jemný hlas se silným alkoholovým zápachem.

"Co to kurva?" zamračila jsem se a prudce otevřela oči, což nebyl moc dobrý nápad. Okamžitě mě oslepilo denní světlo, takže jsem oči hned zavřela. Přes nos jsem si stáhla peřinu a pomalu se podívala na vyrušitele. "Charley?" vykulila jsem oči.

"Dneska s tebou nepůjdu, promiň mi to prosím..." zaskuhrala a svalila se vedle mě. Koukala jsem na ní jako na vola. Ona se jenom převalila na bok, přikryla peřinou a spokojeně vydechla. Zkontrolovala jsem stav hodinových ručiček a pomalu se zvedla z postele. Že jsem si dělala naděje... Mohlo mi to být jasné... Otočila jsem oči v sloup a vzala si věci že skříně. Dneska o něco elegantnější, než včera po focení... Zatímco jsem natáčela vodu pro Charley jsem vytočila Davidovo číslo. Rozhodně tam sama nepůjdu. Skleničku s práškem jsem ji postavila na noční stolek a šla připravovat vývar.

"Gandy." ozvalo se z druhé strany.

"Tyndall." řekla jsem stejným tónem.

"Chelsea... Nečekal jsem tvuj telefonát tak brzo..." zahuhlal. "Co potřebuješ?"

"Potřebuju doprovod." zašeptala jsem.

"Kam?" nechápal.

"Do nemocnice. Nechci tam jít sama... A nikdo jiný než ty by si nezasloužil tam být..."

"Charley?"

"Spí. Včera to přehnala..." povzdechla jsem si.

"Stává se to často?"

"Co blbneš? Nikdy. Tohle je poprvé, co jsem ji viděla v takovém stavu."

"Dobře... Za jak dlouho mám být u tebe?" slyšela jsem bouchnutí dveří.

"Asi za 2-3 hodiny..." ještě jsem rychle překontrolovala správnost slov a utvrdila ho prostým "Jo."

"Budu tam, zatím se měj." řekl s úsměvem a po mém pozdravu zavěsil.

***

Polévka bublá a Charley spí... Převlečená a namalovaná jsem čekala posledních pár minut na Davida. Jakmile se ozval zvonek, vypla jsem sporák a s kabelkou sbíhala schody.

"Ahoj..." usmála jsem se, jakmile jsem dosedla na místo spolujezdce.

"Ahoj i tobě. Nervózní?" povzbudivě se na mě podíval.

"Ano." vydechla jsem a kabelku si přidržela blíž u těla. Bylo to na houby, ale alespoň jsem se cítila o trochu bezpečněji.

"Neboj..." krátce se na mě usmál a dál se věnoval řízení.

"Doufám, že jsem tě nevytrhla z něčeho důležitého." mluvila jsem dál.

"Sea... V klidu. Všechno bude v pořádku." Uklidňoval mě.

"Já vím... Já vím.." povzdechla jsem si a radši se dívala z okna.

***

Pomalu jsem otevřela oči. "Jak se cítíte?" usmívala se na mě slečna v bílém.

"Bylo i líp..." zamumlala jsem a zkoušela se posadit.

"Ještě lež." ozval se hrubý hlas z rohu místnosti a tím si získal mou veškerou pozornost.

"Ty jsi počkal?" divila jsem se.

"Nenechal bych tě tu..." jemně se usmál na sestru, která se malém zhroutila na zem, a dal si ji nevšímal. Chytl mě za ruku a políbil mi články prstů. Zmateně jsem se na něj podívala.

"Už můžete jít domů..." Pronesla sestra a nasupeně odkráčela pryč.

"Za týden si mas udělat test a pak přijít na kontrolu..." držel mě kolem ramen, nesl mi kabelku a kabát. "Venku je hodně novinářů..." řekl ještě a pomohl mi do kabátu. "S Charley bysme se měli domluvit, na které otázky budeme odpovídat..." usmál se a nabídl mi rámě.

"Na žádné... Nikomu do toho nic není." zamumlala jsem a přes všechny blesky a zvuky jsem se nechala odvést k Daviho autu.

"Musíš být unavená..." usmál se, nastartoval a rychle odjel.

***

"Díky, že jsi jel se mnou..." políbila jsem ho na tvář a spěchala domů. Charley seděla na sedačce obalená v dece s hrníčkem čaje a koukala do blba.

"Lásko?" objala jsem ji kolem ramen a až tehdy jsem si všimla jejich slz. "Co se stalo?" otřela jsem ji tváře a čekala na odpověď.

Máme tu další část... Doufám, že se vám líbila! A rozhodla jsem se vás trochu potrápit. A utnout to takhle blbě :D tak se nezlobte, alespoň se máte do další kapitoly na co těšit!!! ❤
Terry*