I'am lesbian, sorry...

50.

"Nic..." odpověděla a otřela si slzy.

"Kdyby se nic nestalo, tak nepláčeš..." políbila jsem ji na tvář a sedla si vedle ní.

"Ca.... Netrap se tím, lásko..." usmála se a pevně mě objala. "Miluju tě." usmála se a hlavu zabořila do mého svetru.

"Já tebe taky..." prohrábla jsem jí krátké vlasy. "Měla jsi polívku?" zašeptala jsem.

"Mmmm... Byla dobrá... A jak bylo v nemocnici?" řekla zlomeně. Takhle jsem ji naposledy viděla, když ji řekli, že je nemocná...

"Šlo to... David je skvělej..."

"Půjdu si ještě lehnout." řekla okamžitě a zvedla se ode mě.

"Tak tady je zakopanej pes?" sledovala jsem její vzdalující se záda. Jen pokrčila rameny a zmizela za rohem.

Rychle jsem uklidila nádobí a šla za ní. "Charley..." objala jsem jí ze zadu a políbila na šíji.

"Je mi blbě..." zasmála se.

"Jde o Davida?" zeptala jsem se.

"Nechci se o tom bavit."

"Vždycky si všechno říkáme, tak v čem je problém?" nechápala jsem.

"Když ti to řeknu, nevydržíš sedět a nic nedělat."

"Jestli ti někdo něco udělal, rozbiju mu hubu... To máš pravdu. Tak co se stalo?"

"Vypořádám se s tím sama... Dobře?" chvíli jsem si to nechala šrotovat hlavou, ale nakonec jsem kývla.

"Kdy máš tu večeři s Davidem?" zeptala se.

"Nevím..." pokrčila jsem rameny.

"To je skvělé... Pozvala jsem ho zítra na večeři k nám, jestli ti to nevadí..." zašeptala.

"Proč by mi to mělo vadit?" řekla jsem trochu zaskočeně.

"Tak dobrý..." zamumlala a zavřela oči.

"Jak se má vůbec Josh?" byla další otázka na kterou jsem zdaleka nemusela odpovídat, protože usnula. Josh. Co se s ním stalo? Rychle jsem vytočila jeho číslo a čekala. No... Nechal mě čekat pěkně dlouho...

"Princezna se nám probudila?" řekl sarkasticky.

"Ale notak Joshi..." otočila jsem oči v sloup.

"Víš ještě vůbec, že existuju?"

"Samozřejmě... Jak se vůbec máš?"

"Jsem v nemocnici, Chelsea... Caroline ti to neřekla?" zněl překvapeně

"Ne, co se ti stalo? Kde ležíš? Dojedu za tebou."

"Stejně tě nepustí.. Jsem na JIPce, ale přijď prosím za týden. Dlouho jsem té neviděl." zaškemral.

"Domluveno."

***

"Panebože..." zamumlala jsem jakmile jsem vešla do nemocničního pokoje. Na posteli seděl Josh s nohou v sádře, nákrčníku a měl modřinu snad přes půlku tváře.

"Hezké, že?" usmíval se.

"Co se ti stalo?" kulila jsem oči a přitáhla si k němu židli. V očích jsem měla slzy.

"Auto... Nějakej debil najel na chodník a srazil mě... Po Caroline jsem ti vzkazoval, že mi máš zavolat..." nachápavě zavrtěl hlavou.

"Caroline mi nic neřekla... Moc se omlouvám... Měla jsem toho hodně..." chytla jsem ho za ruku a snažila se zahnat slzy. Také jsem čekala, že bude nasranej, ale docela mě překvapil.

"Měl jsem o tebe strach, ale telefon jsem dostal až před týdnem... A na JIPku byl hodně omezený vstup." vysvětlil.

"Jsem v pohodě... Ale mě by nenapadlo, že se necháš přejet autem..." otřela jsem SK tváře. .

"A jak jsi na tom ty? Jak tak na tebe koukám..." zeptal se s úsměvem. "Bude ze mě strejda?" zajiskřilo mu v očích.

"Ještě nevím..." pokrčila jsem rameny a vysmrkala se. "Zjistí až na konci týdne... Mám takový pocit... Já nevím... Jsem ráda že vím, co znamená menstruace..." plácla jsem se do čela.

"To máš pravdu Einsteine..." smál se.

"Už se těším za tebe..." usmíval se.

"To jako fakt?" zvedla jsem obočí.

"Jo." zašklebil se.

"No... Na konci týdne jdu na kontrolu, ale myslím, že s těma citovejma výlevama, co předvádím to nemůže být jinak..." zasmála jsem se.

"Yes!" rozesmál se.

"Asi ses hodně bouchl do hlavy, co?" ušklíbla jsem se.

"Je to hodně vidě- Kdo je to?" zvedl obočí a podíval se za mě. Otočila jsem se úplně stejným směrem.

"Počkej chvíli." usmála jsem se a vylezla na hodiny.

"Ahoj! Co tady děláš..." usmíval se David a hned mě objímal.

"Kamaráda srazilo auto... Co ty?"

"Maminka se řízla do prstu... Právě ji to zašívají. Možná byste se potom mohli seznámit..." usmál se. "Jak jsi na tom?" pohladil mě po břiše. Byl jediný, kdo to dělal... Charley jakoby se vcucla do sebe... Ta večeře byla skvělá mimochodem... Dopadla mnohem lépe, než jsem čekala. A za týden jedeme k Davidovým rodičům.

"Jsem v pohodě... Zítra to bude 100%." usmála jsem se. "No... Jak dlouho tu ještě budeš?"

Pokrčil rameny. "Chvilinku..." řekl a usmál se někam za mě. Stála tam stará dáma s ovázanou rukou.

"Pojedeme?" řekla s vřelým úsměvem.
"Matko..." usmál se. Joshovi jsem naznačil a že za minutu jsem zpátky.

"Tohle je Chelsea..." představil mě. "Chelsea... To je moje matka." řekl hrdě. Ještě že jsem si vzala vysoce elegantní oblečení.

"Oh... Těší mě, má milá... Už se těším, až mi o sobě popovídáte víc." usmála se a opatrně mi podala druhou ruku. Jemně jsem ji stiskla a usmála se.

"Velice se omlouvám, ale přišla jsem za kamarádem, kterého srazilo auto... A nechci vás déle zdržovat."

"Ale..." zasmála se. "Ráda jsem vás poznala." usmála se a potom se podívala na Davida.

"Uvidíme se potom..." usmál se a políbil mě na spánek.

"Ahoj." kývla jsem mu a vešla zpět za Joshem.

"Kdo to prosim tě byl?"

Tak když si tak hezky prosila Lucíšku... Máš to tady ;)

Doufám, že jste si dil užili :)

Terry*