I'am lesbian, sorry...

36.

"Chelsea..." zachraptěl někdo vedle mě.

"Co?" zaskučela jsem a chytla se za hlavu. Ó jé... Kocovinka se dostavila.

"Prášky..." nastavil ruku. Já se pro změnu natáhla na noční stolek, kde už byly připravený a jeden jsem mu podala i s vodou. V místnosti byla krásná tma díky těžkým závěsům v rudé barvě.

"Dik." zamumlal Harry a hned jak ho zapil, usnul. Já jsem se ochotně zvedla s celou krabičkou prášku a šla za ostatníma. Co dělá Harry v mojí posteli sakra?! To je jedno... Ostatní to na rozdíl od Harryho ocenili i pokusem o úsměv! Ale spát už jsem ani nemohla... Sedla jsem si do kuchyně na barovou židličku a zavolala Charley.

"Halo?" ozvalo se s úsměvem.

"Ahoj! To jsem já." usmála jsem se.

"Jsi v pořádku?" ptala se hned.

"Jo, všechno je v pohodě... A co ty?" koukla jsem na hodiny. Bylo půl 3 odpoledne.

"Dobrý... Sednu do auta a za chvíli jsem tam. Třeba bys mi konečně mohla ukázat to tvé bývalé 'hnízdečko lásky' a co se v něm skrývá..." zasmála se a slyšela jsem, jak bere klíče a zamyká.

"Ne... Nejezdi sem... Prosím." vyhrkla jsem a kousla jsem se do rtu.

"Proč?"

"Pak ti to vysvětlím..."

"Jsem v autě, takže jsem tam do 20 minut. Kdyžtak si udělej kávu... A potom ti udělám to pití proti kocovině." řekla zaskočeně a zavěsila. Já jsem si nalila plný hrnek kávy a s mobilem jsem se snažila zabít těch 20 minut. Na e-mail mi přišla nabídka od Chanellu a tak jsem jim odepsala, že to platí.

Dalších 10 minut jsem jenom čučela do blba, než se ozval zvonek. Opatrně jsem se odšourala ke dveřím a s úsměvem otevřela.

"Ahoj!" usmívala se Charley a ihned mě políbila. Ale já stala a čučela jako debil.

"Ahoj!" zašeptala jsem, ale pořád jsem z ní nemohla spustit oči... Ostříhala se. Na krátko. Na hodně krátko. "Říkala jsem ti, že sem nemáš jezdit..." řekla jsem omámeně, zamračila jsem se, ale i tak jsem byla ráda, že je tady. "Sluší ti to..." kulila jsem oči...

"Tak zandej ty oči, nebo ti vypadnou... Risk je zisk... A já jsem rozhodně získala..." usmála se a konečně mě políbila. "A jak ses vůbec měla?" usmívala se a já ji vedla do kuchyně.

"Potichu... Všichni ještě spí..." zatvářila jsem se strašně vážně a sedla si na jednu ze stoliček.

"Jasně..." usmála se a dala si tašku na stůl.

"Udělám ti to pití." usmála se a dala mi pusu na čelo, než se otočila směrem ke kuchyni a všem možným potravinám.

"Tak řekneš mi už jak ses měla?" krátce se na mě podívala a já ji začala odvypravovat všechno to zajímavé... I to s Harrym a i potichu s Larou. A samozřejmě jsem jí vysvětlila proč jsem neměla jezdit.

"Chudák Lara..." řekla potichu a podala mi skleničku.

"Děkuju." chytla jsem jí za ruku a napila se. Nemám tušení z čeho to dělá, ale je to šíleně dobrý a funguje to na bolest hlavy...

"A co s tím Harrym..." řekla a sledovala naše ruce. "Musí ho to přejít samo... Možná, že až budeme mít rodinu, konečně mu to dojde. I Laře... A Michel to samé... O mě se neboj... Dokážu se o sebe postarat sama." povzbudivě se na mě podívala.

"Doufám..." usmála jsem se na ní a snažila se jí políbit. Kdyby ten stůl nebyl tak širokej...

"Jsem ráda, že jsi zase u mě." řekla potichu.

"I já. Mimochodem... Můžeme vyřešit tu svatbu..." zazubila jsem se a ona se rozesmála.

"Dobře..." usmála se a propletla naše prsty. "Máš nějakou představu?" hrála si s mým prstýnkem.

"Já jenom vím, že nechci nic velkého..." zamumlala jsem.

"To je dobře... Napadlo mě, že bychom si mohly udělat jenom takovou malou svatbu o 4 lidech..." 

Další díl je na světě! Ani nevím, jestli dřív, nebo později, ale na tom nesejde... Děláte mi děsnou radost!! ♥ Miluju číst vaše komentáře.