I'am lesbian, sorry...

22. (vyprávění)

"Z toho dne si pamatuju všechno. Naprosto všechno... I když jsem měla problémy... Ale to nevadí... Do teď z toho mám dobrý pocit... Že jsem zvládla ochránit svojí lásku... Někoho, pro koho jsem schopná obětovat život... Jen aby přežil..."

***

Usnula jsem na gauči, když mě probudil zvonek u dveří. Nemotorně jsem se zvedla a šla otevřít. Bylo půl 12... Doprčic... To si někdo umí udělat čas na návštěvu... Skutečnost mi ale vyrazila dech.

"Charley?" vykulila jsem oči. Když jsem jí viděla, krve by se ve mě nedořezal.

"Můžu dál?" zeptala se potichu a snažila se si utřít slzy, tak aby ji to nebolelo... Celý obličej měla od krve. Roztrhnuté obočí, nafialovělý nos, ten bude asi zlomený, a držela se za břicho...

"Musíš..." řekla jsem a hned opustila dveřní prostor, aby mohla projít dovnitř. "Co se stalo?" ptala jsem se hned, ale odpovědí mi bylo hlasité zavzlykání. "Dneska zůstaneš tady." rozhodla jsem. "Pojď si dát sprchu." objala jsem jí a vedla do koupelny.

Všechny rány jsem jí vyčistila a zalepila. Zítra musí do nemocnice... Bez keců. Potom jsem jí vyndala ručník a s otázkou jestli si dá čaj jsem odešla. Odpovědí bylo hlasité ano, takže jsem měla aspoň co dělat...

Než se čaj dovařil, Charley seděla na pohovce zabalená v dece s mým tričkem na sobě.

"Nevadí?" zeptala se potichu.

"Ne..." zaculila jsem se a s hrníčkama si sedla vedle ní. "Chceš se o tom bavit? Mimochodem, zítra s tím nosem musíš do nemocnice... Může to být zlomené..." hladila jsem jí hřbet ruky, abych ji trochu uklidnila. Jenom přikývla a položila si hlavu na můj klín. "Řekneš mi, co se stalo?" vjela jsem jí rukama do vlasů.

"Zmlátil mě, že prý jsem nevděčná mrcha a ať si táhnu ke všem čertům..." zamumlala, už nebrečela... Byla nasraná a to pekelně moc.

"V tom případě tě vítám u všech čertů..." slabě jsem se usmála a ona se rozesmála. Miluju její smích. Zní mnohem líp, když vím, že se směje kvůli mě.

"Díky..." usmála se a zadívala se mi do očí.

Já jsem se jenom sklonila a opatrně spojila naše rty. I když jsem vevnitř vřela, nic jsem na sobě nenechala znát. S tím debilem si to vyřídim! Ale nejdřív musím od Caroline zjistit, kde bydlí.

Seděly jsme tam až do půl 1. Potom jsme si šly lehnout a hned v 8 hodin ráno jsem zvonila u dveří Caroline.

"Kde bydlí Charley?" vychrlila jsem téměř okamžitě.

"Chelsea je 8 ráno..." mumlala.

"Kde bydlí?!" zavrčela jsem až Caroline vykulila oči a rychle mi řekla adresu. Ani jsem se neotočila a už jsem byla u něj a zvonila na zvonek.

"Co si přeješ kotě?" opřel se o dveře jenom v boxerkách. Měl monokl na oku a škrábance na hrudi.

"Co si přeju?" zvedla jsem obočí. "Já ti řeknu, co si přeju!" řekla jsem a falešný úsměv pustila z tváře. Natáhla jsem se a vrazila mu pěstí do nosu.

"Ty děvko!" zařval a chytl si nos.

"Ještě jednou sáhneš na Charley, urvu ti koule, narvu ti je do huby a donutím sníst, rozumíš?!" chytla jsem ho za bradu.

"Ta děvka se se mnou včera rozešla, co bych jí měl asi dělat?! Pár jsem jí vrazil, protože tohle se do piče nedělá! Po 3 letech vztahu." zařval a hlavou mi dal o zeď. Když jsem se od ní odtáhla, byla na ní krev.

"Řekl sis o to." zamumlala jsem si pro sebe a kolem ho kopla přesně mezi nohy.

"Chcípni." zaskučel a svalil se na zem.

"A neříkej o ní, že je děvka." řekla jsem a kopla ho do břicha. Potom jsem mohla v klidu odjet domů. Vyvázla jsem jenom s roztrženým obočím. Zalepila jsem ho náplastí a pustila se do snídaně.

***

"Ahoj." zamumlala Charley a objala mě ze zadu.

"Ahoj." usmála jsem se sama pro sebe. "Jak ses vyspala?" podala jsem jí talíř s toustama.

"Oh, děkuji... Moc dobře." sedla si za stůl a tak jsem si sedla naproti ní.

"Modrá ti obočí..." řekla potichu. Ve vteřině jsem celá ztuhla... Jakobych se nemohla hýbat... Prostě nic.

"Doprdele..." bylo jediné, co jsem ze sebe zvládla dostat a rychle se na to šla podívat.