I'am lesbian, sorry...

56.

Tak jo, dostali jste mě do kolen... Vaše komentáře a neskutečných skoro 30K přečtení... to chce prostě nějakou "odměnu" rozhodla jsem se teda napsat ještě jednu poslední část. A moc vám děkuji za všechny komentáře a hvězdičky a přečtení a fakt velký díky. ❤

Takžee... Trošku přeskočíme v časovém pásmu:

Enjoyy ^^

"Už dneska... Nemůžu tomu uvěřit... Po 6 letech co jsem ji potkala je tady Ten den. Den D, jak by někdo řekl. Já ale nezůstanu při zemi... Je prostě nejlepší den na světě." Bude ze mě Chelsea Gandy.

Kecám, ale byl to šok, co?

Tak tedy... A teď správně... Bude ze mě Chelsea Cox. Ne, také ne... Rozhodla jsem se nechat si svoje příjmení... Bude to tak jednoduší... a Charley bude Tyndall... Charley a Chelsea Tyndall... Nakonec... Já jsem požádala Charley... Je divný že mám šaty já...

"Chelsea? Je čas..." pípla moje mamka ve dveřích a snažila se potlačit slzy.

"Už jdu, neboj." Usmála jsem se a uprvila si šaty. Charley vysloveně trvala na tom, abych je měla já... Tak mám šaty já no.

"Mužeme jít?" Zeptala se moje družička. Já kývla.

"Není nač čekat..." usmála jsem se a sedla si do auta. Budeme se brát v jednom opuštěném parku. Je to zvláštní, ale ještě jsme si to předtím upravily. Je na konci Londýna a stejně bychom nemohly někam odjet kvůli Alaie.

Alaia Tyndall.

David byl sice zklamaný, že je to holka, ale ujistila jsem ho, že ať už je po mě, nebo po něm, bude stejně cílevědomá a pracovitá jako její rodiče. A on se chytl. Proč Alaia... Alaia znamená radostná, šťastná a co jiného byste chtěli pro svoje děti, něž štěstí a radost... To bylo to hlavní, co mě utvrdilo s tímhle jménem.

"Charley už čeká..." otevřel někdo dveře a tak jsem se s téma šatama vysoukala ven a stoupla si před Davida. Povede mě k oltáři. Trochu absurdní, ale co... Jsme prostě banda divňochů... Pomalu jsme došli až k oltáři, kde jsme si řekly své "ano" a vyměnily si prsteny. Potom jsme se políbily a potom se ozval potlesk.

"Nikdy nezapomenu na to, jak jsem tě potkala..." ozvalo se vedle mě.

"Ani já..." usmála jsem se.

"A hlavně co všechno jsme spolu zažily..." Usmívala se.

"Můžete si to nechat na jindy?!" Ozvalo se před námi a to mě donutilo se rozesmát.

"Ty ses na to chtěla dívat..." odbyla jsem ji a dál se dívala do očí, které mě lapili. Oči, do kterých se chci dívat až budu ležet na smrtelné posteli...

"To neznamená, že mi do toho budete kecat! No... teď jsem promeškala oblíbenou část..." zesmutněla. "Ale zlatíčko... vždyť se to dá přetočit..." usmála jsem se a vrátila to zpátky.

"Děkuju!!" Zapištěla a už měla opět oči připoutané k obrazovce.

Zvonek zazvonil u dveří a Alaia vyběhla jako namydlený blesk.

"Je tady David!!!" Zapištěla že vstupní haly a to znamenalo, že jsem se musela zvednout.

"Ahoj..." usmála jsem se a nechala se obejmout.

"Ahoj... Tak co?" Mávnul někam za mě s Alaiou v náručí.

"Jde to..." usmála jsem se. Alaia mu byla tak děsně podobná... až to nebylo možné... Měla stejnou barvu vlasů, barvu očí... Akorát byla bílá jako já... Vypadala jako Sněhurka... ale byla nádherná... Ta jednou bude lámat chlapská srdce, až se z ní bude kouřit.

"Můžem?" Zvedl obočí.

"Jasně..." pokrčila jsem rameny a natáhla se pro kabát.

"Tak jedem, co říkáš, prcku?" Zasmál se a po rozloučení s Charley se vydal k autu.

"Miluju tě!" Zašeptala jsem směrem k Charley, která vcházela do garáže. Má důležitou operaci, proto nemůže jít s náma.

"I já tebe!" Spiklenecky na mě mrkla a potom za sebou zavřela dveře. Já jsem se posadila k Davidovi na místo spolujezdce a mohli jsme vyrazit.

"Babička bude mít zase to dobry jídlo?" Zeptala se s nadšením.

"Ano." Zasmál se David a já se nemohla vynadívat na tu holčičku, která seděla v sedačce a usmívala se na všechny strany. To jméno k ní naprosto sedí... Alaia Tyndall... nemůžu uvěřit, že je ze mě máma... Ale je to skvělé. Opravdu skvělé a z nic na světě bych to nevyměnila!