I'am lesbian, sorry...

End + poděkování

"Dobře..." zkoumavě si mě prohlédl. "Dobře... Slečna Tyndall nám již všechno pověděla. Chcete abych vám to shrnul, nebo si to přečtěte?"

"Shrňte to." zabručel David.

"Ehm... Slečna Tyndall vypověděla, že..."

***

Ta svině. Byla jsem v šoku. Vážně v šoku. To snad ani nebylo možné... Caroline... To mi... To bych do ní nikdy neřekla!

"Jsme tady." řekl David.

"Děkuju." zamumlala jsem a vylezla ven z auta. "Uvidíme se." pípla jsem a zabouchla dveře.

Po dlouhé sprše, ve které jsem málem usnula jsem zapadla do postele a byla tuhá v jediné sekundě.

Chelsea's P.O.V.

Píp. Píp. Píp. Píp. "Neee..." zabručela jsem a zakryla si rukou oči. Všude světlo. Všechno mě bolelo a nejvíc hlava.

"Ležte klidně." uklidňovala mě sestra. Moc dobře si ji pamatuju... Byla tu když jsem chodila za Charley.

"Jak se cítíte?" usmívala se.

"Mnohem líp, než když jste mě sem dovezli, ale pořád to stojí za houby." řekla jsem se smíchem.

"Na to co se vám stalo to berete docela s humorem." povytáhla obočí.

"Nic jiného mi nezbývá..." pokrčila jsem rameny. "Kdybych se tu hroutila, ničemu by to nepomohlo. Je to těžký to ano... Obzvlášť, když to byla moje nejlepší kamarádka... Ale i tak..." Zavrtěla jsem nad tím hlavou.

"Jste opravdu silná žena." chytla mě za ruku a podívala se mi hluboko do očí. "Máte můj obdiv." usmála se.

"Děkuju. A... Kdy mě pustíte domů?"

"To musí rozhodnout doktor." zasmála se.

"A hele... My o vlku..." zasmála jsem se.

"Aa... Šípková Růženka se probrala..." mrkl na mě doktor. "Doufám, že jste o mě mluvili jenom dobře." smál se.

"Jenom v tom nejlepším..." vyplazla jsem jazyk.

"Jsem rád, že je vám dobře slečno..."

"V rámci mezí..."

"Samozřejmě... Venku na vás čeká vaše přítelkyně a nějaký pán. Chcete je pustit dovnitř?"

"Teď ještě ne." Zavrtěla jsem hlavou. Přes fakt, že Charley spala s Caroline jsem se jaksi nemohla dostat. Proto byla tak mimo... Zpytovala svědomí. Ale nechápu, proč tam byla tak často... Všechno mi zapadá do sebe... To, proč se Caroline chovala tak divně, když jsem se s Charley seznamovala... Celé ty 3 roky...

Ten týden u ní ve sklepě byl hrozný. Vážně hrozný. Nepamatuji si všechno, ale mám pár útržků o tom jak mi vyprávěla, že mě nesnáší už od doby co jsem se do Charley zamilovala... Jak do mě kopala a já se snažila bránit škvrně, co ve mě roste. A přitom všem jsem si nalhávala, že všechno co se děje je sen. Že Charley mě nikdy nepovedla... Že Josh Caroline nikdy nepomáhal se mě zbavit... A že Caroline řekne něco jako 'apríl!' ale ne. Až když si pro mě přijela policie všechno mi začalo dávat smysl. Je to zvláštní. A teď ležím na nemocničním lůžku a nechce se mi domů. Protože se nedokážu podívat Charley do očí. Zatímco já jsem se nechala oplodnit, tím neříkám, že toho lituju, ale zničila jsem si kariéru. A zatímco jsem se dávala dohromady z toho že budu rodit a ze všech hormonů, které se stejně ještě ukážou... Charley si užívala, popíjela s nima a užívala si s Caroline.

"Týden v umělém spánku vás dál dohromady. Takže zítra budete moct jet domů."

Jen jsem kývla. "Ať jdou dovnitř." pípla jsem.

Dveře se otevřely a vešly dvě postavy. "Díky bohu jsi v pohodě." sedl si ke mě David a vzal mě za ruku, kterou hned políbil. Jen jsem se na něj podívala a se slzama v očích se podívala do těch jeho modrých. Byli nádherné. A potom jsem se podívala na Charley. Seděla na druhé straně a brečela.

"Všechno mi řekla." začala jsem. "Všechno."

"Ubohé promiň na tohle nestačí..." pípla.

"Ne, to teda fakt ne." řekla jsem naštvaně. "Ale i tak ti to prominu, protože tě zdrogovala."

"Cože mě?" vykulila oči.

"Naházela ti do pití  něco, co tě nutilo chovat se tak jak ses chovala..." zamumlala jsem. Tím jsem ji spustila ještě větší vodopád slz.

"Miluju té Cheslea... Tak strašně moc..." vzlykla.

"I já tebe." objala jsem ji a letmo políbila.

David byl v mé osobní koupelně, když vrzli dveře a někdo narušil soukromí mě a Charley.

"Vypadni." řekla jsem hned jakmile jsem zahlédla černé vlasy. "Hned."

"Sea... Nech mě ti to vysvětlit."

"Vypadni jestli nechceš abych vstala a nacpala ti všechno, co mi přijde pod ruku, do prdele! Okamžitě. Opusť tenhle pokoj."

"Ne, dokud si mě nevyslechneš!" v tu chvíli vyšel David.

"A pan dokonalý, také nesmí chybět."

"Co si to dovoluješ?! Urážet moje právé přátele. Po tom co si proved!" zaječela jsem.

"Odejdi." vzal ho David za rameno a vyvedl ho ven. Škubal sebou, o tom není pochyb... Ale nakonec ho vyhodili až před nemocnici.

"Díky bohu." špitla jsem a lehla jsem si.

"Zítra si vás odvezu domů. A budu se o Vás starat." zašeptala mi Charley do vlasů. "Miluju tě Chelsea."

"Miluju tě Charley."

END

Původně jsem to nechtěla přidávat takhle brzy..  Ale asi před půl hodinou jsem spadla ze schodů, mám něco s nohou takže nemám co dělat... :D (jsem prostě střevo).

Moc, moc, moc, moc, moc, moc, moc vám všem děkuji za všechny přečtení a hvězdičky a hlavně komentáře!! Protože ty mě dokázali vyrvat i z té nejhorší nálady jakou jsem, za dobu psaní tohohle příběhu, měla. A navíc každému kdo příběhy přidává, udělá největší radost počet hvězdiček a komentářů, i když jsou negativní.  Ještě bych možná mohla udělat něco jako character ask, kdyby jste měly zájem... Uvidím podle ohlasu a množství otázek...

DĚKUJU OPRAVDU MOC!! HODNĚ TO PRO MĚ ZNAMENÁ A DOUFÁM, ŽE SI V BUDOUCNU PŘEČTETE I NĚJAKÉ DALŠÍ MOJE PŘÍBĚHY.

LOVE, LOVE, LOVE

Terry*