I'am lesbian, sorry...

6.

Chelsea's P.O.V.

"Já nevím..." řekl

"Samozrejmě jsem pro to, abysme si ho nechali..." zašeptal.

"Ty ses zbláznil?" vykulila jsem oči.

"Proč bych měl?" zamračil se.

"Proč? Tady není žádné my... Tady jsi ty a já. Zvlášť. Ne dohromady..." vrtěla jsem hlavou.

"Ale on je i moje dítě." bránil se a sedl si ke mě blíž.

"Ještě to není nic, než jenom malý oslizlý vajíčko ve mě. Do prdele! Malý vajíčko, které ničí moje nervy..." propadala jsem si jako blázen... Ležím na gauči, s nohama u těla, Harry vedle mě... To je moc...

"Chelsea... Nepřemýšlej nad tím tak moc... Pomůžu ti... Se vším..." chytl mě za ruku. "Záleží mi na tobě... A na tom malém..."

"To nejde..." opět jsem šeptala a zavřela jsem oči.

"Proč si mi volala, když to máš rozhodnutý?" zamračil se.

"Já nevím!" vjela jsem si rukama do vlasů.

"Rozhodni se podle srdce, Chelsea." přišel Josh.

"Srdce mi říká, abych šla najít Charley! A všechno by bylo fajn! Jako dřív. Uzdravila by se a žili bychom si tak jako do teď... Ale něco tu je... Nějaký mateřský instinkt... Matka příroda... Prostě..." sedla jsem si a dívala se do bílé zdi.

"Má to cenu?" ptal se Harry.

"Naprosto upřímě..." řekla jsem. "Volala jsem ti, protože v hloubi duše si to chci nechat, ale mám strach... Nejsem rozený mateřský typ... Navíc s tebou... Jsi kluk... Opačné pohlaví!" bouchla jsem se do stehen.

"Ale ty nejsi lesba Chelsea..." sedl si vedle mě.

"Pořád tě to drží?" ušklíbla jsem se.

"Já to vidím... Charley si milovala-"

"Miluju." opravila jsem ho.

"Miluješ, ale může být jediná... Nemusíš mít ráda všechny frndy..." pokrčil rameny. "Taky jsem si tím prošel..." zamumlal.

"To je blbost..." zavrtěla jsem hlavou. Ale stejne jsem se podívala na Joshe. Pozorně mě sledoval. Když pochopil, že se ho potichu ptám, co si o tom myslí, pokrčil rameny. To mi pomohl...

"Nemusí to být blbost..." položil mi ruku na koleno.

"Proč si se se mnou vyspal?" zeptala jsem se místo protestů.

"Líbíš se mi... Lhal bych, kdybych řekl, že k tobě nic necítím... Zatím je to jenom v plenkách, ale pokud to takhle bude pokračovat..." sledoval můj obličej.

"A proč si to chceš nechat?" podívala jsem se mu do očí.

"Ber to takhle... Děti jsem plánoval až tak za rok... Protože už mi bude 27... A to už je tak akorát, si myslím... Když jsem tě viděl u toho baru... Nemohl jsem od tebe odtrhnout oči... Jsi jiná... Ne orientací, ale prostě jiná..." pokrčil rameny.

"Já nevím..." opět jsem se zvedla a šla k oknu.

"No... Už budu muset jít... Tak mi pak dej kdyžtak vědět..." usmál se na půl pusy a políbil mě na tvář. Jenom jsem kývla a dál koukala z okna. Domovní dveře bouchli a potom jsem ho viděla dole, jak nastupuje do auta a odjíždí.

"Sea?" dotkl se mě Josh.

"Hm?" zabručela jsem.

"Jsi si tím jistá?" zeptal se, protože už teď věděl, že si to chci nechat. Nechci riskovat, že potom už nikdy děti mít nebudu moct... A za další nevím, jestli s ním tu radost mám sdílet... Kdyby jo, bude mu mrňous říkat tati? Dokázala bych s ním žít, kdyby to bylo nutné, i přes to, že moje srdce patří navždy Charley? Jak by se na to všechno díval on? Co by se stalo s modelingem? Moc mě to sice nebaví, ale práce je práce... Platí dobře, ale ne tak dobře, abych se mohla sebrat, dat výpověď a 9 měsíců nic nedělat... Také musím zpátky k sobě do bytu... Nemůžu Joshe otravovat věčně... Potřebuju se postavit na vlastní nohy a začít jednat jako 22 letá žena.

"Ne..." vydechla jsem. "Ale nejsem schopná zabít něco, co mě potom bude dělat šťastnou..." zamumlala jsem, i když jsem si tím nebyla zase tak moc jistá. "Půjdu k sobě. Nechci tě otravovat... Potřebuješ svůj klid stejně tak jako já..." už už se nadechoval, že něco řekne.. "Neboj se... Nic si neudělám... Jestli Charley bude žít... A chce žít beze mě... Bránit jí v tom nemůžu..." zašeptala jsem plačtivě. "I když to nechápu... Rozhodla se tak..." opět bylo co utírat...

"Zavolám ti." řekl jenom.

"Dobře..." kývla jsem a pevně ho objala.

"Slib mi, že neuděláš žádnou blbost!" vzal mě za tváře.

"Slibuju." zašeptala jsem a vzala si těch pár věcí, co jsem si před několika týdny přivezla. A teď se vracím zpátky domů...

***

"Chelsea... Holčičko moje... Nechceš na víkend přijet? Už jsme tě dlouho neviděli..." mumlala mamka.

"Možná to nebude špatný nápad..." přiznala jsem, ale že by se mi tam chtělo jezdit...

"Odpočineš si od práce a od všeho..." usmívala se do telefonu. "Popovídáš si s maminkou..." mluvila dál.

"Dobře, přijedu na návštěvu, ale jenom na jeden den!" určila jsem si podmínky a ona nebyla proti... Byla šťastná, že mě opět uvidí...

Když jsem dojela uhodil mě do nosu Charleyin parfém.

Kde je ti konec... Tolikrát jsem jí volala... A ani jednou to nezvedla... Lehla jsem si na její půlku postele a vdchovala její vůni. "Charley... Kde jenom jsi..." po tvářích se mi opět rozlily slzy. Zkontrolovala jsem šatník, ale nic tam nebylo kromě mých věcí...

Probudil mě ostrý tón vyzvánění. "Chelsea?!" ozvalo se na druhé straně.

"U telefonu..." Zamumlala jsem a podívala se na hodiny. 11 večer.

"Tady Harry... Napadla mě jedna věc... A možná na to přistoupíš... Můžu se stavit?" z jeho hlasu byl slyšet úsměv.

"Jo, klidně... Jsem u sebe... Tak potom zazvoň..." řekla jsem ospale a típla to. Zvedla jsem se z postele a odšourala se do kuchyně. Do té doby, než ten pošuk přijede mám tak hodinu... Možná bych si mohla upéct pár sušenek... Nebo muffinů? Nebo radši obojí... Zítra na cestu do auta. Zrak mi padl na kuchyňskou linku, kde byl dopis od Charley.

"Ne, ještě na to nejsi připravená..." řekla jsem sama sobě a dopis šoupla do šuplíku k ostatní korespondenci. A abych na to nemusela myslet, pustila jsem se do toho pečení. Harry přišel zrovna, když jsem doumývala nádobí, takže si to skvěle načasoval. A já mu jenom děkuju...

"Bavil jsem se s mojí sestrou a říkal jsem jí o naší situaci. Jestli ti to teda nevadí..." spustil hned po pozdravu.

"Ne, v pohodě..." ujistila jsem ho.

"Dobře, napadlo nás jedno řešení a nemyslím si, že je špatné..." nedechl se. "Páni, co pečeš?" usmíval se na všechny strany, až jsem se musela usmívat taky. Byl jako dítě... "Se podívej..." pokynula jsem mu k troubě.

"Mňam!" kousl se do rtu. "Moje oblíbené..." oči mu zářily jako hvězdy na nebi.

"Tak co vás teda napadlo?" zeptala jsem se nedočkavě, protože už mě to fakt hryzalo a tuhle situaci chci mít hodně rychle za sebou... Celkově tohle období!