I'am lesbian, sorry...

13. (vyprávění)

"Tohle jsou věci, které by si partnerky nemusely říkat, ale já chci, abys věděla celou story od té doby, co jsem tě poprvé viděla, protože věř nebo ne, otočila si mi život vzhůru nohama. Tak, aby byl v souladu s tím tvým. A já jsem ti za to děsně vděčná!"

***

"Proč pořád utíkáš?" ozvalo se za mnou. Celá jsem ztuhla.

"Protože pospíchám." zamumlala jsem a natáhla jsem na sebe tepláky. "Mám ještě něco na práci, víš?" usmála jsem se. Teď byl mnohem hezčí, než včera večer, nebo možná i dneska ráno...

"Dej mi číslo." dožadoval se. Sakra...

"To myslíš vážně?" zvedla jsem obočí.

"No jasně. Já nedělám úlety." vzal si telefon a podal mi ho. Naťukala jsem tam tedy falešné číslo, protože fakt nemám náladu na to, aby mě otravoval nějaký kurevník. Hned mě, ale prozváněl... Tak jsem se sebrala a utekla. No jasně chlape... Dam ti svoje číslo... Na chodbě jsem sbalila Joshe nasoukala jsem ho do auta a jela k němu.

***
"Tak co?" zeptala jsem se ho u něj, když jsem mu vařila čaj proti kocovině. Já se nikdy neožeru... Vždycky mě někdo dostane dřív, než to stihnu...

"Co co?" nechápal a koukal na mě zabalenej do deky s hrnečkem čaje.

"Britney?" zvedla jsem v obočí...

"Víš... Něco jsem si uvědomil. Ona je sice pěkná, ale hloupá... Freya je hezčí... A má sexy zadek. A hlavně, mozek..." usmíval se. "A co ty?" sledoval mě, jak si beru svůj oblíbený ovocný čaj a sedám si naproti němu. Zvedla jsem dva prsty. "Sea... Ne, to ne." mračil se. "To jsi jakože lepší, než já? Já jednou a ty dvakrát? S kým? Koho si klofla?" smál se.

"Pamatuješ si takovou tu roztomilou nevinnou kočičku, která se kolem mě minule motala?" usmívala jsem se.

"Znovu?" Zavrtěl hlavou. Jen jsem pokrčila rameny.

"Dokonce si mě sama odvedla, zrovna, když jsem chtěla jít za Jasonem..." upila jsem a také se zabalila do deky. Pršelo a tohle byl nejlepší způsob, jak strávit dopoledne.

"A druhý úlovek?"

"Chris. Viděla jsem ho tam poprvé... Donutil mě tam zůstat přes noc a ráno mi vzal telefonní číslo..." zasmála jsem se.

"Bože... Trapák..." otočil oči v sloup, ale taky se smál.

"No... Hádej, co jsem sehnal!" zasmál se a zvedl se.

"No, to by mě zajímalo." ušklíbla jsem se.

"Dva lístky na Victoria's secret fashion show! Dneska večer! Jdu tam s Freyou. Jdeme se na tebe podívat." potutelně se šklebil.

"Oh... Jaká pocta pro mě." otočila jsem oči v sloup.

"Si blbá... Víš co? Jeď domů ty nevděčná mrcho." hodil po mě polštář. Já jsem rychle dopila čaj a se smíchem jsem vyběhla do deště.

"Chcípni!" zařvala jsem na něj a potom odjela k sobě domů.

***

Dneska další show. Mě tahle práce prostě baví... Navíc za hodinu mám být ve studiu a budeme fotit novou kolekci spodního prádla. Takže rychlá sprcha, depilovat a mužů vyrazit.

***

"Chelsea! Uvolni se trochu!" křičel na mě fotograf. A tak jsem zavřela oči a vydechla jsem všechen vzduch. Jakmile jsem je otevřela dá se říct, že jsem se plně věnovala své práci. "To je ono... Super! Ještě jednou!" volal znovu Piere. A to mě potěšilo. Měla jsem radost, když jsem věci dělala dobře. "Konec lidi! Chelsea, byla si skvělá! Uvidíme se večer na molu." dostala jsem pusu na čelo a šla jsem do šatny. Sundala jsem ze sebe všechno prádlo a dala si dlouhou sprchu. Běžně se tady nesprchuju, ale protože hned potom budu muset vyrazit na molo... Nic jiného mi nezbývá.

***

"Věděl jsem, že se ještě uvidíme!" ozvalo se za mnou, když jsem popíjela kafe v suterénu areálu. Kurva. Lekla jsem se až jsem si polila ruku.

"Jo... Nejsem z toho zrovna odvařená..." utírala jsem si popálenou ruku.

"Máš pravdu... Jsi opařená..." vzal vlhký, krásně studený, božsky vonící ubrousek a přiložil mi ho na ruku. "Co tu děláš?" zeptal se potichu, až mi přejel mráz po zádech. Byl tak moc blízko...

"Pracuju." zamumlala jsem. "A ty?" vytrhla jsem ruku z jeho sevření. "Díky." na kávu už jsem neměla takovou chuť.

"Nápodobně..." usmál se.

"Chelsea! Odjezd!" přišel Piere se všema možnýma taškama.

"Tak se měj." usmála jsem se a zvedla se. Vzala jsem si svoji tašku a chystala se odejít.

"Chelsea? Zavolám ti." usmál se Chris a odešel. Jo, zavoláš... Jen jsem se ušklíbla a běžela za Pierem. Jakmile jsem dosedla už mi zvonil mobil. Neznámé číslo. Mhm...

"Tyndall, prosím?"