I'am lesbian, sorry...

38.

"Ahoj." usmála jsem se a automaticky se zvedla.

"Pojď si sednout." uvolnila jsem jí místo. A šla jí nalít Charleyino pití.

"Tohle vypij, pomůže ti to na hlavu." řekla jsem s úsměvem a sáhla ji na čelo.

"Je ti dobře?" zeptala jsem se.

"Líp by mi bylo s tebou..." zamumlala celá skleslá... A já se podívala na Charley. Všichni 3 jsme to přešli bez poznámky, ale Charley cukaly koutky.
"Co je tohle?" zeptala se a míchala brčkem zelenou směs.

"Je to proti bolesti hlavy... Celkově proti kocovině" usmála se Charley.

"A s večeří počkáme na všechny, jestli ti to nevadí..." usmála jsem se.

"Ne, v pohodě..." usmála se. Nemohla jsem si nevšimnout, jak se pořád dívá po Charley. Schválně jsem je nepředstavila... A Charley to pochopila. Když zrovna Charley něco vykládala, sledovala jsem Laru a usmívala se. Sledovala Charley, jako svatý obrázek.

"Chelsea... Posloucháš mě?" mával mi před obličejem Josh.

"Promiň co?" zasmála jsem se.

"Mluvili jsme o bobové dráze..." s úsměvem nade mnou zavrtěl hlavou.

"Ahooj!" řekl Jason přichcíple a Charley mu přišoupla skleničku. "Povinně vypít!" dodala jsem.

"Um... Mňam! Je to dobrý... Jako vždycky..." olízl se.

Další přišla Michel. Také dostala skleničku, i když jsem měla chuť ji otrávit.

"Tak co svatba Chelsea... Už to máte s Charliem vyřešené?" zeptala se se sarkasmem v hlase.

"Ještě ne tak úplně... Pořád nám chybí datum, ale to doladíme..." usmála jsem se.

"A to tě nechá jenom tak tři dny bez dozoru na festivalu?" opět se zeptala.

"No jasně... Máme k sobě důvěru... Navíc... Nemáme před sebou co skrývat..." pokrčila jsem rameny... "Nebo snad máme?" podívala jsem se na Charley a natáhla k ní ruku.

"Ne... Věřím ti..." svoji ruku natáhla ke mě a propletla si se mnou prsty. Výraz Michel, když ji to došlo, byl k nezaplacení... A Lara opět rudla...

"Ty prstýnky k vám sednou. Obě dvě jste to vystihly..." usmíval se Josh.

"Vy spolu..." mumlala Lara...

"Ano..." usmála se Charley a sedla si pode mě, takže já jsem seděla na ní.

"A teď jdu Harrymu oplatit tu sobotu." rozhodla jsem a zvedla se. "Pomsta bude sladká!" vyběhla jsem ke mě do ložnice.

"Vstávej, dělej! Notak, Harry... Máme hlad... Honem! Dělej, ,nebo ti to všechno sníme!" skočila jsem na postel a začala s ním třást. Shodila jsem z něj peřinu.

"Ne... Bolí mě hlava..." zamumlal.

"Na to mám taky lék!" shodila jsem ho z postele.

"Dobře, hodim sprchu a jsem tam..." zamumlal a začal se zvedat.

"Za 15 minut v kuchyni." zakřičela jsem na celý pokoj.

"Můžeme nandavat!" zavelela jsem celá udýchaná, když jsem doběhla do kuchyně.

Charley jen kývla a s Joshem začali nandavat na talíře. Po nápoji nám bylo všem naprosto dobře a když Harry dopil svoji dávku, tak se mu žaludek po 10 minutách taky uklidnil.
"Je to výborný... Kdo to vařil?" byla první otázka.

"Josh a Chelsea..." ujala se slova Charley.

"S Charley..." dodali jsme s Joshem jednohlasně a hned jsme se rozesmáli.
"Každopádně se Vám to povedlo..." usmála se Lara na Charley.

"Díky.." odpověděl Josh za nás.

***

"Tak jo... Já už pujdu... Bylo to super lidi... Jo a Chelsea... Nepočítej, že se na další 3 roky někam zdejchneš... Příští rok jedeme znovu..." podíval se na mě Jason pohledem, na který se neprotestuje.

"Uvidíme, jak to budeme mít doma..." usmála jsem se a šla ho vyprovodit ke dveřím. Tam jsem dostala letmou pusu a velké objetí.

"Ahoj!" zakřičel naposledy a po hřmotném pozdravu z kuchyně jsem za ním zavřela.

"Je to strašný... Další rok za námi..." povzdechla jsem si a sedla si opět na Charley.

"Už se těšim domů..." zašeptala a já se jenom usmála.

"Můžeme klidně dneska zůstat tady..." pokrčila jsem rameny.

"Ještě musíme doprobrat tu svatbu... A musím tě ukecat, aby sis vzala šaty..."

Já si jen povzdechla. "Do obleku mě nedostaneš..." zachraptěla jsem a všichni se rozesmáli.

"To ani nemám v plánu... Věř mi..." mrkla na mě. Radši jsem se zvedla a všechno nádobí nastrkala do myčky, kterou jsem rovnou zapnula.

"Mužem jít někam zapařit a tentokrát už s náma půjde i Charley..." rozhodl Josh.

"Já ti nevím... Pouštěj babičky do klubů?" zvedla jsem obočí a ušklíbla se.

"Myslela jsem, že přes tohle už jsme se dostaly..." řekla místo toho Charley.
"Vždyť já nic neříkám..." zvedla jsem ruce na obranu.

Krásnou druhou adventní neděli. Omlouvám se za zpoždění, ale teď nějak nebyl moc čas... Tak je to tu se zpožděním ^^