Everything Is A Joke

7. Kapitola

Zamračeně jsem zírala na obrazovku notebooku. Přišlo mi několik ne zrovna milých zpráv od Sarah, v nichž mi slibovala její návštěvu, pokud se od Christmase nebudu držet dál. Měla jsem chuť se hystericky smát. Co si ta holka sakra o sobě myslí? Christmas nebyl její kluk, dokonce jsem měla veliké pochyby o tom, zda by zrovna o Sarah nebo kohokoliv jiného z bloncek stál, ale ona se chovala, jako by ho vlastnila.

Především má mysl ale nedokázala vstřebat fakt, že ty opálené blondýny, které mají v hrsti miliony obdivovatelů, toužících vyrazit si i přes veškerou jejich vypatlanost s nimi na rande, na mě žárlí. A přitom jsem o Christmase ani neprojevila zájem. Bylo snad něco špatného na tom, že jsem přistoupila na jeho hru? Kdybych byla kluk, nikomu by to nevadilo ani mu to nepřišlo zvláštní. Ale jelikož kluk nejsem, každý si myslí, že ho chci jen sbalit. Tak divná zase nejsem, abych takhle nějakého kluka balila.

Zatřepala jsem hlavou a zaklapla obrazovku notebooku. Protáhla jsem se a zívla. Bylo krátce po půl osmé. Najednou se ozval nepříjemný zvuk, jak mi zakručelo v žaludku. Krátce jsem se zasmála.

"Vydrž, už jdu k lednici," zašeptala jsem směrem ke svému břichu. Otevřela jsem dvířka a nechala se ovanout příjemným chladem vycházejícím z lednice. Vyndala jsem si salát s masem a během několika minut ho snědla.

"Dobrou noc," usmála jsem se na rodiče, když jsem procházela obývákem. Popřáli mi nazpátek a svou pozornost navrátili zpátky k plánům dovolené. Už od srpna se rozmýšleli, kam pojedeme na Vánoce. Každý rok jsme jezdili na hory a rodiče pokaždé dlouho uvažovali, než zvolili cílovou destinaci našeho pobytu. Mě z jejich dlouhých porad na toto téma vynechali, za což jsem jim byla neskonale vděčná. K mé spokojenosti stačil sníh a lyže a bylo mi jedno, jestli se nacházíme několik metrů od domova nebo tisíce kilometrů pryč z naší země.

Vysprchovala jsem se, převlékla do pyžama a vyčistila si zuby. Z nočního stolku jsem vyndala knížku a ponořila se do děje. Snažila jsem se nemyslet na události dnešního odpoledne a věci, které jsem si vyslechla.

Brzy se otevřená knížka nacházela na mém spícím obličeji.

✿ ✿ ✿ ✿ ✿

Zamrkala jsem. Vedle mě se ozývalo nepříjemné pípání budíku, kterému jsem udělala rychlou přítrž. Vypnula jsem ho, vstala a ospale se vydala do koupelny. Probudit mě dokázala až studená voda tekoucí po mém těle. Pravděpodobně bylo zbytečné sprchovat se večer a následně i ráno, ale mně to nevadilo.

Za půl hodiny jsem stála v dlouhém červeném svetru, tmavých džínách a černých teniskách před svým domem a čekala na Charlie. Objevila se během pár vteřin s velkým úsměvem na tváři.

"Co je?" zeptala jsem se nevzrušeně.

"Zajímá mě, jak ti to Christmas oplatí," spiklenecky na mě mrkla, načež jsem v duchu zasténala. Znovu jsem si vzpomněla na kecy, které značně podkoply mé sebevědomí. Kašli na ně, Winnie. Můžeš si dělat, co chceš. Nezáleží na nich. Nebo ne tobě. Ony čtyři věty jsem si stále tiše opakovala s cílem stát se odhodlanější. Podařilo se. Do třídy jsem vešla se značně lepší náladou a Charlie v patách. Již jsem se nesoustředila na bloncky, ale má mysl byla plně zaměstnána ostražitým pozorováním okolí. Nechtěla jsem udělat Christmasovi radost a nechat se napálit, ačkoliv mi bylo jasné, že se to pravděpodobně stejně stane.

První hodinu jsem měla hned to štěstí sdílet ji s Christmasem, takže jsem se mohla rovnou rozloučit s vědomostmi, které by mi mohla tato hodina poskytnout. Přesně se zvoněním se do třídy vřítili všichni studenti včetně jeho a za nimi i profesor. S tichým zaúpěním jsem zjistila, že Christmas sedí přímo za mnou.

Jakmile začal profesor se svým výkladem, střídavě jsem střílela pohledem po sedícím za mnou a tabulí. V prvních dvaceti minutách hodiny jsem napočítala přes dvacet pět otočení dozadu. Už se tolik nedivím, proč si někdo myslí, že se mi Christmas líbí. Muselo to vypadat opravdu komicky. Byla jsem smířená s faktem, že si toho všiml, což mi dokázal i lístek, který mi v polovině hodiny přistál na stole.

Bojíš se, co? Neboj, jsem každopádně gentleman... dělám žerty se vší galancí.

Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. Chlapec sedící za mnou měl každopádně ego značně větších rozměrů než obyčejný smrtelník. Odbyla jsem ho krátkým vzkazem, načmáraným na druhou stranu papírku, hozeným elegantním obloukem směrem k jeho lavici.

Gentlemany žeru. Takže ty jím asi nebudeš...

Já jsem se možná ovládla, ale on to už nedokázal. Ačkoliv se snažil být tichý, jeho smíchu si všiml i profesor. Ráznými kroky došel k jeho lavici a opřel se o ni. Upřel na Christmase káravý pohled.

"Pokud se vám zdá jednoduchost toho příkladu až k smíchu, byl bych rád, kdybyste nám ho vypočítal," ukázal k tabuli a pomalu se vydal ke katedře. Christmas za ním. Zatímco psal na tabuli, cítila jsem, jak mě někdo pozoruje. Po pootočení mé hlavy doprava jsem spatřila Sarah, propalující mě nenávistným pohledem.

✿ ✿ ✿ ✿ ✿

"Ahoj zlato," pozdravila mě má matka, když jsem zavřela domovní dveře a sundala si boty.

"Dnes nejsi v práci?" zeptala jsem se překvapeně.

"Ne ne, pracuji z domova," odvětila s úsměvem. Moje máma už dělala několik let šéfredaktorku jednoho časopisu a zatímco někdy zůstávala v práci dlouho do večera, jindy zase byla celý den doma a pracovala jen za pomoci svého notebooku. Chápavě jsem přikývla a s úsměvem šla do svého pokoje, když mě její hlas v polovině schodů zastavil.

"Už mám hotové vše, co jsem potřebovala. Nechceš si zajet někam do centra na kávu nebo do nějakého obchodu?" zakřičela, aby měla jistotu, že ji uslyším až na schodech. Na tváři se mi objevil velký úsměv. Zacouvala jsem dozadu a nakoukla do obýváku, kde se má matka nacházela.

"Ráda," odpověděla jsem popravdě, načež se na její tváři taktéž objevil úsměv. Už dlouho jsme si samy nikam nevyrazily a proto to byla příjemná změna. Vyběhla jsem do pokoje s úmyslem se převléknout, protože venku vykouklo slunce a bylo značně tepleji než ráno. Zrovna jsem si svlékala svetr, který jsem chtěla vyměnit za šedivé triko, když ticho v pokoji protnulo tříštění skla. Odhodila jsem svetr na postel a vystrašeně se rozhlédla kolem sebe.

Můj zrak padl na šedivý kámen, na němž se vyjímalo velké růžové písmeno S.

Konečně :D. Bohužel, dnes ještě není kapitola z Christmasova pohledu, ale nebojte se, rozhodně brzy bude ;). Tahle část je věnovaná Stories_by_Maii jako díky za nominaci v soutěži o nejlepší autorku :*. Moc si toho vážím ^^, ačkoliv se na to opravdu necítím ;). Ale stejně mě to opravdu potěšilo❤️.

Bye bye, sweethearts!