Everything Is A Joke

35. Kapitola

Čekala bych, že o svátcích bude sranda. Tak to přece bývá, když máte tolik volného času, který můžete trávit s přáteli. Se seriály je sranda, v kině, s alkoholem... Je tu spoustu možností, jak se pobavit. Ale že bych se mohla o Vánocích zasmát nad tím, jak se snažím mámě vysvětlit, proč mám vlasy jak oblohu na dětském výkresu, to mě nenapadlo. A není se čemu divit, ono se to totiž nestalo.

Celý den jsem se uklidňovala tím, že Christmas přece není tak pitomý, aby tam přimíchal něco, co by pak nešlo vůbec smýt. Snažila jsem se nedbat na to, že proti mému tvrzení hrál fakt, že jsem se o to minimálně hodinu pokoušela a nepřineslo to žádný výsledek. Kolem osmé večer jsem už měla tu nejhorší krizi, kdy bylo mým plánem Christmase tentokrát opravdu zabít, za sebou. Ale pak se vrátila má matka a naše přivítání vypadalo asi takhle:

"Ahoj, zlato."

"Ahoj, mami."

Chvíli bylo ticho jako v hrobě. To ostatně byla destinace, do níž jsem se pravděpodobně chystala na dovolenou. Čas odletu jsem hádala tak za jednu až dvě minuty. Letenku jsem už měla zamluvenou a zbývalo jen počkat, až mi ji máma vydá.

"Zlato?"

"Mami?"

"Já vím, že se o ten časopis, na kterém celé ty dny pracuji, moc nezajímáš. Ale sem tam si nějaké číslo prolistuješ, ne? Míváme tu výtisky poházené po celém domě. Musíš občas zahlédnout aspoň obálku."

Zase to mlčení. Zdálo se mi, že mi obličej přímo hoří, musela jsem být celá červená. Hodí se modrá k červené?

"No, to zahlédnu. A abych vzdala hold tvé práci, i si je občas přečtu."

Už jsem se myslím zmiňovala o tom, že moji rodiče nekřičí. Nejen na sebe navzájem, ale ani na mě. Takže v tomhle případě to nebylo ticho před bouří. To ticho byla bouře.

"A můžeš mi prosím pěkně říct, v jakém čísle jsme měli jako tip na zimu obarvení vlasů à la mořská panna? Myslím, že pár lidí zítra přijde o práci."

Přemýšlela jsem nad tou nejvhodnější odpovědí. Vysvětlit jí, že jeden můj praštěný spolužák mi dal k Vánocům šampón, do kterého přimíchal cojávím asi nějakou barvu na zeď? Vymyslet si, že jsem koupila v obchodě něco úplně jiného, než jsem plánovala, a nevšimla si toho?

Nakonec jsem si vybrala ještě docela jinou možnost.

"Listopad tohohle roku, strana dvacet čtyři, Jak na Vánoce ozvláštnit nudný vzhled," vyhrkla jsem a dala se na zbabělý útěk.

A tak jsem po zbytek večera ležela v posteli, zabalená do dvou tun dek, neboť v pokoji byla zima jak v náruči sněhuláka. Sledovala jsem jeden film za druhým, obdivovala krásné, lesklé vlasy hereček - častokrát i herců - a snažila se přijít na nejlepší možnou pomstu, kterou nadělím já jako dárek Christmasovi. A světe, div se, ta modrá barva mi asi ještě nestihla proniknout do mozku a mě něco skutečně napadlo.

✿ ✿ ✿ ✿ ✿

"Winnie! Pohni s tím kakaem!" okřikla mě Charlie z obýváku. "Nemáme na tebe celý den!" To byla lež. Byl pátek dopoledne a Audrey se po dlouhém vybalování a ještě delším spánku rozhodla, že konečně má nějaký volný čas a stráví ho tedy štědře se svými kamarádkami - jinak řečeno důvodem, proč sem na vánoční prázdniny vůbec přijela. Pokud nebylo o něčem pochyb, tak o tom, že já a Charlie budeme na nohou třeba dalších dvacet hodin, jestliže to znamená moct se bavit s Audrey.