Everything Is A Joke

39. Kapitola

"Hej, hej vy dva!" zařvala Charlie z plných plic, a dokonce se přitom zvládla neuchechtnout, nezakoktat a neznít jako zfetovaná kočka, jíž někdo šlápl na ocas. Zdálo se, že to, co vidí, ji dokázalo vytrhnout ze šťastně opileckého stavu.

Byla jsem zvědavá, co mé kamarádce tak vadí na tom líbajícím se páru, jenž se tam soudě dle jejích slov nacházel, ale zároveň jsem si také byla jistá, že to nemůže být ani zdaleka tak úžasné či zajímavé jako chuť Jaceových rtů. A i když jsem od nich nakonec ty své odlepila, neměla jsem čas šmírovat nějaké jiné lidi při jejich projevech lásky. Teď jsem se musela topit v jeho modrých očích. Věřte mi. Musela.

"Hele, necháte toho? Kazíte tady Winnie její polibek s tím šarmantním a sarkastickým a zlomyslným namakaným blonďákem," zahradu znovu proťal Charliin křik, tentokrát snad ještě hlasitější. Na její slova jsem reagovala následovně, přesně v tomhle pořadí: nejdříve jsem se podivila, že myslí na to samé jako před pár desítkami minut já. Namakaný blonďák. Poté jsem celá zrudla, což ostatně nebylo nic nového, nedivila bych se, kdyby mé tváře začaly nabírat tuhle barvu i při vyslovení slov 'strom' nebo 'sklenička'. A pak jsem své pozornosti konečně dovolila, aby se upnula na něco jiného než na Jace, přestože jsem to nedělala ráda. A také jsem toho okamžitě zalitovala.

Když jsem se totiž otočila od toho "šarmantního a sarkastického a zlomyslného namakaného blonďáka", pár, na který Charlie celou dobu volala, se od sebe odtrhl také. A ačkoliv bych obě osoby dokázala identifikovat i bez toho, teď tu aspoň nebyl prostor pro pochybnosti a prošení svého mozku, aby to malé množství alkoholu nezveličoval a přestal si ze mě okamžitě utahovat.

Nebyla jsem schopná slova. Vlastně ani nevím proč. Šok? Znechucení? Šok? Zmatenost? Možná... šok? Všimla jsem si ovšem, že nejsem jediná. Jace, který se taktéž začal věnovat něčemu jinému než jen mně - jaká škoda -, také mlčky sledoval dva lidi před sebou, a když jsem na něj krátce pohlédla, usoudila jsem, že se buď rozesměje, nebo půjde mlátit hlavou o strom. A Charlie se zjevně rozhodla, že když je bude tiše propalovat pohledem, možná to bude účinnější než řev.

Naštěstí se slova ujal jeden z těch dvou magorů, kteří na nás do té doby také jen vyjeveně zírali, takže mezi námi všemi nevzniklo dlouhé ticho. To by zajisté bylo trapné. Určitě mnohem trapnější než celá ta situace. "Cože? Já jsem," z úst idiota se ozvalo škytnutí, "já jsem propásl jejich první pořádné sblížení? Po tom, jak jsem je přímo dokopal k tomu, aby se dali dohromady, se ani nedočkám toho hollywoodského konce?"

Jakkoliv byla situace nepochopitelná a nutila mě zírat v němém úžasu a překvapení, nemohla jsem si odpustit krátce, ale trefně poznamenat: "Také jsi nás skoro dokopal k tomu, abychom spolu nebyli."

Hnědovlasý idiot se chtěl zjevně bránit, ačkoliv si ani jen nedokážu představit, jaký by byl jeho argument, ale druhá a poslední členka klubu "Šok desetiletí" se konečně přihlásila o slovo. Nejdříve si teda odkašlala, protože se zdálo, že v hlavě stále něco promýšlí. Posléze z ní vypadlo: "Počkat. Tohle je Christmas?" A já pochopila, že ať byla členkou v jakémkoliv imaginárním klubu, i ona se teď zdála být překvapená.

V ten moment jsem opravdu čekala, že se někdo z nás začne hystericky smát. Krásně by se to tam hodilo a možná by celá ta situace přestala být cítit jako telenovela. Místo toho se Christmas obrátil na děvče, jemuž ještě před chvílí hledal kazy v zubech jazykem, a opilecky se uchechtl. "A ty jsi prosím kdo, že znáš mé jméno? Nemyslím si, že jsem se ti... že jsem se ti představoval."

Tahle skutečnost se sice dala odhadnout dle předchozí repliky herečky v novém trapném seriálu "Pojďme donutit své přátele užasle zírat", ale slyšet ji takhle potvrzenou mě stejně přimělo obrátit oči v sloup tak mocně a prožitě, jak ještě nikdy předtím. Christmas byl nalitý už když jsme se s ním bavili, ale kolik toho sakra za tu dobu stihla vypít ona, že to vyústilo v tohle? Měla bych si najít novou kamarádku, tahle na mě nejspíš může mít špatný vliv.