Everything Is A Joke

13. Kapitola

Netrpělivě jsem sledovala učitelku, jak píše na tabuli jména důležitých osob. Proč či jak důležitých, to jsem netušila, protože při jejím drmolení a mé nepozornosti si z dnešní hodiny nešlo nic odnést. Hlasitě jsem si povzdechla, až se pár lidí sedících přede mnou otočilo. Na chvíli se na mně zastavila pohledem i učitelka, ale nakonec jen zklamaně zavrtěla hlavou a pokračovala ve výkladu.

Na lavici mi se skoro neslyšitelným žuchnutím přistál zmuchlaný bílý papírek. Nezaregistrovala jsem směr, kterým přiletěl, ale bylo jasné, že nepocházel od nikoho jiného než od Charlie. Snažíc se nevzbuzovat pozornost jsem ho rozbalila a podívala se, co mi chce sdělit.

Počkej, zbývá jen chvíle. Vajíčka máš?

Líně jsem si do ruky vzala tužku a napsala odpověď. Mé oči se zaměřily na Charlie a ruce jí vysokým obloukem poslaly papírek zpět. Byla jsem nervózní, ale také nedočkavá. Všechno se to točilo jen kolem načasování. Nesměl nás nikdo vidět. Radši jsem si ani nechtěla představit ten průšvih, kdyby nás někdo chytil. Výmluva, že potřebuji obrátit skóre ve svůj prospěch a tohle je jen malý žertík, by asi neobstála.

Hele, pokud nás chytěj, svedu to na tebe.

To stálo na dalším vzkazu, který jsem od Charlie obdržela a byla tím vytrhnuta z úvah o možných trestech. Jen jsem nad tím dala oči v sloup a přepsala slovo 'chytěj' na 'chytí', neboť jeho předešlý tvar mě iritoval. Další papírek už mou lavici neopustil, protože vyučující si zjevně všimla zvýšeného počtu věcí létajících vzduchem a tak nás každou chvíli kontrolovala.

Otravné ticho, kdy všichni doslova napínali uši, aby zaslechli aspoň pár slov, přerušil zvonek. Tím nás osvobodil z dnešní poslední hodiny. Poslední pro Charlie a pro mě. Ostatní museli svůj mozek zatížit ještě novou látkou z literatury.

"Tak co, vypadneme?" zeptala se s očekáváním má kamarádka, když ke mně došla. Rozhodně jsem přikývla a obdařila ji tím nejzlomyslnějším úsměvem, jaký byla má pusa schopna vytvořit.

"Tak do toho," uchechtla se, ale rázem se její výraz proměnil do bolestného. Zapřela se o mé rameno a společně jsme kulhaly k nejbližší učitelce. Naštěstí to byla jedna z mírnějších příšer, které naše škola zaměstnávala, takže nás s ustaranou tváří propustila a řekla mi, že mám na Charlie dávat pozor. Ta se držela za břicho ještě několik minut, dokud jsme nebyly venku.

"Dobrý herecký výkon, skoro jsem ti to až uvěřila," poznamenala jsem s ironickým úsměvem, "předváděla jsi, že máš krámy, ne?" Snažila jsem se zůstat vážná, ale po zahlédnutí jejího zamračeného obličeje jsem stejně dostala záchvat smíchu.

"Dostala jsem střevní chřipku, ty ignorante nevážící si mého talentu," odvětila s vyšpulenou pusou, pokoušejíc se hrát uraženou.

"V tom případě se nediv, ono si není moc čeho vážit," ušklíbla jsem se, načež se mé rameno dočkalo srážky s její pěstí. Ani jsem se nepokoušela předvádět bolest, protože i mouše prolétající kolem nás muselo být jasné, že jsem žádnou fyzickou újmu neutrpěla. Loudavým krokem jsme se přemístily k lavičce, která byla schována pod stromy a nebylo na nás tedy vidět. S jistou dávkou napětí jsme čekaly, až studenti končící tuto hodinu opustí školní prostory. Když se tak za několik minut stalo, vylezly jsme s Charlie z našeho úkrytu a zamířily si to k parkovišti. Nikde už nebyla ani noha, takže jsme si spokojeně oddechly.

"Jaký je jeho auto?" ozval se hlas vedle mě. Charlie zrovna vytahovala z mé tašky růžový sprej a ruličku toaletního papíru. Možná nebyla dobrá herečka, ale její schopnost neslyšně krást byla na vysoké úrovni.

"Černý," pokrčila jsem nezaujatě rameny. Ona mi darovala ohromený pohled a nechápavě si poklepala rukou na hlavu.

"Děláš si srandu? Černý? To je celý tvůj popis?" rozhodila rozhořčeně rukama. Mávla jsem rukou ve snaze uklidnit ji.

"Já ho poznám, buď v pohodě," ujistila jsem ji a začala s prohlížením přítomných aut. Dlouho jsem rozmýšlela a nakonec jsem svůj prst namířila na nedaleké vozidlo, přibližně odpovídající mým vzpomínkám.

"To je ono," dodala jsem, aby pochopila. Charlie se k němu nejistě přiblížila a pořádně si ho prohlédla.

"Asi máš pravdu," přitakala, ačkoliv já jsem netušila, z čeho tak soudí. Ale to teď bylo vedlejší. Podívala jsem se na ni a škodolibě se usmála. Úsměv mi opětovala. Obě jsme věděly, co to znamená. Teď nebo nikdy.

Měly jsme co dělat, abychom se k tomu autu rozjařeně nevrhly. To by asi nebylo zrovna nenápadné. Jakmile jsme stanuly vedle něj, vytáhla jsem ze své tašky ještě vajíčka a položila je na zem, aby byly při ruce. Charlie mezitím protřepala a otevřela růžový sprej. Najednou, když už jsme měly vše připravené, jsem si tím nebyla tak jistá. Možná jsme zašly příliš daleko.

"Dobrý Winnie, vždyť to stačí umýt. On to vezme s legrací," poplácala mě má kamarádka a spolupachatelka po rameni, když si všimla mých třesoucích se rukou. Nervózně jsem polkla, ale přikývla.

"Chceš začít?" nabídla mi. Souhlasila jsem, a tak byla do mých rukou vložena připravená růžová barva. Jako by mi dodala na chvíli ztracenou jistotu. Ten nepříjemný pocit pominul a já se zase cítila nadšeně. Už jsem na nic nečekala a zmáčkla vrchol spreje. Na autě se začala rýsovat růžová čára, která mi vytvořila úsměv na tváři. Charlie se už také dala do ničení a to pomocí vajec. Plácala jedno po druhém na kapotu a smála se přitom jak pominutá.

"Ehm," odkašlala si náhle nějaká osoba za námi. Trhla jsem sebou a všimla si, že Charlie také. Obě dvě jsme strnuly na místě. Několik vteřin jsem se přemlouvala, abych se otočila. Když se mi to konečně povedlo a já spatřila člověka stojícího několik metrů od nás, mísila se ve mně úleva se studem.

"Bojím se zeptat, ale můžete mi vysvětlit, proč tu ničíte Batesovo auto?" ohromeně si nás prohlédl. Ten pátravý pohled jsem mu opětovala, ale spíš proto, abych získala čas na vymyšlení odpovědi.

"To je trochu složitý, Jacei. Víš, byla jsem pozadu a tak..." nevěděla jsem, jak pokračovat, když mi bleskla hlavou jeho věta. "Počkat. Říkal jsi Batesovo?" Na chvíli jsem zadržela dech a přála si, abych se jen přeslechla.

"Ano?" zmateně odpověděl, načež jsem se plácla rukou do čela. Charlie výrazně zbledla, protože jí také došlo, co to znamená.

"Sakra. Sakra, sakra, sakra. Takže není Christmase!" vyprskla jsem přidušeně a přidala k tomu pár nadávek. Byly jsme nahrané.

"Tak proto? Ehm, nedošlo vám, že Christmas asi tím autem už odjel, když mu škola skončila před hodinou?" ušklíbl se a já si v duchu dala facku. Ze samé radosti jsem si ani nezjistila, kdy dneska končí.

"Nerada vyrušuji tuhle důležitou debatu, ale někdo jde. Winnie, tohle sakra nedopadne dobře," vykřikla Charlie. Oba jsme se otočili na ni a pak směrem, kterým ukazovala. Ze školy k nám směřovala nějaká postava.

"Dělejte, svezu vás domů," přikázal Jace a dostrkal nás ke svému autu.

Během minuty jsme opouštěli školní parkoviště, všichni vyděšení jako snad nikdy dřív. Jediné, co tam po nás zůstalo, byla krabička od vajec.

Omlouvám se, dřív to nešlo. Snad se nový díl líbil :-*. Mimochodem, Winstmas značně vyhrává :D.

Vaše barablaho♥