Everything Is A Joke

4. Kapitola

Zbytek dne se stal jen nudným ubíháním drahocenného času. Většina výkladu bylo opakování z minulého roku a zadávání úkolů. Nezajímavých informací bylo mnohem více, než těch zajímavých. Vlastně jediná věc, která mě donutila při hodinách neusnout, bylo mé usilovné přemýšlení nad pomstou Christmasovi.

"To si Christmas vybral tu pravou," poznamenala Charlie, když zahlédla mé poznámky, na kterých jsem celou vyučovací hodinu pracovala. Byly tam důkladně popsány různé kanadské žertíky, vtipy a ostatní věci, které bych mohla použít.

"Nemá proti tobě šanci," zasmála se tiše, aby ji hlídkující profesorka angličtiny neslyšela.

"Většina holek by se na něj vykašlala a poštvala proti němu celou školu. Já nemám koho proti němu poštvávat, tak si musím vystačit s tímhle," vysvětlila jsem a pousmála se. Ač jsem se sebevíc snažila, na žádnou kloudnou odplatu jsem nemohla přijít. Všechno to byly blbosti a klišé, které si navzájem provádějí malé děti na táborech.

"Takže nezapomeňte, zítra nás čeká opakovací test!" upozornila nás učitelka na konci hodiny, snažíc se překřičet školní zvonek a aspoň maličko upoutat pozornost studentů. Ti to pouštěli jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. Jediný jejich cíl byl dostat se ze třídy, nejlépe v nejkratším možném čase.

"Kdybych se někdy chtěla stát učitelkou, bouchni mě něčím tvrdým po hlavě," požádala jsem Charlie s pobaveným úsměvem, "protože já bych tohle ignorování nevydržela. Snaží se nás něco naučit, ale veškerá snaha stejně přijde vniveč. Hrozná práce."

Charlie se zasmála a ironicky dodala: "Aby ne. Čtvrtina třídy si textuje s druhou čtvrtinou, polovina třídy spí. A pak je tam teda taky jedna holka, která celou hodinu vymýšlí, jak co nejlépe zesměšnit naprosto božího kluka. No, vysvětli mi logiku těch lidí." Poslední dvě věty způsobily mé zrudnutí.

"Ale on si začal!" vykřikla jsem jako malé dítě. Jakmile mi došlo, jak to muselo znít, uchechtla jsem se. "A teď mi pojď pomoct vymyslet, jak mu to nejlépe oplatit," udělala jsem na ni psí oči, nad čímž jen pobaveně zakroutila hlavou.

"Na tohle já nejsem ta pravá. Ale vím, kdo by ti mohl pomoci," na její tváři se objevil šibalský úsměv. Zatvářila jsem se nechápavě, ale pak mi to došlo.

"Audrey!" vykřikla jsem nadšeně, "stejně jsem jí hrozně moc už chtěla zavolat." Charlie přikývla. Domluvily jsme se, že se sejdeme v sedm večer u nás doma a zavoláme jí přes Skype. Poté jsme se rozloučily, protože já jsem mířila domů, zatímco Charlie měla ještě hodinu lekci na kytaru. Šla jsem pomalu a celou dobu se snažila vymyslet něco dobrého, čím bych Christmase dostala. Marně. Odemkla jsem domovní dveře a v předsíni si zula boty.

"Haló!" zavolala jsem do tichého domu. Nikdo se neozýval. Jen jsem nad nepřekvapivou informací pokrčila rameny a došla se k lednici. Vyndala jsem si z ní jablko a pokračovala dále v mé rutinní obchůzce domem. V pokoji jsem odhodila batoh a sundala si podkolenky, ve kterých mi začínalo být vedro. Z velkého psacího stolu, pokrytého různými papíry, propiskami a knížkami jsem vzala notebook a přemístila se do obývacího pokoje, což byla nejspíš nejrozlehlejší místnost našeho domu. Na světle šedivé stěně byla umístěna velká plazmová televize, okolo níž byly pověšeny různé fotografie. Pod ní se tyčila bílá skříňka s vázou. Kousek od televize stála velká šedivá sedačka se skleněným konferenčním stolkem. Protější stěnu zakrývala moderní knihovna. Také byl z obýváku nádherný výhled na obrovskou zahradu, který umožňovala velká okna. Celkově jsem tento pokoj měla kvůli jeho vzdušnosti a klidnému prostředí nejraději.

"Tak, co se dneska stalo?" zamumlala jsem si pro sebe s úsměvem a otevřela internetový prohlížeč. Dalších několik desítek minut jsem strávila surfováním po různých stránkách. Nakonec jsem se snažila vyhledat i nějakou inspiraci na dobrý žert, pomocí kterého bych to Christmasovi oplatila, ale nikde jsem nic použitelného nenašla. S povzdechem jsem notebook vypnula a položila ho před sebe na konferenční stolek. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly pár minut po čtvrté. Protáhla jsem se a jelikož jsem neměla nic jiného na práci, vydala jsem se uvařit večeři. Rozhodla jsem se pro maso s rýží. Pustila jsem si nahlas hudbu a začala s vařením. Pohupovala jsem se přitom do rytmu a broukala si tiše slova. Ke konci jsem slova už hlasitě vyřvávala a místo pohupování spíš skákala a máchala rukama okolo sebe.

"No né, ty ses nám nějak rozjela," ozvalo se za mnou najednou. Cukla jsem sebou a málem na sebe vysypala rýži. Otočila jsem se a spatřila Charlie, svíjející se smíchy nad mými pohybovými schopnostmi. Přidala jsem se k ní a smála se, až jsem celá zčervenala. Uvařené jídlo jsem nechala na kuchyňském pultu a přešla k Charlie.

"Já zapomněla, že víš, kde máme náhradní klíč," zasmála jsem se a Charlie přikývla. Pomalu jsme se dostaly až do obýváku.

"Tak, konečně se dozvíme, jak se má naše Audrey," řekla nadšeně, i když byl v jejím hlase patrný zároveň i smutek. Přitakala jsem a položila si notebook na natažené nohy, opřené o skleněný stolek. Rozklikla jsem ikonku Skypeu a podívala se na Charlie se slovy: "Připravená?"

"Připravená," přikývla rozhodně. Natěšeně jsem zmáčkla tlačítko videohovoru.

✿ ✿ ✿ ✿ ✿

"Takže, ještě jednou mi to vysvětlete," požádala nás Audrey s překvapeným, ale šťastným úsměvem. Měla na sobě černé tričko s jednorožcem a hnědé vlasy svázané do pro ni typického copánku na pravou stranu.

"Tady Winnie poprskala kávou naprosto nádhernýho novýho kluka, který má čistě náhodou ještě divnější jméno než ona," začala s velkým úšklebkem Charlie, "ten se na ni nenaštval, ale ani ji nikam nepozval. Řekl nějaký věci, který jsme vůbec nepochopily, a odešel. Další den na ni přichystal dost dětinský žertík, s vzkazem ve smyslu že se nudí a tak. Já prostě tvrdím, že s ní chtěl jen navázat kontakt trochu nezvyklým způsobem, ale Winnie mu to chce oplatit a nějak dokonale ho zesměšnit. Ještě jednou opakuji, Audrey, ten kluk je fakt boží." Audrey si mě nevěřícně přeměřila.

"Winnie, tvůj cíl je zesměšnit hezkého kluka? Jsi divná," konstatovala pobaveně, nad čímž jsem se usmála.

"Já vím. Ale on taky," upozornila jsem je trefně. Charlie s Audrey si vyměnily významné vševědoucí pohledy a obě dvě na mě upřely zrak. Charlie přímo a Audrey přes kameru. Viděla jsem na nich, že mi chtějí něco podstatného sdělit.

"Ty jsi divná, on je divný," promluvila jako první Charlie s připitomělým úsměvem.

Audrey na ni okamžitě ladně navázala s úplně stejným typem úsměvu: "Můžete být divní spolu."

Nová kapitola! Přiznávám, že není úplně akční, ale tak, přece to nemůže být žert v jedné kapitole, žert v druhé, žert v třetí...to by ve výsledku byla nuda :D. Každopádně vás chci upozornit, že teď budu kapitoly vydávat tak asi dvakrát týdně, především tedy o víkendu a taky vám chci poděkovat za neuvěřitelných 250 reads a 55 votes na !4! kapitoly ( teď už 5 ) :3. Jste úžasní!

Bye bye, sweethearts!