Everything Is A Joke

12. Kapitola

Winnie
Hodiny otravně tikaly a doprovázeny mým zběsilým klepáním tužkou tvořily jediný slyšitelný zvuk v místnosti. Nepřetržitě jsem očima provrtávala bílou stěnu před sebou, jako bych chtěla, aby mi sdělila svůj názor. Nesdělila.

Po necelých patnácti minutách jsem se naštvaně zvedla a poraženecky popadla klíče a mobil. Nic jsem nevymyslela, takže zbývala jediná možnost - navštívit Charlie. Doufala jsem, že ona by mi mohla poradit.

Vyšla jsem ven a spěšnými kroky zamířila k nedalekému domu mé kamarádky. V duchu jsem stále bádala nad tajemstvím žertu, kterým bych dostala Christmase. Přece to nemohlo být tak těžké. Stačilo vymyslet jen něco trefného a proveditelného.

Zahnula jsem do zahrady ohraničené modrým plotem a po úzké cestě se dostala až k domovním dveřím. Párkrát jsem lehce zaklepala a když se nic nedělo, udělala jsem to znovu. Za pár minut se na mě zpoza dveří usmála Charlie.

"Ahoj," pozdravila mě překvapeně, "co je?" V rychlosti jsem jí vysvětlila, co potřebuji, a ona mě chápavě pozvala dál. Zamířily jsme rovnou do jejího pokoje a usadily se na postel s fialovým povlečením. Charlie měla skoro všechno fialové nebo černé, od nábytku po oblečení. Zdálo se, že jiné barvy v jejím světě skoro neexistují.

"Poraď mi," zaskučela jsem nešťastně a upřela na ni prosebný pohled, "nemůžu nic vymyslet."

"Hmm..." zamumlala Charlie a začala zamyšleně přecházet po pokoji sem tam. Každou chvíli se na mě nerozhodně podívala a pokračovala ve své naučené trase - ke dveřím, otočit, ke skříni, otočit.

"Christmas jezdí do školy autem, že jo?" otázala se nejistě po chvíli ticha. Krátce jsem přikývla, nechápajíc, kam tím míří. Na Charlie ovšem bylo vidět, že se jí v hlavě líhne plán.

"Tak co si trochu zkrátit poslední hodinu a strávit ji na parkovišti?" pronesla se zlomyslným úšklebkem a vševědoucně na mě mrkla. Najednou mi všechno bylo jasné.

"A copak zamýšlíš?" hrála jsem nechápavou a nevinně se na ni usmála.

"No já nevím, sestro, ale smývatelná růžová barva, pár vajec a trocha toaleťáku by nebyly na škodu," pozvedla pobaveně obočí a v očích jí hrály šibalské ohníčky.

"Tak to si asi plácnem!" zvolala jsem plna nadšení. Tohle byl ten nápad, který jsem potřebovala. Něco šokujícího a neočekávaného. Něco úžasného. Něco růžového a obaleného toaletním papírem. Chvíli jsme to s Charlie ještě důkladně probíraly, když mi najednou položila otázku úplně mimo téma.

"Hele, jak ses vlastně dostala do jeho skříňky?" probodla mě zmateným pohledem.

"Není moc nenápadnej, když tam zadává kód," objasnila jsem jí a uchechtla se. Charlie protočila oči a natáhla se pro fialový lak, který ležel na jejím nočním stolku. Brzy můj nos zasáhla jeho pronikavá vůně. Neměla jsem ji ráda. Byla na mě moc útočná. Možná proto jsem si skoro nikdy nelakovala nehty.

"Kdo vlastně vede?" zeptala se, zatímco malým štětečkem přejížděla přes svůj nehet na palci. Nechápavě jsem se na ni podívala, protože jsem netušila, co svým dotazem myslí.

"Kdo vede? Ty nebo Christmas?" vysvětlila mi trpělivě a pokračovala ve zkrášlování svých prstů. Vydala jsem ze sebe tiché 'aha' a v duchu začala vyjmenovávat žertíky, které jsme zatím s Christmasem provedli. Kafe, Oreo, černé kalhoty, kečup na hlavě, kbelík s vodou ve skříňce a ukradené oblečení. Pečlivě jsem si to spočítala a řekla Charlie výsledek.

"Takže remíza?" ujistila se.

"Po dnešku už ne," uchechtla jsem se, ale přikývla na znamení souhlasu. Charlie souhlasně zamručela a dále mi nevěnovala pozornost, takže jsem se natáhla pro jeden z jejích časopisů, které se kupily přímo vedle lahviček s laky. Vytáhla jsem staré březnové vydání a začala ho znuděně prohlížet.

"Kde vezmeme tu barvu?" zamumlala jsem po chvíli. Má společnice konečně odložila lak, párkrát zafoukala na své nehty a usmála se.

"Nějakou tu nejspíš mám," zafuněla, vstala z postele a beze slova se vydala pryč z pokoje. Do minuty byla zpátky a postavila přede mě růžový sprej, který se používá při karnevalech na krátkodobé obarvení vlasů. Zvedla jsem palec nahoru a poděkovala.

"Myslíš, že to tam bude vidět?" nedalo mi a zeptala jsem se. Charlie pokrčila rameny a navrhla, že bychom to mohly vyzkoušet, takže jsme opustily její dům a vyrazily najít nějaký opuštěný kus plechu nebo něčeho podobného. Uběhlo přes dvacet minut a nám se stále nepoštěstilo nic najít. Charlie bohužel zrovna nepřetékala trpělivostí, proto se po dalších pár minutách zastavila uprostřed ulice a zamířila k nejbližší lampě.

"Co to děláš?" zakřičela jsem na ni. Zakřenila se na mě, párkrát protřepala sprej a udělala s ním na lampě malou růžovou tečku. Beze slova mi ji ukázala a když jsem přikývla, pomocí lahve s vodou, kterou jsme také vzaly s sebou, si namočila malou žlutou houbičku a lampu opět očistila.

"Vidíš? Funguje to," zasmála se, popadla mě za ruku a vedla zpátky k ní domů.

"Všimla jsem si," zakroutila jsem nad ní hlavou a přidala se k jejímu smíchu. Chvíli mezi námi panovalo ticho, jak jsme obě uvažovaly nad věcí, kterou hodláme zítra Christmasovi provést.

"Hele, já už budu muset jít," vyrušila jsem naše úvahy, když jsme procházely okolo mého domu. Charlie něco nesouhlasně zabrblala, ale rozloučila se se mnou a vtiskla mi do ruky sprej. Po pár krocích jsem vytáhla z kapsy klíče a strčila je do zámku na velkých dřevěných dveřích, které se leskly tak, až hrozilo nebezpečí oslepnutí.

"Jsem doma!" ozvala jsem se dostatečně hlasitě, aby mě každá osoba v tomto domě slyšela. Když už jsem si myslela, že zde není nikdo přítomen, přišla máma, oblečená do slušivého černého kostýmku.

"Ahoj, zlato," přívětivě se na mě usmála, "jídlo je v kuchyni, stačí si ho nandat. Já teď musím běžet, jdeme s tvým otcem do divadla a on tam na mě asi už čeká."

"Já vím. Užijte si to tam, " oplatila jsem jí úsměv a počkala, až odejde. Pak mé kroky směřovaly do kuchyně, abych mohla zaplnit svůj prázdný žaludek. Ve velké míse tam na mě čekal salát s masem, který jsem do sebe horlivě nacpala, neobtěžujíc se nandaváním do misky. Jakmile jsem umyla nádobí, přešla jsem k lednici.

"Tak se podíváme, copak tu máme," promluvila jsem sama k sobě a očima přelétla její obsah. Vejce se tyčila přímo uprostřed. Potěšena, jak to všechno pěkně vychází, jsem si jich pár vzala a přemístila se do koupelny. Pod bílým umyvadlem se nacházela šedivá skříňka, stejně moderní jako zbytek domu. Po mém odchodu z místnosti byla lehčí o tři role toaletního papíru. Všechno jsem si to přinesla do pokoje, aby to někdo z mé rodiny náhodou nepoužil, a začala se svou večerní rutinou.

Usínala jsem s pohledem upřeným na věci vystavené na skříni, ukolébána pomyšlením na svůj zítřejší triumf.

Někteří se už vyjadřovali, ale zajímal by mě i názor ostatních...jste pro Winstmase nebo Jannie (tohle by chtělo ještě domyslet :D)? Já už sice vím konec, ale stejně by mě to zajímalo ^^