Everything Is A Joke

36. Kapitola

Přesvědčit rodiče, aby mi dovolili na Silvestra nebýt doma a neodpočítávat poslední vteřiny do Nového roku společně s televizí, bylo překvapivě lehké. Stačilo říct, že já a Audrey přespíme u Charlie, abychom si užily poslední dny, než se jedna z nás bude nucena vrátit zpět do Londýna. Zprvu sice padaly návrhy, že bychom mohly být všechny tři u nás, a byla tu jistá obava, snad že bych těm dvěma mohla také chtít obarvit vlasy nějakou veselou barvou, ale nakonec mi bylo dovoleno jeden sváteční večer s jablečným džusem vynechat.

U Audrey tomu nebylo jinak, její rodiče povolili bez větších námitek. Ale Charlie, ta to měla o krapet těžší. Její máma si potrpí na řád a doma jim zavedla nemálo pravidel. Mám ale dojem, že to jen u její dcery povzbuzuje ten zápal pro nekalé věci. Paní Farrellová se nicméně prý netvářila zrovna nadšeně při představě, že její dcera chce Silvestra slavit u své kamarádky, přestože jsem jí údajně byla já, takže naprosto spolehlivé a neškodné děvče. Nakonec to Charlie ale zachránila oznámením, že se plánujeme učit, což její matku učitelku donutilo rázem změnit názor a prohlásit to za skvělý nápad.

Takže jsme se začaly zabývat sháněním věcí na ten vtípek. Nakonec se ukázalo, že vyloupit dětský koutek není právě ideální řešení, protože by si někdo nejspíš všiml, že bazének, který byl dříve naplněn hojným počtem barevných míčků je teď jaksi plný... ničeho. Na druhou stranu by se možná našlo spoustu zajímavých věcí, které tam malé děti upustily a nikdo už nebyl schopen je ve změti balonků objevit.

Bohužel jsme také přišly na to, že žádná z nás není v kontaktu s osobou, jež by pracovala v továrně na míčky, a ani s nikým, kdo by byl zaměstnán přímo v nějakém zábavním parku. Musely jsme se teda po několika velice dlouhých minutách rozhodování uchýlit k poměrně radikálnímu řešení. Totiž nechat Charlie, aby napochodovala do kavárny pro matky s dětmi, kde jeden takový dětský koutek se vším potřebným mají, a sbalila tam majitelova syna. Ten kluk naštěstí asi nebyl moc chytrý, nebo možná byl jen opravdu hodně Charlie okouzlen, protože už po jednom dni jejich vztahu, který vlastně zatím ani nestihl existovat, jí bez problémů splnil její přání. Dostaly jsme tedy zadarmo pár balení s míčky, které si dětský koutek v kavárně schovával pro případ nouze.

Teď jsme potřebovaly jen auto, protože dle informací od Charlie se místo konání nacházelo od nás daleko, přijít na večírek s několika černými pytli v rukách by vypadalo blbě, nejspíš by to vyvolalo nežádoucí otázky a pokud by někdo zjistil, co je jejich obsahem, pravděpodobně bychom o ně také rychle přišly. Puberťáci dokáží být opravdu hodně dětinští a potrhlí. Obzvlášť pod vlivem alkoholu a bůhví čeho ještě.

Vypůjčit si ho od rodičů zase nepřicházelo v úvahu, neboť by se asi divili, že k Charlie, která bydlí jen pár desítek metrů od nás, chci jet autem. Charlie měla stejný problém. A rodina Audrey tu auto ani neměla, všude chodili pěšky nebo jezdili taxíkem. Tentokrát bylo radikální řešení na mně. Chvilku jsem se zbavovala studu a nervozity, pak jsem zavolala Jaceovi, optala se ho, jestli ví o večírku a jestli jede sám, a když přitakal, domluvila jsem nám odvoz u něj. Raději jsem se nezabývala přemýšlením nad tím, jak se dostaneme domů, pokud budeme všichni namol.

✿ ✿ ✿ ✿ ✿ 

"Musíme vypadat, jak kdybychom tamhle někoho podřízly a teď tu s velkýma pytlema plnýma jeho na kousky rozřezané mrtvoly čekáme na poldy," poznamenala kousavě Charlie, zatímco jsme postávaly na chodníku kousek od našeho domu. Nebyla momentálně v nejlepším rozpoložení, protože její černý svetřík, který si hodila přes fialové šaty a který se rozhodně nedal popsat jako tlustý, ji nemohl ani náhodou dostatečně ochránit před chladem silvestrovského večera. Ještě před chvílí fakt, že mrzne, vyjadřovala přehnaně hlasitým drkotáním zubů. Nakonec nejspíš usoudila, že komentářům budeme věnovat větší pozornost, tak se začala zabývat jimi.