Everything Is A Joke

17. Kapitola

Christmas
Líně jsem otočil stránku a ještě, než jsem pokračoval ve čtení, zvedl jsem zrak ke svým hodinkám. Už měl čtvrthodinové zpoždění, ale nepřekvapovalo mě to. Za ty dva měsíce jsem pochopil, že když se on dostaví včas, já přijdu pozdě. A naopak to platilo taktéž. Bylo nám zkrátka přáno mrhat svým časem čekáním na toho druhého.

V příběhu se zrovna začalo konečně něco dít, když mě vyrušilo tiché zakašlání, kterým si chtěla právě příchozí osoba získat mou pozornost. Podíval jsem se na Jace a spatřil jeho úšklebek. "Komiks? Vážně? A nějakou kvalitnější literaturu bys tam neměl?"

Přešel jsem jeho poznámku s pobaveným úsměvem, ale nic jsem na to neřekl. Počkal jsem, až si sedne na protější židli, pak jsem si prohrábl rukou vlasy a započal s povídáním.

"Co to jako ráno bylo za podraz? To jsem od tebe teda po tom téměř dvouměsíčním přátelství nečekal," poznamenal jsem s mírným úsměvem. Nedalo se říci, že by mě Jace naštval nebo podobně. Vždyť mě jen přivedl dříve do školy. Přišlo mi to ovšem úsměvné, protože jsem si myslel, že Jace nemá zájem se do toho zbytečně plést a proto jsem ho raději ani o nic moc nežádal. Jenže ono nejspíš záleží na tom, komu může pomáhat...

"No dobře, to byl takový malý žert," připustil Jace a na chvíli se odmlčel, "ve skutečnosti jsem mohl být doma stejně jako každý jiný den, ale chtěl jsem strávit více času se svým nejlepším kamarádem!" Už když to říkal, cukaly mu koutky, ale jakmile byla ta slova venku, usmíval se jako člověk, který právě dostal jedničku, přestože po celý čas zkoušení mluvil naprosto od tématu.

"Vážně? A že tvůj kamarád bude celý od nějaké tekuté břečky, to jsi určitě ani trochu netušil, viď?" otázal jsem se ho ironicky.

"Tušil. Ale už jsem si na ty tvoje nagelované vlasy zvykl," poznamenal s nevinným úsměvem. Nevinným asi tak, jako má dítě, které se matce snaží namluvit, že ty skleněné dveře rozbila jeho půlroční sestra. Nesouhlasně jsem zavrtěl hlavou a dal oči v sloup, nechávaje svou mysl, aby se i nadále snažila pochopit Jaceovu logiku. Moc jí to nešlo.

"Mně drží v této poloze čistě silou vůle," opáčil jsem po chvíli a nenechal Jace, aby to rozebíral. "Každopádně je ti jasné, že tohle nenechám jen tak?"

"Je mi to naprosto jasné. Nemůžeš přece Winnie nechat vyhrát, takže to chce další úžasně propracovaný žert," odpověděl s úsměvem, načež jsem se na něj zkoumavě zahleděl, dávaje si do pusy několik hranolek, které ležely na tácu přede mnou.

"Pochybuješ snad o propracovanosti mých činů?" ukázal jsem na něj zvednutým ukazováčkem a falešně se podivil.

"Ne, jen bych nerad, abyste se ocitli v problémech. A já vás z nich pak musel tahat," vysvětlil mi okamžitě a narovinu, čímž můj zkoumavý pohled ještě prohloubil. Na mysli mi vytanula jediná otázka a já ji musel vypustit na světlo světa.

"Nechceš, abych byl v těch problémech já," začal jsem s drzým úsměvem, "nebo Winnie?" Jace vypadal být trochu šokován tím, že pochybuji o jeho loajalitě, ale zazubil se na mě.

"Nepopírám, že bych raději tahal z problémů hezkou holku, ale nebylo by mi příjemné, kdyby tě vyloučili. To už by se všechny ty odbarvené blondýny zase lepily na mě a mně už je z toho jejich parfému špatně." Jakmile to dořekl, v duchu jsem se pobaveně usmál, protože Jace dokázal zkrátka lehce vybruslit z každé sebehorší otázky.

"Obávám se, že už brzy tvé sebevědomí vytlačí všechny ty lidi, co jsou tady, ven, protože jinak se sem nevejde," poznamenal jsem. "Ale vysvětli mi prosím tě, co člověka, který může mít zjevně všechny holky světa," začal jsem drze, "donutilo zakoukat se zrovna do Winnie?" Bylo mi celkem ukradené, komu se Jace rozhodl věnovat svou pozornost, ale zajímalo mě, co mi odpoví.

"To samé, co tebe vést s ní tuhle válku. Je jiná. Zajímavá," řekl mi bez okolků, což mě překvapilo. Odsunul jsem tác s dojedeným jídlem stranou a prsty zabubnoval do stolu.

"Každý je jiný a všichni jsme stejní," konstatoval jsem s trpkým úsměvem.

Jace zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu. "Nemyslím si, že třeba Sarah by s tebou tu bitvu o nejlepší žert vedla. Jedině, že by první místo byla možnost se s tebou vyspat." Výsměšně na mě mrkl, dávaje mi tím najevo, že za tuhle cenu by si Sarah jistě klidně najala tým lidí, co by měli za úkol připravit ten nejlepší vtípek všech dob.

Chtěl jsem namítnout, že takovéhle výhry by se nedočkala ani ve snu, ale ozvalo se krátké pípnutí, které oznamovala příchozí zprávu. Chystal jsem se podívat se na svůj mobilní telefon, zda nepřišla mně, ale Jace měl již ten jeho v ruce a mračil se na něj.

"Musím jít pomoct s rodinným nákupem. To víš, tři děti, to je spoustu jídla. A když si k tomu ještě domyslíš mámy nákup věcí na pletení, zjevně to beze mě nemají šanci unést," oznámil mi. Chápavě jsem na něj kývl a on si s otráveným výrazem oblékl bundu.

"Pokud bude Candy chtít nějaké další růžové krásy, kterými mi může znepříjemňovat život, asi si vezmu její taktéž růžový pilník na nehty a budu se s ním bodat tak dlouho, dokud mě to nezabije. Takže pokud nepřijdu do školy, důvod znáš," řekl mi místo rozloučení a vydal se ke dveřím vedoucím ven.

Vzal jsem si do ruky černý batoh a dal do něj komiks, jehož čtením jsem se bavil, než Jace přišel. Chtěl jsem se také zvednout a odejít, ale zastavila mě ruka na mém rameni, která mě donutila zůstat sedět. Pohlédl jsem na jejího vlastníka a ke svému nepříjemnému překvapení zjistil, že je to před chvílí zmiňovaná blondýna. Sarah.

"Já myslel, že do rychlých občerstvení nechodíš," zamumlal jsem. Darovala mi blyštivý úsměv a posadila se na místo, kde bych teď mnohem raději opět viděl Jace.

"Nelíbilo se mi, co o mně Jace říkal. Já bych si s tebou ráda zahrála tuhle hru o to, kdo je lepší. A klidně tě nechala vyhrát," prohlásila se sladkým úsměvem, ze kterého se mi chtělo jít si omlátit hlavu o zeď.

Když jsem neodpovídal, pokračovala: "Ten ale má vkus na holky, co? Hrůza." Po zaslechnutí té věty jsem se prudce zvedl, protože se mi nelíbilo očerňování ani Jace, ani Winnie, a ušklíbl se na ni.

"Rozhodně má lepší vkus než tvůj přítel," odbyl jsem ji a nehledě na to, že za mnou volala něco o tom, že ona je volná, spěšnými kroky jsem vyšel ven z budovy.

Slibovala jsem pár lidem část EIAJ už dříve, ale nějak jsem to nedala. Navíc jsem si potřebovala srovnat myšlenky celkově o tomhle příběhu, ale snad už v tom mám teď jasno a nemuseli byste tím pádem na kapitoly čekat tak dlouho :)

S náklonností, která stále ještě neuhynula,
Barry.